TOUHA 17

30. května 2008 v 19:38 |  Moje příběhy a práce
TOUHA- Konečně u moře!
Paddy nahodil celkem legrační škleb, díky čemuž jsem chytla nehorázní záchvat smíchu. Bylo mi fajn i z toho, že už je všechno v pohodě a já mám zase kámoše. A konečně se mi začalo chtít jet i do toho Španělska.
,,Myslíš, že se dostaneme i k moři v tom Španělsku?'' Zeptala jsem se ho a doufala v kladnou odpověď. Záhadně se usmál.
,,Třeba jo, uvidíme, podle času. Ale teď mám ještě jednu otázku. Co hodláš vyvést na tom koncertě? Já nechci, aby se ti něco stalo, nikomu z rodiny.''
Tentokrát jsem rameny pokrčila já. Jo, měla jsem plán, ale zdál se mi čím dál víc na nic. Jen blázen by nerozeznal rozdíl mezi mnou a Paddym. Opravdu jenom blázen.
,,Ještě si to musím promyslet.'' Řekla jsem nakonec, popadla ho za ruku a rozeběhla se k zámku.
,,Jde se spát, nebo ránu nevstanu!'' Vysvětlila jsem už v běhu a táhla ho za sebou. Stejně ho nedám, i kdybych za to měla zaplatit životem. Nedala bych nikoho z této bezva rodiny!
Paddy nahodil jeden z jeho odzbrojujících úsměvů, zamával mi a nahoře u pokojů se oddělil a odešel k sobě. Já zaplula do postele a v tu ránu jsem byla tuhá jako rozšláplý šnek.
,,Vstávat! Jedeme!'' Vběhl ke mně do pokoje Jimmy, strhl ze mě peřinu a zase vesele odešel. Ani jsem mu nestihla říct, jak hluboce mě tím ranil a urazil.
Ale co mi zbývá. A tak jsem vstala, v koupelně ze sebe udělala zase člověka (pokud se tomu tak dá říct) a sešla dolů do kuchyně, kde už byli všichni nahromadění.
,,No to byla doba!'' Rýpla si Kathy, ale už takhle po ránu byla usměvavá, což mou náladu nakoplo. Vlastně jsem jí za to byla i vděčná.
,,Jsem normální člověk, ne blázen. A znáš to, Kathy, ranní ptáče bez lahváče vůbec nikam nedoskáče!'' Zakřenila jsem se a všichni okolo propukli v hurónský smích. Trošku jsem se bála, jak to Kathy přijme, ale smála se spolu s ostatními, tudíž pohoda.
,,Tak vyrážíme!'' Zvolal Joey a všichni se přesunuli k busu, který byl přistavený u zámku. Posadila jsem se sama dozadu a zadívala se na zámek Gymnich, který se mi vzdaloval.
,,Konečně za sluníčkem, mořem a lidmi!'' Zvolala Patricia s Maite a všichni zatleskali. Říkala jsem si, že to bude nějaký zdejší zvyk, a tak jsem se s chutí přidala.
,,Hele, Patricie, ne že tam něco vyvedeš!'' Zasmál se Jimmy a tak jsem ho odpálkovala : ,,Neboj, já nemám ve zvyku spícím lidem stahovat peřiny!''
A nastalo ticho. Jimmy zrudnul zrovna ve chvíli, kdy k němu všichni stočili své pohledy.
,,No Jimmy!'' Smál se Angelo a John se přidal.
,,Teda brácha, ty se nezdáš!'' Všichni se zase smáli a v dobré náladě probíhala i cesta letadlem. Jen já mírně trnula hrůzou, kdy spadneme. A k mému nesmírnému překvapení se tak nestalo.
Když jsme dojeli na letiště, proběhla pasová kontrola, po které jsme se odebrali do busu a vydali se k místu, které mi bylo zcela neznámé a já se na něj nehorázně těšila. Dokonce si ke mě přisedl Paddy a začal mi o Španělsku vyprávět. Teda spíš o jeho sourozencích, kteří zde žili.
,,Jen počkej, až uvidíš moře! To je teprve bomba!'' Ozval se Angelo a k mému nesmírnému šoku ho Paddy pěkně zpražil : ,,Tak se od něj drž dál, nerad bych tě zase lovil někde na dně!''
Všichni vyprskli smíchy a když si všimli mého nechápavého výrazu, vyprávěli mi o tom, jak se Angelo začal topit a chudák Paddy měl co dělat, aby ho vytáhl z vody.
,,Nevím, Paddy, z čeho bych měl mít větší strach! Pamatuješ, jak ses bál, že jsem mrtvej?!'' Vychrlil ze sebe Angelo a asi si myslel, kdoví jak není vtipný. Holt je moc mladý na to, aby pochopil, že z tohohle není dobré dělat si srandu.
A když se nikdo nezasmál, tak jen pokrčil rameny a začal civět z okna.
,,Ty umíš plavat?'' Zeptal se mě se zájmem John. Zase jsem pokrčila rameny.
,,Třeba jo. Vlastně určitě jo. Proč?'' Jeho otázka mi připadala komická. Snad je jasný, že kdybych neuměla, nevyptávala bych se na moře.
,,Jen jestli budeš stačit našim tempům!'' Zašklebil se na mě a já si začala hrát na uraženou.
,,Teď ses dotkl mého nitra a to ti nikdy neodpustím! Jak si to ke mě můžeš dovolit?!'' Vyštěkla jsem, ale vážnou tvář jsem moc dlouho neudržela, protože smíchy vybuchl celý autobus a já nezůstala pozadu.
,,Tak konec řečí a keců, jsme na místě!'' Zvolala náhle Maite spolu s Kathy a když autobus zastavil, všichni se vyhrnuli ven uvítat náš dočasný nový domov.
Byla to vila. Ne taková ta přepychová, ale normální, krásná vila a co bylo nejlepší, byla kousek od pláže, asi dvacet metrů. Všichni jsme popadli své kufry a batohy a vrhli se s nimi dovnitř. Interiér vily mě také mile překvapil. Byl to takový domácí typ domu, atmosféra v něm byla příjemná sama o sobě.
,,Jdeme do prvního patra!'' Vyzval nás Jimmy a tak jsem ho poslechla a vlekla se za ostatními do schodů. Jimmy pomalu rozdělil pokoje a já se v duchu usmála, když měl každý svůj a můj a Paddyho spolu sousedily. Natáhla jsem věci dovnitř, omrkla postel a nábytek, který se mi rovněž líbil a rovnou jsem si začala vyndávat věci.
,,Až si vybalíte, tak kdo si troufá, může mě zkusit pokořit v plavání. Dneska na trénování zvysoka kašlu!'' Zavolal z chodby Joey a po celém patře se rozlehla vlna nadšení vyjádřená souhlasnými výkřiky.
Rozhodla jsem se, že si věci dám do skříně, což jsem také udělala a následně jsem se převlékla do plavek. Ještě že mi trošku zmizel ten špek na břiše!
Vyhrabala jsem ručník, ovázala si ho kolem pasu a pomalým krokem vyrazila ven. Cestou jsem si v klidu prohlížela interiér a nešetřila tichými slovy chvály.
Když jsem dorazila na pláž, byl ve vodě Joey s Angelem, Maite, Patricií a Paddym.
,,Tak co, troufáš si do vln?'' Začal mě Joey provokovat, a tak jsem po něm hodila jeden ze svých nejsladších úsměvů, rozložila ručník a rozeběhla se za nimi do vody. Nevím, co čekali, ale já se nezastavila, když se slaná voda dotkla mých nohou. Dokonce mě nezarazil ani její počáteční chlad, běžela jsem dál. Když už mi moře sahalo ke kolenům, vyskočila jsem a šipkou skočila do vody. Hladina se nade mnou uzavřela a já plavala dál pod vodou. Pláž byla písečná a já sledovala podmořský život. Měla jsem to štěstí, že už jako malá holka jsem měla vodu jako svůj živel, slané moře nikdy nepřekáželo mým očím a já se pod vodou vesele rozhlížela, jako bych měla potápěčské brýle.
Uplavala jsem asi jedenáct metrů, když jsem se vynořila a zjistila, že celá parta na mě kouká jako na blázna.
,,No co je? I české holky umí plavat v moři!'' Řekla jsem naoko dotčeně a doplavala k nim. Joey ze mě nespustil pohled.
,,Ty nejsi normální! Koukáš pod vodou?'' Zeptal se zájmem, tudíž jsem přikývla.
,,Nevěřím!'' Zahučel a začal vylézat z vody. Překvapeně jsem za ním koukala, ale po chvíli, co bloudil po břehu, se sehnul, něco zvedla a vracel se do vody. Vypadalo to jako pořádný kámen. Joey s ním doplaval až ke mě.
,,Co chceš dělat?'' Nechápal Paddy, který se objevil vedle mě.
,,Hele, Pat, otočíš se a já hodím tenhle kámen do vody, jo?'' Zeptal se a ukázal mi ho. Byl poměrně tmavý, tudíž by pod vodou mohl být dobře viditelný.
,,Tak fajn, beru!'' Usmála jsem se a otočila se. Po kratičké chvilce jsem zaslechla šplouchnutí a Joeyho výzvu, ať jdu na věc.
Potopila jsem se, otočila se a zadívala se na dno. Někde se trošku vířil písek, ale jinak to bylo dobré. Kámen jsem zahlédla během chvíle, a tak jsem ho popadla a chtěla se vynořit, ale po chvíli mě něco napadlo. Znovu jsem se otočila, odhadla, které nohy budou Joeyho a stáhla ho pod vodu. Teprve v tu chvíli jsem se vynořila a zdvihla kámen nad hlavu, aby ho všichni viděli. Ozval se zasloužený potlesk a konečně se vynořil i Joey.
,,Teda, tohle jsem nečekal!'' Zasmál se.
,,Ale uznávám, jsi dobrá. Tak pojďte, jdeme si zaplavat!'' Navrhl a všichni jsme se vydali až k bojkám, k nimž nám Paddy pověděl pár vět.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 sarka-ks sarka-ks | E-mail | Web | 30. května 2008 v 19:46 | Reagovat

nádhera, akorát jsem hrozěn zvědavá, co chystáš na tom koncertě.....jinak je to pěkná sranda, jeden z mála kvalitních, zábavných příběhů, u kterých se chvílema třískám smíchy.....

2 Anelys Anelys | Web | 30. května 2008 v 20:54 | Reagovat

jejký zase jsem se pobavila..jak ty to děláš, že tam vždycky dokážeš nacpat tolik optimismu...:-)

3 Janina Janina | Web | 30. května 2008 v 20:57 | Reagovat

Ty kokso..............vážně super..........smích prej prodlužuje život, tak já po tomhle díle budu živa snad napořád :-D:-D

Jsi šikulka:-)

4 Calypso Calypso | E-mail | Web | 30. května 2008 v 21:38 | Reagovat

týjo to je supeerní.

ty vždycky víš jak mi zvednout náladu.

jsem zvědavá co chystáš dále.

5 anAngel anAngel | E-mail | 31. května 2008 v 17:35 | Reagovat

jeje...pokráčko...dlouho sem tady nebyla ale jak vidím de ti to.. :)

6 tymon tymon | E-mail | 2. června 2008 v 21:39 | Reagovat

souhlasím s anAngel :D

diť mě znáě sama sebe osduzuju  :D. ale neboj napravím to a dokonce mám i myšlenku na nějaký kapitolky (teda konečně je dopsat)

7 Nicol Nicol | 25. července 2008 v 23:53 | Reagovat

už ted jsem alergická na slovo výtlem a tlemit se......

8 urgona urgona | E-mail | 23. srpna 2008 v 14:32 | Reagovat

Jejda, Nicol, promiň, alergickou reakci vyvolávám jen nerada:)

9 Elča=>SBčko, které trčí ve škole=-) Elča=>SBčko, které trčí ve škole=-) | Web | 22. září 2008 v 13:15 | Reagovat

Tuhá jak rozšláplý šnek, ty máš šílený přirovnání jak já xoD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama