TOUHA 13

4. května 2008 v 11:17 |  Moje příběhy a práce
TOUHA- Jediná šance
Ještě chvíli jsem nad tím uvažovala, ale pak se mi začaly klížit oči a já se omluvila, že jdu spát. John i Angelo mi popřáli dobrou noc a stále spolu koukali na bednu.
Vyšla jsem do schodů a zalezla do pokoje, kde jsem si lehla na postel. Jenže v tu chvíli mně chuť na spánek přešla. Nejspíš to bude tím, že hodně spím ve dne, proto se v noci necítím unaveně. Rozhodla jsem se pro malou noční procházku.
Vyšla jsem z pokoje, dostala se až k východu a zamířila na dvůr zámku. Byla tma a docela to pouštělo hrůzu, ale rozhodla jsem se pokračovat. Vydala jsem se příjezdovou cestou ke zdi, která má tvořit zábranu před fandy a procházela jsem se podél ní.
,,Říkám ti, že jestli to neuposlechne, zaplatí za to!'' Sakra, ten hlas odněkud znám!
,,A chceš opravdu zajít tak daleko?!'' Tázal se další hlas, tentokrát absolutně neznámý, ale vysmátý.
,,Jo, už nemám co ztratit. Co na to říkáš?!'' Zeptal se ten povědomý hlas a něco zašelestilo.
,,Je to dobré, to půjde. Tak do toho!'' Ozvala se odpověď neznámého hlasu. Přikrčila jsem se k zemi a hleděla na zeď. Jaké bylo mé překvapení, když z ní někdo skočil přímo přede mně!
Zatajila jsem dech a zůstala přikrčená na místě jako přikovaná. Slyšela jsem bušit vlastní srdce a cítila krev, jak mi proudí celým tělem.
Ale měla jsem štěstí, ta osoba se rozeběhla pryč ode mně, směrem k zámku. Ještě jednou jsem pohlédla nahoru na zeď, zda se objeví někdo další, ale nic nebylo, tudíž jsem se za tím neznámým rozeběhla, ale tak, aby mně neviděl.
Řítil se rychle ke dveřím zámku, kde se zastavil, cosi tam pohodil a utíkal pryč. Kašlala jsem na něj, stejně bych ho nechytila, a sebrala jsem ze země bílou obálku. Tušila jsem, co v ní bude a ulevilo se mi. Tak proto Paddy nalézá ty dopisy jako první! Ráno chodí, myslím, běhat, psalo se to v nějakém časopise.
,,No počkejte, vy vyděračský krysy! Tomuhle učiním brzy konec!'' Zašeptala jsem a i s obálkou jsem vešla do zámku. Pro jistotu jsem si dopis prohlédla skrz ní, abych se náhodou nespletla, ale už podle písma mi to bylo jasné.
Otočila jsem se na podpatku a vyběhla schody o něco prudším tempem, než jsem zamýšlela a rychle jsem se chytila za bok, abych potlačila bolest v jizvě.
Zalezla jsem do pokoje, kde jsem se posadila na postel a roztrhla obálku.
,,Užij si část svého posledního koncertu. Dalšího se ty už nikdy nedočkáš!''
Zděšením jsem zůstala sedět úplně ztuhlá, srdce mi bilo na poplach. Tady už nešlo o pitomou dětskou hru, která skončí rozjařeným smíchem. Tady se jednalo.... O život...
Sakra, co teď... Jestli Paddy zjistí, že jsem ho špehovala, ačkoliv jsem na ten dopis přišla úplnou náhodou, zabije mně osobně. A mrtvá bych mu byla prd platná.
Pokud bych to řekla třeba Kathy, bude malér už z toho, že to Paddy nikomu neřekl.
Musím mlčet a přijít na způsob, jak je zachránit.
A přemýšlela jsem dlouho. Celou noc jsem seděla na posteli v tureckém sedu a nutila svůj mozek myslet, což bylo opravdu náročné, ale nutné. Bylo to něco mně dosud neznámého, něco, z čeho mně hrůza skoro objímala jako svou milenku.
Brzy ráno, okolo sedmé, jsem vstala z postele, ale ihned jsem sebou švihla o zem. Tak moc jsem měla ztuhlé a neprokrvené nohy.
,,Co se děje?!'' Rozrazily se dveře a v nich se k mému údivu vynořil Paddy. Hleděli jsme na sebe nevěřícně, ale on po chvilce vybuchl smíchy. Kdyby tak věděl, že nad hlavou má mračna, která jen tak nezmizí...
,,Žiješ?!'' Zeptal se po chvíli, když jsem se nepřidala k jeho výtlemu. Že se mně ptal na otázku, na kterou se sluší odpovědět, mi došlo až po chvíli přemýšlení.
,,Jo.'' Řekla jsem, opřela se o postel a vstala. I tak se mi nohy trochu klepaly, ale bylo to dobré.
,,Kam jdeš?'' Zeptala jsem se zvědavě.
,,Spíš se vracím,'' usmál se. ,,Byl jsem běhat.''
,,Aha.'' Pochopila jsem, že mu chtějí nejspíš ublížit přímo na koncertě. Musím to nějak zarazit!
,,Člověče, ty jsi nějaká divná, ne?!'' Zeptal se mně překvapeně a zamířil ke mně. Všimla jsem si, že je takový veselejší, třeba ho uklidnilo to, že nenašel další výhružný dopis.
,,Ne. To se ti jenom zdá, mně nic není.'' Zavrtěla jsem hlavou, ale do očí jsem se mu raději nepodívala.
,,No jak myslíš.'' Pokrčil rameny, otočil se a odešel. Chvíli jsem počkala, dokud jsem neměla jistotu, že je pryč a vyrazila jsem z pokoje. Došla jsem ke schodišti a začala scházet dolů. Hlavou jsem létala kdesi v oblacích, tudíž mi unikl igelitový sáček na jednom ze schodů, a nebyla bych to já, kdybych po něm neuklouzla. Dolů jsem dojela v přemetech, v nichž jsem si parádně škubla s bokem a pod schody jsem zůstala ležet zkroucená bolestí jako poraněné zvíře.
,,To jsem si myslel! Ty jsi tele, co je ti?!'' Zavolal ze shora Paddy a hned nato jsem zaslechla jeho dusot ze schodů.
Rychle jsem se podepřela rukama, abych nadzvedla své pomlácené tělo. To už u mně byl a beze slova mně popadl za paži a vytáhl na nohy.
,,Copak se děje?!'' Zeptal se podezřívavě a přinutil mně podívat se mu do očí. Asi těžko mu můžu říct : Paddy, budeš žít zhruba týden, dokud nezačnete koncertovat!
,,Nic.'' Reagovala jsem a hmatem zkontrolovala jizvu. Bolela jenom mírně, je to dobré.
,,Kecáš, viď?! Ale to je tvůj problém, když nechceš mluvit, nechtěj.'' Pokrčil rameny a pustil mně. Nevydržela jsem pohled na něj, tudíž jsem vyrazila do kuchyně a nalila si vodu. Koukla jsem se z okna k bráně a šokovaně upustila skleničku, až se roztříštila na tisíce kousků.
,,Sakra, co blbneš?!'' Zaječel na mně Paddy, evidentně už nepříčetný mým nenormálním chováním.
,,Ty osle, právě jsem zjistila, kdo tě chce zabít!'' Vynadala jsem mu. Paddy se na mně zadíval takovým výrazem, z něhož jsem vyčetla překvapení nad tím, co jsem řekla. Ale ten jeho výraz! Kdyby to nebylo tak vážné, vybuchla bych smíchy.
,,Počkej tady!'' Pronesla jsem rázně, nechala střepy na zemi a vyběhla kuchyní na chodbu a z chodby rovnou ven, po příjezdové cestě jsem potichu běžela k plotu, který jsem nenápadně přelezla a plížila se podél něj.
Došla jsem až k osobě, u které jsem si byla jistá, že je to ona, kterou jsem v noci slyšela. Měla jsem štěstí, že kolem bylo docela vylidněno, tudíž ji nikdo nemohl varovat. Zastavila jsem až těsně za jejími zády.
,,Nazdar hvězdo!'' Oslovila jsem ji, a ve chvíli, kdy se ke mně otočila, jsem jí pěstí vrazila do obličeje takovou ránu, že se šokovaně složila na zem. Otočila jsem ji břichem k zemi, a ruce jí zpáčila dozadu, aby neměla šanci se pohnout.
,,Tak z tohoto setkání neodejdeš jen tak!'' Zasyčela jsem a bez ohledu na to, jak moc s ní škubnu, jsem ji prudce postavila na nohy, ale ruce měla i nadále zkroucené za zády. Byla to ta holka, která se chtěla pomocí Barby vetřít k Paddymu, ale které jsem nakonec postačila já.
,,Okamžitě mě pusť!'' Zavřískala, ale byla bez šance. Nemilosrdně jsem ji táhla k bráně, kterou bodyguardi okamžitě uvolnili, k mému překvapení na povel Paddyho, který tam stál a hleděl na mně jako na blázna.
Kývla jsem na jednoho ze strážců, aby nad ní převzal kontrolu místo mně a já se dala do vysvětlování.
Trvalo docela dlouho, než jsem Paddymu vylíčila vše ohledně mého setkání s touto poblázněnou holkou včetně napadení Barby.
,,Ale jak víš o těch dopisech?!'' Nechápal, ale i to jsem mu ve stručnosti vysvětlila. Konečně porozuměl mému dnešnímu chování a menším nehodám. Pohlédl na tu holku.
,,Nechápu, proč sis musela takhle hrát!'' Pronesl podivně smutným tonem, ale mně osobně víc dorazila její odpověď.
,,Buď v klidu, zabít jsem tě chtěla osobně, ale je ještě jedna osoba, která to bez problému vykoná za mně! Gissell mně ještě nezradila!'' Zasmála se tak podivně, že mi došlo, že tato holka bude silně pomatená osoba.
,,Kde je?! Včera byla s tebou u té zdi!'' Vyštěkla jsem na ni a probodávala ji pohledem. Zpražila mně pohledem.
,,Ty buď v klidu, jsi na seznamu spolu s tímhle!'' Zasyčela a pohledem ukázala zase na Paddyho.
,,To nemá cenu! Odveďte ji!'' Řekl zlomeně Paddy muži, který po celou dobu zvláštního výslechu držel tuto holku, a ten ji opravdu odvedl. Chtěla jsem odejít také, ale Paddy mně popadl za ruku a donutil mně obrátit se k němu.
,,Je ti jasný, že teď půjdou i po tobě?!'' Zeptal se a evidentně vyžadoval odpověď.
,,Je. Jenže si uvědom, že já se schovám mnohem lépe, než ty, jelikož nemám na každém kroku za zadkem sto novinářů. A taky si uvědom, že tímhle ji můžu dostat od vás!'' Útočila jsem na něj, protože jsem měla docela obavy, aby mi nezakázal se k nim přibližovat, abych je třeba neohrozila.
,,To je sice hezká úvaha, ale stejně musím ty koncerty zrušit. Tohle je moc velké riziko.''
,,Počkej Paddy, nic neruš. Mám nápad!'' Paddy se na mně podíval jako na blázna, ale to jsem ignorovala. Nakonec jsem mu potichu vysvětlila, co mám v úmyslu.
,,Seš normální?!'' Vyjel na mně, jako bych byla malé dítě. Asi mu nedochází, že tohle je jediná šance, jak mu zachránit krk.
,,Jsem. A na rovinu, Paddy. Jiné východisko není!'' Pousmála jsem se. Paddy nakonec své protesty vzdal.
,,Určitě toho budu litovat.'' Mračil se, ale já věděla, že už ho mám v hrsti.
,,Nebudeš, Paddy. Nesmíš. Tohle je pro dobro všech.'' Pousmála jsem se, ale došlo mi, že tohle je plán, který má jen dvě možnosti, jak skončí. Vítězně, anebo tragicky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Byl(a) jsem tu:)

KLIK

Komentáře

1 tymon tymon | E-mail | 4. května 2008 v 11:33 | Reagovat

á bitka.. sem si to myslela a taky asi vím, jka to chceš navlíknout :D

šikulka :D

2 Janina Janina | Web | 4. května 2008 v 11:51 | Reagovat

Tak to je super!!!.............tohle jsem teda, abych pravdu řekla, nečekala:-D.........je to vážně suprový!! :-)

3 anAngel anAngel | E-mail | 4. května 2008 v 12:13 | Reagovat

páni...honem pokráčko :) už se těším :))

4 Calypso your SB :o) Calypso your SB :o) | E-mail | Web | 4. května 2008 v 14:59 | Reagovat

tý jo já jsem tak napnutá,že asi prasknu.

rachle pokráčko :oD

5 sarka-ks sarka-ks | E-mail | Web | 4. května 2008 v 18:27 | Reagovat

panebože, nedělej si prču, já mám normálně strach.....zupr zupr....... doufám, že na další díl nebudeme muset dlouho čekat ;-))))))).....nemůžu se dočkat....

6 Jooohanka Jooohanka | E-mail | Web | 5. května 2008 v 16:01 | Reagovat

je u mě sonb, máš pjeknej blog, nechceš se zapojit?

7 Anelys Anelys | 5. května 2008 v 18:17 | Reagovat

____________000000____________000000_____________

__________000000000000______000000000000_________

______000000000000000000__000000000000000000_____

____00000000000000000000000000000000000000000____

___00000000000000___000000000___00000000000000___

__000000000000000___000000000___000000000000000__

_0000000000000000___000000000___0000000000000000_

_0000000000000000___000000000___0000000000000000_

_0000000000000000___000000000___0000000000000000_

_0000000000000000___000000000___0000000000000000_

_0000000000___000000000000000000000___0000000000_

__000000000___000000000000000000000___000000000__

___000000000___0000000000000000000___000000000___

_____000000000___000000000000000___000000000_____

_______00000000____00000000000____00000000_______

__________0000000_______________0000000_________

_____________0000000000000000000000000__________

_______________000000000000000000000____________

__________________000000000000000______________

___________________000000000000________________

______________________000000___________________

_______________________0000____________________

________________________00_____________________

Posílám ti srdíčko pro štěstí můj miovaný blogísku...pošli to všem tvým milovaným blogískům,aby měli hodně štěstíčka :)

8 Anelys Anelys | 5. května 2008 v 18:44 | Reagovat

jo tak tohle je hustý...honem piš další pokračování..už se na něj těším..o víkendu jsem tady a na icq jako na koni...:D

9 Elča=>SB4ko, které trčí ve škole=-) Elča=>SB4ko, které trčí ve škole=-) | Web | 22. září 2008 v 12:51 | Reagovat

Tak jsem se konečně dostala k pokráčku, je jako vždy skvělé, ale už se nemůžu dočkat dalšího dílu, snad to stihnu ještě teď během informatiky=-)

P.S: U mě na blogu je pokráčko upírů, jestli to tedy čteš=-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama