Říjen 2008

Nové básničky z mého repertoáru

20. října 2008 v 15:18 Básničky

SMUTEK

Nebe nad hlavou mám černé,
Byť na jiné se usmívá,
Pro mě je vše marné,
Ale tak už to bývá.
Nepomůže brek,
Už ani slovo útěchy.
Nezachytnu ani vlek,
Co vytahuje z temnoty.
Je všemu konec,
Zbývá mi jen povinnost žít.
Kéž zaslechnu zvonek,
Který mě nechá odtud jít.
Moje mysl volá ,,pryč pryč pryč!''
Tělo velí ,,Uteč!''
Jenže já si na sebe pletu bič,
Který má jméno smutek.
Snad ani nemám důvod být jiná,
Nikdo by mi ani nepomohl,
Má naděje je stále stejná,
Můj kvítek radosti mi zvadl.....


NEVYŠEL MI SEN

Je mi zle,
Na těle i na duši,
Je to jako špatný sen,
Který na mé dveře zabuší.
Já měla naději,
Mizivou a ničivou,
Byla jsem dost naivní,
Mám holt duši bláhovou.
Věřila jsem asi v zázrak,
Že jeho oči budou patřit mně,
Jenže pak přišel zával,
A já skončila v opuštěné jámě.
on hledí na strom přátelství,
kterému i já věřila,
že se to však roztříští,
to jsem nevěděla.
Vlastně se neroztříštilo,
Jsou tu slepené kusy střepů,
Kéž dobré by to věštilo,
Ale já mám už dost falešných slibů.
Proč si furt jen stěžuju?
Vlastně si za to můžu sama.
Dávno už nemohu mít volbu,
Že budu jeho láska.
Proč jsem jen v jejím stínu,
Proč nemohu být šťastná?
Mám na sobě špínu,
Její jméno je vysoká váha.
Asi teď mi skanou slzy,
Vážně jsem moc bláhová.
Já věřím v zoufalé touhy,
Že mohu být milovaná.....

Ptačí křídla

20. října 2008 v 15:10 Básničky



Ptáci mají štěstí,
Mají svou svobodu,
Jejich křídla štěstí věští,
Proč já létat nemohu?
Ta křídla zanesla by mě do dáli,
Do krajů plných nadějí,
které by se na mě smály
a vzápětí by prázdno zničily.
Křídla ptáků na nebesích,
O kterých sní občas kde kdo,
Kouzelná jsou jako měsíc,
Nechají za sebou každé zlo.
Rozpřáhnout tak ruce
A k nebesům vzlétnout,
Vysmála bych se nenávistné řece,
Která nutí lidi v bolesti tonout.


Blbé náhody ohledně Klipa a velké Pardubické

15. října 2008 v 20:23 Koně a já
No, lidi, o koni, který si v závodě urval nohu, jsem již psala. Má spolužačka se bavila s jeho žokejem, ktrý potvrdil, že při pádu slyšel jen praskání Klipových kostí a šlach, proto ihned odběhl, neboť se na to nemohl dívat a psychicky na tom není dobře.
Původně vítězný valach z té stáje, z níž byl i Klip, byl diskvalifikován, což asi také víte...
No, a teď se podržte : dalšího dne zemřel majitel té stáje!

Klip-kůň, kterého smrt ve Velké Pardubické nejspíš spasila...

12. října 2008 v 21:01 Koně a já
Ahoj lidi. Kdo z vás viděl dnešní Velkou Pardubickou, už o tom ví, anebo to slyšel, případně četl... Přes Taxisův příkop přešli všichni koně čistě, avšak na živém plotě padl jeden kůň-hnědák. Ve chvíli, kdy jsem ho viděla vstávat a jak se mu podlamují nohy, bylo mi jasné, že je zle, což mi posléze potvrdil i komentátor. Klip si urval nohu... Zní to odporně, ale bohužl je to tak... O tom, co tomu předcházelo, bych mohla napsat dlouhý článek, ale já zde chci uveřejnit jednu vzpomínky uživatelky ve virtuální stáji Ufonek, která tohoto koně znala osobně... Tady je její příběh.

Klipa jsem poznala, když mi bylo 9 let. V té době jsem začala jezdit u pana Theimera, který byl jeho trenér, a taky majitel stáje, kde byl Klipík ustájený. Klip mě zaujal hned na začátku. Měl krásnou barvu, hezky stavěné tělo a na svět se koukal sebevědomě, i když jsem v jeho očích viděla i smutek a vzdorovitost. V té době jsem se v koních vyznala fakt málo, ale něco mě na Klipovi přitahovalo. Byl to jeden z mých nejoblíbenějších koní, i když si uměl postavit hlavu. Třeba když jsem ho hřebelcovala, kopal po mě zadní nohou, když jsem mu dávala uzdečku, snažil se kousat... Ale ani se tomu nedivím. Když jsem začala do téhle stáje chodit, přišlo mi, že je tam všechno v pohodě, ale asi po měsíci jsem poznala hlavně Theimerovu pravou tvář - a hned jsem pochopila smutek v Klipových očích i jeho neposlušnost. Pan Theimer se k němu ani k ostatním koním nechoval vůbec pěkně. Když na Klipovi jezdil, pořád používal bičík, řval po něm a zlostně do něj kopal... Pak ho jen hodil do boxu a odkráčel... A s jinými koňmi totéž :( Klip se choval čím dál hůř a hůř, byl pořád nervózní, spocený a stál v zadním rohu boxu. Když se k němu někdo přiblížil, Klip po něm hned kopal, div nerozmlátil box. Ale pod sedlem byl celkem hodný, i když to nejspíš bylo tím, že se bál, aby ho někdo nezmlátil... Bylo mi ho fakt líto. I před letošní VP byl hodně spocený a nesoustředěný. V očích jsem měla slzy, když si utrhl nohu. Ale říkám si, že to pro toho ubohého koníka bylo spíš osvobození... Teď bude mít konečně klid, nikdo mu nebude nadávat... Sbohem Klipíku :( ! Podle mě bylo Theimerovi úplně jedno, jestli ten kůň zemřel, beztak myslel jen na to, že přišel o peníze...

Tady vidíte, že pro tohoto koně, který všechny ostatní bezchybně převedl přes Taxis, bylo toto nejspíš jen osvobození.. Nevím, jak vy, ale já na toto zvíře asi nezapomenu, ačkoliv jsem ho dnes viděla poprvé (a bohužel naposledy).

Jakmile seženu Klipovy fotografie, dám je sem také....


Kathy Kelly v Česku-videa

12. října 2008 v 12:34 Kelly family

Ahojda lidi. Tak jsem našla videa Kathy. Myslím, že by to mohl být onen koncert v Plzni, neboť odpovídá datum, i název - Pilsen..

Amazing Grace


Who'll come with me





Tak, to je zatím vše, co jsem objevila. Mrzí mě, že jsem na tom koncu nemohla být, ale nic nenadělám.... A co vy? Byl tam někdo z vás??? Anebo jste tam jet chtěli???

Na vaše názory čekají komíky, tak honem a s chutí do toho :)




Stín královny

7. října 2008 v 22:14 Básničky

Stín královny


Prochází září reflektorů,
Já jsem jen jejím stínem,
Na prstech spočítá si desítky mužů,
Já už se raději jen opiju vínem.
Kruh se uzavírá,
Já jsem z něj venku
Mé srdce se rozdírá,
Dál už jít nemůžu.
Jsem jen pouhopouhý stín,
Ošklivý k tomu
Nejsem ani větrný výr,
Který brázdí oblohu.
Jsem jen její stín,
dokážu se jen litovat,
Smířit se sama se sebou,
Jeho oči milovat,
Nikdy dotyk nepoznat,
Mlčet až za hrob,
Do temnoty se propadat
Jako vězeň temnot.

Kathy Kelly- A broken heart- překlad

3. října 2008 v 19:56 Kelly family

Tak, lidičky, tady máte další překládek, tentorát od samotné Kathy, jejíž hlas moc obdivuju. Překládek tu zase máte jen pro orientaci, ačkoliv mě se celekm i líbí...

Zlomené srdce je jako pták bez křídel k letu
Ačkoliv tvá mysl nemůže popírat
Že zlomené srdce temnota odřízne před pádem
Proč opuštěný odcházíš k neštěstí
Kdybych si měla zkusit vzpomenout když
Čas byl bez vzpomínek na minulost
Zavřu oči
A zkusím usilovně předstírat
Že to srdce bylo zlomené již dříve
Já vím
každoročně je zlomené srdce
zlomené srdce potřebuje sílu, dej mu ji
zlomené srdce nemá bezpečný úkryt pro ochranu
zlomené srdce nebude tak spolehlivé pro svět
zlomené srdce nepocítí touhu
odejde ti tam kde zůstane celé
já vím
tak neubližuj tolika nevyslovenými slovy
musíš poznat, že tahle rána může být i konec
a tak by naše slzy měly padat
tak se nediv proč
odteď jsi na řadě navždycky ty
zlomené srdce nepocítí touhu
odejde ti tam kde zůstane celé
zlomené srdce je jako řeka co nemůže téct
nemůžeš mi to dělat
já vím
každoročně je zlomené srdce
zlomené srdce potřebuje sílu, dáš mu ji
zlomené srdce nemá bezpečný úkryt pro ochranu
zlomené srdce nebude tak spolehlivé pro svět
zlomené srdce nepocítí touhu
odejde ti tam kde zůstane celé
já vím
každoročně je zlomené srdce
zlomené srdce potřebuje sílu, dáš mu ji
zlomené srdce nemá bezpečný úkryt pro ochranu
zlomené srdce nebude tak spolehlivé pro svět
zlomené srdce
zlomené srdce