TOUHA 20

21. července 2008 v 13:43 |  Moje příběhy a práce
Tak lidi, po dlouhé době je tu pokráčko, snad se vám bude líbit. V tomhle měsíci bude asi poslední, jelikož vyrážím v sobotu na tábor a tam fakt přístup k netu není :)
TOUHA-Bezmoc je hrozná !
,,Barby!'' Zavolala jsem, jakmile jsem ji zahlédla a honem jsem sesedla z koně, kterého jsem předala mladému stájníkovi, který na mě dělal oči. Chudák, má smůlu, tady jde možná o život!
Nejistě se na mě podívala a pomalým krokem zamířila ke mě. Rozčílilo mě to. Ona něco ví!
,,Tak mluv a neopovažuj se něco zapírat!'' Vyštěkla jsem na ni a zatáhla ji do prázdné uličky stáje. Hodně mě překvapilo, když se svezla podél zdi a hlavu si skryla v dlaních. Klekla jsem si vedle ní a uchopila ji za rameno.
,,Barby.'' Oslovila jsem ji potichu s prosbou, aby mi konečně řekla pravdu o tom, co se tady děje.
,,Trvá to už dlouho. Začalo to vyděračskými dopisy a vyvrcholilo to tím, jak jsi mě tenkrát zachránila. Ty holky jsou šílené, chtějí za každou cenu za Paddym. Pak mi řekly, že na mě se můžou vykašlat a začaly posílat dopisy přímo Paddymu. Patricie, oni ho zabijou!'' Zvolala a zhroutila se mi s brekem do náruče. Snažila jsem se ji uklidnit, což se mi podařilo asi po deseti minutách.
,,Patty, je to tajné, vědět to Kathy, roztrhne mě za mlčení!'' Žádala mě a já přikývla.
,,Barby, slibuju ti, že Paddyho z toho vyhrabu. Věř mi!'' Zapřísahala jsem se. Ona mi koukla do očí s tichým souhlasem. A já se modlila, aby to opravdu vyšlo.
Společně jsme se vrátily k ostatním a Kathy zavelela k odjezdu. Usadila jsem se v zadní části autobusu na volné dvojici sedadel a přemýšlela jsem. Jenže z toho mě vytrhl Paddy, když se posadil vedle mě.
,,Tak jaký bylo ježdění?'' Zeptal se mě a hned nato dodal: ,,Rosa jezdí skvěle, viď?'', čímž mi nechtěně vrazil kudlu do zad. Rosa sem, Rosa tam, za chvíli bude její jméno i na dně záchodové mísy, ne?!
,,Jistě, jak jinak.'' Pronesla jsem ironicky, ale Paddy to buď nepochopil, anebo ignoroval.
,,Jednou jsme spolu byli na vyjížďce a ona zničehonic vyjela tryskem kupředu. Já tenkrát seděl na koni poprvé a ten můj chtěl jet za ní. Taky jsem spadnul, ale jak vidíš, přežil jsem to!'' Zasmál se, zato mě vstaly vlasy hrůzou.
,,Kdy to bylo?!'' Zeptala jsem se ho, načež z něj vypadlo, že před rokem. No to snad ne! Už tenkrát se ho snažila zabít! Sakra! Je to zamotanější, než jsem si myslela!
,,Paddy, není mi dobře, nech mě být, prosím.'' Zahučela jsem, ale do očí jsem se mu nekoukla. Jak mu mám říct, že jeho milovaná osoba ho chce poslat do nebes?! (Mno, možná do pekel, to už záleží na Svatém Petrovi a Marii.)
,,A co ti je? Je to vážný?'' Zeptal se a mě poprvé přišlo, že si umí dělat i starosti.
,,Ne, v pohodě. Jen mi dej na chvíli pokoj.''
Paddy se zvedl a odešel k Angelovi. Poprvé mi to nevadilo, lámala jsem si hlavu tím vším, co vím. Jak ho ochránit? Nezemře mi před očima? Jedno je jasné, nepřežila bych to také.
Jak objímám Paddyho zakrvácené tělo, dochází mi, že jsem zklamala. Třese se. Ne zimou. Bolestí od kulky, která mu prostřelila hrudník.
,,Patty, pomoz mi!'' Volá, ale já ho jen držím v náručí a s brekem šeptám omluvy. Zklamala jsem jeho i celou rodinu.
,,Paddy, promiň!'' Řvala jsem jako o závod, ale nic. Už neotevřel oči, z jeho rtů už nevzešlo slovo a jeho modré oči už nepohlédly do mých.
Fuj! Hnusnej sen! Ale sakra, kde to jsem?!
Rozhlédla jsem se kolem sebe a až pomalu jsem poznávala pokoj, který se stal mým dočasným útočištěm ve španělské vile. Jasný, tady je moje skříň, tady je...
,,Sakra, Paddy, co tady děláš?!'' Vyhrkla jsem, když jsem ho zahlédla, jak sedí na kraji mojí postele a upřeně mě pozoruje.
,,Něco se ti asi zdálo.'' Řekl a podal mi kapesník. Chvíli mi nedocházelo, že si tím mám otřít slzy, to až, když jsem v nose pocítila náznak nudlí, tak jsem na to kápla. Jasný, brek ze spaní při nočních můrách. Moje specialita!
,,Co se ti zdálo?'' Zeptal se a tak jsem se pokusila kdesi v mém mozku najít návod, jak se usmát. Marně.
,,Ale nic, prostě blbej sen.'' Zahučela jsem a hlasitě, abych ho odradila od dalších otázek, jsem si pomalu se zaplňující nos vyprázdnila. Kam se na mě troubením hrabe slon!
,,Jak jsem se sem dostala?'' Zeptala jsem se, abych přece jenom přerušila chvilkovou odmlku.
,,Autobus prudce zabrzdil a ty sis dala hlavou o sedadlo před tebou. Pak jsem tě donesl sem do pokoje.'' Vysvětlil mi. Vida, malej šok, Paddy mě nesl do pokoje a já to prochrápu! Mít deníček, je to tam napsaný a zvýrazněný červeně!
,,Aha'' Zahučela jsem, ale paměť mi jaksi nesloužila a tak zase nastalo ohlušující ticho.
,,Proč si říkala, ať ti prominu?!'' Nechápal a mě až teď došlo, že jsem asi ze spaní jak brečela, tak i mluvila. No to potěš pánbůh!
,,Shodila jsem ti v tom snu na hlavu květináč.'' Zakecávala jsem to a jemu konečně docvaklo, že se nechci svěřovat.
,,To je spíš k smíchu a ne k pláči. Nevím proč, ale zdá se mi, že nejsi ve své kůži, Pat. Kdyby něco, víš, kde mě hledat.'' Prohlásil, zadíval se mi do ubrečených očí a vyrazil ke dveřím. Nečekala jsem na nic a otočila jsem se ke dveřím s tichou a zoufalou poznámkou : ,,Ženeš se do nebezpečí, o kterém víš, že je, ale nevidíš ho. Přitom číhá kolem tebe jako lev. Ten taky zaútočí na oběť ve chvíli, kdy to nejméně čeká. Přesně jako v An Angel, kterou jsi sám složil. Nebezpečí je kolem nás, snaží se ze všech sil špinit. Ale ty nevíš, že máš důvod se ho bát...''
Věděla jsem, že už odešel a vzápětí jsem zase usnula. Sny byly děsivější, než ten předchozí, promítaly se mezi sebou jako spletené pavučiny. A já jsem lapená moucha, která neví, jak z té pavučiny ven!
Ráno jsem vstala před svítáním, jelikož jsem neměla sílu dál sledovat, jak Paddy umírá. Zašla jsem si k moři a posadila se do písku. Ach jo. Paddy zpívá Calling heaven pro svou matku, ale já bych to teď nejraději zazpívala jako prosbu o pomoc.
Nakonec jsem si totálně zoufalá a zničená lehla na písek. Usnula jsem znovu, jen tvrději. Tentokrát mě sen zanesl zpět do dne, kdy jsme sem přijeli a šli se s klukama koupat. Sledovala jsem Paddyho, jak blbne v moři. Bylo to legrační, ale jen do chvíle, kdy zmizel pod hladinou. Neváhala jsem ani vteřinku a skočila jsem za ním. Ta voda byla ledová a slaná, nechápala jsem, že Paddy plaval tak daleko bez známek, že by mrznul a ještě se u toho smál. Hledala jsem ho u dna, ale pak už se mi valila voda do plic, takže jsem musela hledání nechat. Jaké však bylo mé překvapení, když už jsem neměla sílu vyplout! A mám po ptákách! Tělo mi strnulo, každý pohyb byl těžší a těžší, až jsem i já padala ke dnu.
Začínala jsem se ptát sama sebe, jestli půjdu do nebe, nebo do pekla. Taky byla možnost, že skončím v žaludku nějaké té vodní potvůrky, ačkoliv to bylo nejméně lákavé.
V tom mě někdo objal kolem pasu a začal mě táhnout k hladině. Že by krakatice?!
Když jsem se konečně ocitla hlavou nad hladinou, lapla jsem po dechu jako zvon, kterým se oducpává záchod. Akorát s tím rozdílem, že já chytala vzduch, zatímco zvon většinou hovínka.
,,Vydrž, hned jsme na břehu.'' Zaslechla jsem od té krakatice, která mě držela. Sakra, tyhle vodní potvory fakt umí mluvit?! Ale proč má Johnův hlas?! Copak ho sežrala?! To snad ne!
Že to je pravý John jsem poznala, až když mě v náručí vynesl z vody a položil mě do písku. Klečel nade mnou, ale jeho obraz byl hrozně rozmazaný, ať jsem zaostřovala sebevíc.
,,Jsi v pořádku?'' Zeptal se tak starostlivě, až mě to zahřálo u srdce. Někdo se o mě bojí, hurá! Už jen pozvat Sherlocka Holmese, aby mi objasnil, jak jsem se ze snu dostala do opravdové vody a budu nejspokojenější člověk pod sluncem.
,,Sedni si!'' Přikázal a podepřel mi záda, takže jsem koukala zase na moře. Tomu se říká pech!
,,Díky.'' Zahuhňala jsem a k mé nesmírné radosti začaly obrazy před mýma očima dostávat zase normální tvar.
,,Můžeš mi říct, proč lezeš k vodě v noci a ještě tu chrápeš?! Vždyť v noci bývá příliv!'' Začal s peskováním a já jaksi nevěděla, co mám říct. Ale co, budu se držet hesla : ,,Když mluvěj dospělí, mlč a šoupej nohama!'' To mi maminka vtloukala do hlavy, než se na mě vyprdla.
Ale pak mi došlo, že je zajímavé, že mě John našel.
,,Jak jsi věděl, že mě máš hledat pod hladinou?'' Zeptala jsem se, načež si ty jeho vlasy, které mu děsně závidím a které mi teď padaly do obličeje, hodil na záda a odpověděl : ,,Viděl jsem tě tu ležet, tak mě napadlo, že relaxuješ. Jenže za půl hodiny jsem sem kouknul znovu a už tu byla jenom voda. A ty pod ní.''
Pousmála jsem se. Jenom debila (to znamená mě!) nenapadne, že by mohl být příliv.
,,Díky moc.'' Řekla jsem nakonec a vstala. Trochu se mi motaly nohy, ale jinak jsem mohla jít.
,,Tys něco pila?'' Zeptal se John, načež jsem vyprskla smíchy.
,,Promiň, ale kromě mořské vody nic.'' Přiznala jsem se. John se mě zeptal ještě na jednu věc, na kterou byla pouze jednoslovná odpověď.
,,Co se ti stalo, že seš v poslední době tak divná a nervózní?''
,,Nic.'' A zašla jsem do vily. Ihned jsem vyběhla do pokoje, zabouchla za sebou dveře a vešla do koupelny, kde jsem hupsla do vany a pustila na sebe proud horké vody. Až teď jsem si všimla, že na sobě mám stále oblečení ze včerejška od koní.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Anelys Anelys | Web | 21. července 2008 v 14:21 | Reagovat

ty voe, tak konečně vím co bylo s Johnnym:):):):)

tohle je zatím nej pokráčko Touhy pro mě!!!:D:D:D:D:D:D

2 mentoska mentoska | Web | 21. července 2008 v 15:18 | Reagovat

Nj...John je taková příjemná změna:-))

Taky bych se přiklonija k tomu, že je to pro mě nej pokráčko....

bude to drama!!!!!!:-D

3 tymon tymon | E-mail | 21. července 2008 v 23:33 | Reagovat

zuzí ať tě ani nenapadne se na nás do soboty vykašlat..

alespoň nějaký počtěíčko, když mám momentálně břečky nad hlavu.. sama tovíš nejlíp, tak mě alespoň potěž svým pokráčkem

4 Calypso your eSBé♥ =o* Calypso your eSBé♥ =o* | E-mail | Web | 3. srpna 2008 v 20:26 | Reagovat

to bylo super...

Krakatice s hlasem Johnnyho :D

Jo a jinak promin že oášu až te´d,ale neměla sem moc času ..

5 Eleanor Eleanor | Web | 23. září 2008 v 8:29 | Reagovat

Br... Kdybych mela bejt namesicna, tak radsi tak, abych vyzirala lednice:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama