TOUHA 14

13. května 2008 v 20:42 |  Moje příběhy a práce
Společně jsme se vrátili do zámku. Paddy byl zamlklý a skleslý, já se také necítila nejlépe, ale snažila jsem se to zakrýt svým obvyklým rýpáním a černým humorem. Jenže po chvíli jsem si všimla, že Kathy se na mně dívá podivně nevraživým způsobem, a tak jsem raději odešla do pokoje, kde jsem se posadila k oknu a pozorovala přírodu kolem zámku. Začalo mi být smutno. Jsem tu vlastně jako přistěhovalec.
Až vyřeším ten koncert, pojedu domů. Kašlu na tetu, kašlu na lidi tady, kteří mně asi mají jen jako přítěž, a zmizím z jejich slavných životů. Jo, to bude nejlepší.
,,Copak se ti honí škeblí?'' Ozval se za mnou Jimmy, tudíž jsem se otočila od okna a pohlédla mu do očí, v nichž byla až dětská veselost.
,,Tipuji to na rybí filé.'' Zašklebila jsem se a zase otočila svůj (jen a pouze) inteligentní pohled na krajinu. Celý dojem té krásy kazily jen absolutně nechutně špehující fanynky. Napadla mně neuvěřitelně bláznivá věc.
,,Hele, Jimmy, sleduj, jak se odhánějí slepice!'' Usmála jsem se, otevřela okno a zpěvavým hlasem začala : ,,Out in the fields, Where the farmers grow bread, When called for the meals, They took for the shed, Then dark came to fall, And silence was all, A beauty shone bright, Surrounded by light, c'mon now; I fell in love with an Alien, Fell in love with her eyes, Fell in love with an Alien, I'm telling you no disguise.''
Milé dámy se všechny do jedné otočily k mému oknu a já jsem se jim chtěla vysmát do očí, jenže jsem si všimla i fotoaparát od novinářů.
,,Dop...!'' Ujelo mi česky a rychle jsem se krčila pod okno, aby mě neosvítil blesk. Jimmy zajel vedle mně a díval se na mě takovým podivným pohledem.
,,Co je?!'' Vybuchla jsem, když nepromluvil už asi minutu.
,,Ty bláho, ty zpíváš dost dobře!'' Vylezlo z něj a já chytla záchvat smíchu. Jimmy na mě koukal jako na blázna, tudíž jsem se svým smíchem na chvilku utichla a vysvětlila mu to : ,,Víš, Jimmy, odjakživa jsem zpěv při hudební výchově kazila já. Kdybych chtěla vyzpívat nějaké výšky, zbořila by se škola, protože u toho jdu hodně do hloubky. Takže já obvykle raději mlčím. Jen koukni ven, že všechny ty pipinky utekly kamsi do dáli!''
Teď už jsem se znovu rozesmála a Jimmy opravdu vykoukl.
,,Smůla, holka, stojí tam pořád a přibylo jich!'' Zamračil se a mně došlo, co jsem právě způsobila.
,,Sakra! Jimmy, já se omlouvám! Mně nedošlo, co tím způsobím! Opravdu promiň, jsem pitomá.'' Omlouvala jsem se jako blázen, ale tíži na srdci to neulevilo. Je po legraci!
,,Prosim tě! Naopak, je to paráda! Pojď se mnou!'' Vyzval mně a stále přikrčeně se sunul ke dveřím a já tedy za ním. Vyběhl ze schodů a zamířil ke sklípku, kde obvykle cvičili. Zarazilo mně to, a tak jsem zůstala stát před vchodem.
,,Neboj, neukousnu tě, jen pojď za mnou.'' Požádal mně, tudíž jsem k němu vykročila. Ohlížela jsem se okolo sebe, jako by na mně měl každou chvíli vyskočit vrah s třiceticentimetrovou kudlou v ruce a rozpárat mi břicho.
,,Posaď se a chci tě poprosit, abys ještě jednou zazpívala tu písničku.''
No vida, taková žádost a na moji maličkost. Chudák malej, má smolíka. Ale přece jenom jsem se posadila naproti němu. Byl u protější stěny.
,,No, Jimmy, jestli mě sem táhneš kvůli tomuhle, tak zapomeň na to, že já budu krákat sama od sebe.''
,,Ale proč ne? Jen to chci ještě jednou slyšet. Prosím tě o to!'' Zadíval se na mně tak žádostivě, že jsem se nad tím i zamyslela. Jestli teď zazpívám, Jimmy se zhrozí a uteče. Ale třeba to přežije.
,,Tak dobře. Ale jenom jednou a jen kousek!'' Vyslovila jsem své podmínky a pomalu, nejistě, začala. Skončila jsem v části písničky, kde by měla začít Kathy se svým vysokým, nádherným hlasem. Jaké bylo mé překvapení, když se za mnou ten hlas opravdu ozval!
Vyděšeně jsem vyskočila ze židle, ale to už Kathyiina část skončila. Pohlédla na mně, jako by chtěla, abych zase začala, ale já mlčela zarytě a neústupně.
,,No tak! Pokračuj!'' Oslovila mně, ale já jenom zavrtěla hlavou, že ani omylem. Kathy pokrčila rameny.
,,Škoda. Mohla by ses k nám z fleku přidat. Ale jak chceš.''
Zasmála jsem se : ,,Ale Kathy, já myslela, že se na špici chcete udržet, ne spadnout!''
Tomu se zasmála i ona s Jimmym. Jen jsem vysmátě zavrtěla hlavou a zamířila nahoru do pokoje, kde jsem se vytlemeně položila do postele a koukala do stropu.
Ta nuda.... Ta obrovská nuda....
Sice už začínal pozdní večer, ale spát se mi nechtělo ani za mák. Ležela jsem tam dlouho, dokonce jsem přesně poznala, že už všichni odešli do svých ložnic a vydali se spát. Jenom já ne a ne usnout. Ta nuda... Ta obrovská nuda...
,,Tak to ne!'' Zašeptala jsem si pro sebe a v tu chvíli mě to napadlo! Já jim dám! Tady nuda končí a legrace začíná!
Vydala jsem se po špičkách do koupelny a sbalila všechny toaletní papíry, které jsem objevila. Už stačí jen izolepa.
Úkol je jasný : zatímco moji milí Kellys spinkají, já jim zalepím vchod toaleťákem. Až se probuděj, a otevřou, zamotají se do něj. Ať žijí Kanadské žertíky!
Zabralo mi to asi dvě hodiny, ono devět lidí je dost, ale konečně jsem pocítila vytouženou únavu, a tak jsem se vesele uložila k milovanému spánku.
Ráno se mi povedlo vstát dřív, než ostatním, tudíž jsem si řekla, že jim jako odměnu připravím něco k jídlu.
Vydala jsem se do kuchyně a objevila nějaké chleby. A v tom mě to zase napadlo!
Já jim ten dnešní den opepřím! Než jsem na chleba dala máslo, opepřila jsem ho jak se patří s vervou, tudíž při jídle budou padat krásné obličeje!
Na máslo jsem dala marmeládu, aby to stálo za to, a když bylo všechno hotové, dala jsem chleby na stůl a zmizela ze zámku. Nejdřív mě napadlo vyrazit si do města, ale nechtělo se mi přijít o ty jejich kukuče. A tak jsem si inteligentně vylezla na strom, schovala se do větví a za chvilku jsem s radostí zjistila, že oknem vidím do kuchyně! A to jsem byla ve výšce minimálně čtyř metrů!
Na příchod rodinky jsem nečekala dlouho, asi za hodinu jsem v kuchyni spatřila Kathy, jak se sebe strhává kusy toaleťáku. Dlaní jsem si zakryla obličej, abych zadusila smích.
Chvíli po ní přišla Patricie s Barby a vypadaly značně překvapeně, ale vesele. A nejlepší byl příchod Maite, která se smála jako blázen na celý zámek. Ještě jsem viděla, jak si holky prohlíží snídani na stole a poté se posadily, ale jídla se nedotkly. Na co čekají?!
Došlo mi to po chvíli, kdy do kuchyně vešli i kluci a já s úlevou zjistila, že se mému forku vydatně smějí. Byli tam všichni, takže paráda, bude o to větší legrace!
Chvíli o něčem debatovali, asi o původci této legrácky, ale já v podezření snad nepadla. Ještě aby jo, když jsem pro jistotu nad ránem zadělala i své dveře, aby vina nepadla na mě!
A za chvilku to začalo. Milí Kellysovci se dali do jídla a já s napětím čekala na reakce. Hm, marmeláda s pepřem....
Jako první vylétl k vodovodnímu kohoutku Paddy, ostatní kluci za ním a holky je následovaly. Začala jsem se ve větvích třískat smíchy tak hlasitě, že si mě po chvíli všimli a přiběhli na zahradu a pod strom. Ale pochopitelně až poté, co si zchladili pusu.
Tlemila jsem se dál, jako by se nechumelilo.
,,Za tohle zaplatíš!'' Zavolal na mně Paddy zezdola, ale já ho nebrala moc na vědomí.
,,Slez dolů!'' Ječel Angelo s Johnem a Joeym, ale já jim jenom zamávala.
,,Ale kluci, snad si nemyslíte, že slezu dobrovolně, vám rovnou do rukou?'' Zasmála jsem se a Paddy po mě vrhl nevraživý pohled.
,,No počkej! To ti nedaruju!'' Zahučel a k mému nesmírnému překvapení se začal sápat za mnou nahoru.
Zpanikařila jsem a hledala únikovou cestu, ale jaksi mi to nešlo. A Paddy se blížil! No, nejspíš jsem v háji a musím se poddat trestu, který mě s Paddyho příchodem čeká.
Jak ke mě došplhal, zatvářil se vítězně a zákeřně a švihem ke mně natáhl ruku, abych mu už neunikla, tudíž jsem ho nechala. Ale nečekala jsem, že se mnou škubne tak prudce.
Zadek mi podjel z větve do prázdna a já se začala řítit vstříc zemi, ale Paddy mě stále držel, a tak jsem se zarazila a visela mu na ruce jako opice.
,,Raději mě pusť, nebo spadneme oba!'' Zavolala jsem za ním, ale on jen zavrtěl hlavou, a silou, jakou bych u něj nečekala, mě vytáhl až k sobě. Zaslechla jsem zezdola silné oddechnutí.
,,Žiješ?'' Zeptal se mě vytřeštěně, asi tohle nečekal ani on. Pořádně jsem se přitáhla k větvi, teď už jsem jeho pomoc nepotřebovala. Seděla jsem těsně vedle něj, konečně v bezpečí větví.
,,Jo, díky za pomoc. To by bylo zlomeninek!'' Zasmála jsem se ironicky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 sarka-ks sarka-ks | E-mail | Web | 13. května 2008 v 21:12 | Reagovat

sem fakt zvědavá, jak se to bude vyvíjet dál, je to fakt moc moc moc pěkný.....strašně se mi to líbí....jen tak dál!!!! Zu jsi jednička....

2 Janina Janina | Web | 14. května 2008 v 13:05 | Reagovat

Ježiši to je božíííííí.....................jen tak dál..............jsi prostě hustost sama! :-D těšim se na pokráčko!!!!!

3 Anelys Anelys | Web | 14. května 2008 v 16:44 | Reagovat

bezva mno,piš další pokráčko!!! jsem nedočkavá,ale já už jsem taky zvědavá na ten plán při koncertu!!!!!!!!!!!

4 Calypso Calypso | E-mail | Web | 14. května 2008 v 19:30 | Reagovat

SUPEEEEEEEEER!

Rychle pokráčko,nebo napětím prasknu :oD

5 tymon tymon | E-mail | 14. května 2008 v 21:28 | Reagovat

tak to sem se pobavila.. hrozně sem se tlemila.. to je koruna na dnešní nádherný den :D

6 Nicol Nicol | 25. července 2008 v 23:09 | Reagovat

při všech těch problémech by se takto nikdo bavit nemohl .....

7 Elča=>SBčko, které trčí ve škole=-) Elča=>SBčko, které trčí ve škole=-) | Web | 22. září 2008 v 12:58 | Reagovat

"Co se ti honí škeblí?-Asi rybí file" xoDxoD Tak tohle fakt kapitolka úžo! Super odlehčení, jen jsem napjatá jak to dopadne s tím koncíkem, i když mám podezření, že už to vím=-( Aspoň trochu... jináč, ani jsem ti ještě nepochválila ten obrázek na konci 13. kapitoly. Je to můj snad nejoblíbenější, ani nevím proč, snad kvůli těm barvám? xoD

8 Elča=>SBčko, které trčí ve škole=-) Elča=>SBčko, které trčí ve škole=-) | Web | 22. září 2008 v 12:58 | Reagovat

Mimochodem nevíš, co má Paddy proti papouškům? že by mu vadilo, že jsou hezčí než on? xoD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama