TOUHA 16

22. května 2008 v 18:53 |  Moje příběhy a práce
TOUHA- Zase neshoda....
V mnoha knížkách jsem četla, že pokud se člověk snadno vzdá, nikdy ničeho nedosáhne. Nejspíš to bude pravda, tudíž končím s truchlením a vyrážím do boje!
Suverénně jsem si zabalila tašky, které jsem si hodlala vzít s sebou a vyhodila jsem je před dveře. Pak jsem se položila na postel a koukala do stropu, jenže tentokrát mě nezajímala nesmrtelnost chrousta, nýbrž jsem uvažovala o vlastním chování. Z černých myšlenek mě vyrušilo zaklepání.
,,Dále!'' Zahučela jsem a znuděně hleděla ke dveřím, kdo se odvážil rušit můj klid.
,,Tě pic! Máš jít na večeři.'' Vešel Angelo a kotoulem přistál na posteli vedle mě. Uvažovala jsem, jestli ho mám skopnout dolů, anebo ho ušetřit. Z vlastní lenosti jsem se rozhodla pro druhou možnost.
,,Tak co, jdeš?'' Zeptal se zvesela, ale jas v jeho očích pohasl po mém zavrtění hlavou.
,,Proč?'' Nechápal a koukal na mě jako na blázna. Jenže já se nadále věnovala stropu.
,,Nemám hlad. Vyřiď, že nepřijdu, jo? Díky.'' Zakončila jsem stroze a otočila se k oknu. Zdá se mi to, nebo venku začíná bouřka?
,,No dobře. Tak ahoj.''
Po Angelově odchodu jsem vstala a sedla si k oknu. Vzpomněla jsem si na studijní návštěvu Irska a hlavně na tamější lidi, s nimiž jsem se dost rychle spřátelila. Tenkrát byla bouřka a já se posadila k oknu a sledovala, jak blesky ozařují oblohu. Dnes jsem udělala totéž. S každým bleskem jsem získávala naději. Naději v budoucnost a v to, co udělám.
Se smíšenými pocity jsem se znovu položila na postel a zmoženě zavřela oči.
Vtom se prudce rozrazily dveře a do pokoje vběhl John. Bez klepání, nezdvořák!
,,Já ti dám hladovku! Na Paddyho kašli, stejně tam ani není. Pokud tě to zajímá, tak on také drží hladovku!'' Ušklíbl se John s ironií a náznakem vzteku, a pak ke mě skočil, chytl mě za ruku a bez milosti mě stáhl z postele. Nezarazilo ho ani to, že jsem slítla na zem a táhl mě po koberci až ke dveřím, kde mě k mé upřímné radosti konečně postavil na vlastní nohy.
,,A dál sama a dobrovolně!'' Smál se a ještě mě strčil do dveří, jenže jsem vrazila rovnou do Paddyho.
,,Ježíši, promiň! Já ne-''' omlouvala jsem se, ale Paddy mě zpražil pohledem a poté i slovy : ,,Jistě, ty vlastně nemůžeš vůbec za nic!'' Znělo to hrozně ironicky a navztekaně.
Podívala jsem se do těch modrých očí, které mě pokaždé okouzlily, ale teď v nich nebyla ta radost a přátelství. Jenom zatracený vztek.
Prudce jsem se otočila, přičemž jsem nechtíc vrazila do Johna, vpadla do pokoje, přibouchla za sebou dveře, o které jsem se následně opřela a pak jsem jenom oddechovala a vztekala se sama na sebe.
,,Hej, Paty! Otevři!'' Slyšela jsem Johna, ale já nebyla schopná.
,,Johne, za chvíli přijdu!'' Řekla jsem naoko klidným hlasem, ale uvnitř mě se vše scvrkávalo. Konečně jsem zaslechla Johnovy kroky, když odcházel. Chvíli jsem počkala, a když už bylo konečně ticho, vystřelila jsem z pokoje rovnou ke kufrům, které mezitím, co jsem byla v pokoji, odnesli do poschodí.
Popadla jsem dva a rozeběhla se z domu ven a zamířila k hlavní bráně, kterou hlídal nějaký bodyguard.
,,Já odcházím!'' Zavolala jsem na něj už z dálky, a tak mi otevřel vrata, za nimiž byla cesta za svobodou a volností, po které jsem momentálně toužila nejvíc.
,,Zastav!'' Zaslechla jsem za sebou křik, ale ten mě nezastavil. Jen jsem nepočítala s tím, že si hlídač pomyslí, že jsem zloděj a zarazí mě sám.
Sevřel mě pažemi jako do kleští, až jsem upustila kufry a bojovala jenom s ním.
,,Pusťte ji, vyřídím to sám!'' Zavelel autoritativní hlas, což mě překvapilo. Byl to Paddy.
Bodyguard mě pustil, ale dlouho jsem volná nebyla. Paddy mě popadl za ruku a napřáhl se. Děsně jsem se lekla, že mě praští a tak jsem si hlavu honem skryla druhou rukou.
,,Snad si nemyslíš, že tě chci mlátit?! Dave, zavři bránu!''
Konečně jsem zase jednou byla schopná přese všechen šok kouknout na tu osobu, díky níž jsem to tu začínala nenávidět.
,,Pojď se mnou, promluvíme si!'' Řekl a táhl mě za sebou kamsi do zahrady. Bouřka mu evidentně nevadila.
,,Ale..-'''-,,Kufry odnese Dave, neboj!'' Přerušil mě a dovedl mě k nějaké kůlně, do které mě následně nacpal a sám tam šel také.
,,Chtělas vzít roha?!'' Zeptal se přímo a já tentokrát neváhala s odpovědí, prostě jsem mu vyklopila pravdu.
,,Je mi jasný, že to nechápeš, ale já prostě vím, že jsem mezi vámi cizí a nemám tu co dělat. Jste fajn lidi, ale já jsem tu páté kolo u vozu. K ničemu. Je vás tu tuna, ale já si občas přijdu, jako bych byla na opuštěném ostrově, kde nikdo není.''
Paddy na mě koukal ohromeně. Jako by mu ta slova lezla do mozku jenom hodně pomalu. Napadlo mě, že to ze mě zase vylétlo moc prudce a drsně. Teď mě pošle do háje, otočí se a odejde. Ale možná lepší, můj odchod bude odůvodněný.
,,Proč jsi to neřekla dřív? Ale dnes jsi nás vypekla parádně a nezdála ses mi sama!'' Nechápal to.
,,Tvář neodhalí srdce.'' Pokrčila jsem rameny a vyrazila, abych mohla projít. Chytl mě za ramena a vrátil zpět na své místo.
,,Beru to jako výzvu. Do měsíce budeš mezi námi jako doma.''
,,Smůla, Paddy, do měsíce budu v tahu a vy budete mít pokoj.'' Zašklebila jsem se.
,,Třeba ne, co ty víš. Každopádně na odchod zapomeň, jasné? Zítra jedeme do Španělska, tak nahoď veselejší výraz. Za ten svůj výstup dopoledne se omlouvám, ale je toho na mě moc.''
Ty bláho! On se mi omluvil! Být já rampouchem, roztaji se!
,,Já se taky omlouvám, dám si bacha na jazyk.'' Pousmála jsem se a konečně se vyjasnil i jeho obličej.
,,Mír a klid?'' Zeptal se a natáhl ke mě ruku, kterou jsem ihned stiskla a přikývla.
,,Bezva!'' Zvolal a neuvěřitelným hákem mě skolil na zem, že jsem se nestihla ani bránit.
,,To je za ty žertíky!'' Zašklebil se a vytáhl mě na nohy. Poraženě jsem se zašklebila a překvapila ho svým výpadem, po kterém ležel on.
,,To je za tvou pomstu!'' Řehtala jsem se, ale bylo mi jasné, že si nejsme kvit a na řadě s útokem je Paddy. Nemýlila jsem se a zase jsem ležela já. Už jsem to neřešila a společně s Paddym jsme se vrátili na zahradu zámku a vylezli jsme na strom jako děti, kde jsme si povídali dlouho do večera. Nevadila nám bouřka, jako bychom ani necítili kapky deště, který se pomalu mírnil.
Zjistila jsem, že je to romantik, ale má rád humor, bez kterého to občas nejde. Vyklopil totiž dost o svých představách, a pak dokonce i láskách. Musela jsem se pousmát nad jeho vyprávěním, ale přešlo mě to, když se zeptal mě. A to na kluky.
Vážení, rajčata v tu chvíli byla oproti mému obličeji bílá! A Paddyho občasné ruměnce? Ty na mě neměly!
,,Ehm, tak toto téma bych raději přeskočila.''
,,Ale? Povídej, taky se rád zasměju!'' Provokoval.
,,No prostě, pár známostí bylo, skončily rychle, nesplňovala jsem představy kluků o ideálu ochotné holky.'' Zavrčela jsem a pak mávnutím ruky zahnala chmurné vzpomínky pryč.
,,Aha. Tak to je blbý.'' Pokrčil rameny a nastalo ticho. Začala jsem víc vnímat šelest stromů kolem nás a nastávající chlad.
,,Půjdeme? Je kosa.'' Navrhla jsem a Paddy přikývl a začal lézt dolů. Jenže uklouzl na tom samém místě, kde předtím Angelo a já z toho chytla nehorázný výtlem. Prostě mi to přišlo komický, bratříčci se nezapřou!
,,Hele, netlem se mi! Ty jsi slítla taky!'' Řekl naoko naštvaně, ale oči ho prozradily.
,,Kdo by se nesmál! Na tom samém místě spadl i Angelo! Je vidět, že jste rodina!''
,,Ale já jsem hezčí, že jo?'' Zeptal se hlasem neviňátka.
,,To víš, že jo, ty špunte!'' Odpověděla jsem se smíchem a seskočila dolů k němu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Věříš v Paddyho návrat?

ano
ne

Komentáře

1 Calypso Calypso | E-mail | Web | 22. května 2008 v 19:01 | Reagovat

Krááásné!!!

HOnem pokráčko!!!!!

Jseš fakt moooooooooooc dobrá!!!

2 sarka-ks sarka-ks | E-mail | Web | 22. května 2008 v 19:33 | Reagovat

hej, mazec, strašně se mi to líbí, sice to bylo krátký, ale prostě je to dokonalý!!!! těšim se na další dílek!!!!

3 Anelys Anelys | Web | 24. května 2008 v 10:45 | Reagovat

je to pěkný..hláška s rajčetem mě rozesmála..:-)už se těší na další tyden..na další pokráčko..uplně tě chápu s tím nedostatkem času..jsme na tom stejně..:-)

4 Elča=>SBčko, které trčí ve škole=-) Elča=>SBčko, které trčí ve škole=-) | Web | 22. září 2008 v 13:12 | Reagovat

Tý jo, čím dál tím víc mi to přijde, že ta Patricie jsem já... Já se chovám někdy úplně stejně a taky mám jazyk rychlejší než mozek...=-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama