Květen 2008

Anketka o koních

31. května 2008 v 19:04 Nezařazené (kecy)
Ahojda lidičky, tady máte pro zábavu jednu anketku, trošku jsem se inspirovala na blogu Calypso.

TOUHA 17

30. května 2008 v 19:38 Moje příběhy a práce
TOUHA- Konečně u moře!
Paddy nahodil celkem legrační škleb, díky čemuž jsem chytla nehorázní záchvat smíchu. Bylo mi fajn i z toho, že už je všechno v pohodě a já mám zase kámoše. A konečně se mi začalo chtít jet i do toho Španělska.
,,Myslíš, že se dostaneme i k moři v tom Španělsku?'' Zeptala jsem se ho a doufala v kladnou odpověď. Záhadně se usmál.
,,Třeba jo, uvidíme, podle času. Ale teď mám ještě jednu otázku. Co hodláš vyvést na tom koncertě? Já nechci, aby se ti něco stalo, nikomu z rodiny.''
Tentokrát jsem rameny pokrčila já. Jo, měla jsem plán, ale zdál se mi čím dál víc na nic. Jen blázen by nerozeznal rozdíl mezi mnou a Paddym. Opravdu jenom blázen.
,,Ještě si to musím promyslet.'' Řekla jsem nakonec, popadla ho za ruku a rozeběhla se k zámku.
,,Jde se spát, nebo ránu nevstanu!'' Vysvětlila jsem už v běhu a táhla ho za sebou. Stejně ho nedám, i kdybych za to měla zaplatit životem. Nedala bych nikoho z této bezva rodiny!
Paddy nahodil jeden z jeho odzbrojujících úsměvů, zamával mi a nahoře u pokojů se oddělil a odešel k sobě. Já zaplula do postele a v tu ránu jsem byla tuhá jako rozšláplý šnek.
,,Vstávat! Jedeme!'' Vběhl ke mně do pokoje Jimmy, strhl ze mě peřinu a zase vesele odešel. Ani jsem mu nestihla říct, jak hluboce mě tím ranil a urazil.
Ale co mi zbývá. A tak jsem vstala, v koupelně ze sebe udělala zase člověka (pokud se tomu tak dá říct) a sešla dolů do kuchyně, kde už byli všichni nahromadění.
,,No to byla doba!'' Rýpla si Kathy, ale už takhle po ránu byla usměvavá, což mou náladu nakoplo. Vlastně jsem jí za to byla i vděčná.
,,Jsem normální člověk, ne blázen. A znáš to, Kathy, ranní ptáče bez lahváče vůbec nikam nedoskáče!'' Zakřenila jsem se a všichni okolo propukli v hurónský smích. Trošku jsem se bála, jak to Kathy přijme, ale smála se spolu s ostatními, tudíž pohoda.
,,Tak vyrážíme!'' Zvolal Joey a všichni se přesunuli k busu, který byl přistavený u zámku. Posadila jsem se sama dozadu a zadívala se na zámek Gymnich, který se mi vzdaloval.
,,Konečně za sluníčkem, mořem a lidmi!'' Zvolala Patricia s Maite a všichni zatleskali. Říkala jsem si, že to bude nějaký zdejší zvyk, a tak jsem se s chutí přidala.
,,Hele, Patricie, ne že tam něco vyvedeš!'' Zasmál se Jimmy a tak jsem ho odpálkovala : ,,Neboj, já nemám ve zvyku spícím lidem stahovat peřiny!''
A nastalo ticho. Jimmy zrudnul zrovna ve chvíli, kdy k němu všichni stočili své pohledy.
,,No Jimmy!'' Smál se Angelo a John se přidal.
,,Teda brácha, ty se nezdáš!'' Všichni se zase smáli a v dobré náladě probíhala i cesta letadlem. Jen já mírně trnula hrůzou, kdy spadneme. A k mému nesmírnému překvapení se tak nestalo.
Když jsme dojeli na letiště, proběhla pasová kontrola, po které jsme se odebrali do busu a vydali se k místu, které mi bylo zcela neznámé a já se na něj nehorázně těšila. Dokonce si ke mě přisedl Paddy a začal mi o Španělsku vyprávět. Teda spíš o jeho sourozencích, kteří zde žili.
,,Jen počkej, až uvidíš moře! To je teprve bomba!'' Ozval se Angelo a k mému nesmírnému šoku ho Paddy pěkně zpražil : ,,Tak se od něj drž dál, nerad bych tě zase lovil někde na dně!''
Všichni vyprskli smíchy a když si všimli mého nechápavého výrazu, vyprávěli mi o tom, jak se Angelo začal topit a chudák Paddy měl co dělat, aby ho vytáhl z vody.
,,Nevím, Paddy, z čeho bych měl mít větší strach! Pamatuješ, jak ses bál, že jsem mrtvej?!'' Vychrlil ze sebe Angelo a asi si myslel, kdoví jak není vtipný. Holt je moc mladý na to, aby pochopil, že z tohohle není dobré dělat si srandu.
A když se nikdo nezasmál, tak jen pokrčil rameny a začal civět z okna.
,,Ty umíš plavat?'' Zeptal se mě se zájmem John. Zase jsem pokrčila rameny.
,,Třeba jo. Vlastně určitě jo. Proč?'' Jeho otázka mi připadala komická. Snad je jasný, že kdybych neuměla, nevyptávala bych se na moře.
,,Jen jestli budeš stačit našim tempům!'' Zašklebil se na mě a já si začala hrát na uraženou.
,,Teď ses dotkl mého nitra a to ti nikdy neodpustím! Jak si to ke mě můžeš dovolit?!'' Vyštěkla jsem, ale vážnou tvář jsem moc dlouho neudržela, protože smíchy vybuchl celý autobus a já nezůstala pozadu.
,,Tak konec řečí a keců, jsme na místě!'' Zvolala náhle Maite spolu s Kathy a když autobus zastavil, všichni se vyhrnuli ven uvítat náš dočasný nový domov.
Byla to vila. Ne taková ta přepychová, ale normální, krásná vila a co bylo nejlepší, byla kousek od pláže, asi dvacet metrů. Všichni jsme popadli své kufry a batohy a vrhli se s nimi dovnitř. Interiér vily mě také mile překvapil. Byl to takový domácí typ domu, atmosféra v něm byla příjemná sama o sobě.
,,Jdeme do prvního patra!'' Vyzval nás Jimmy a tak jsem ho poslechla a vlekla se za ostatními do schodů. Jimmy pomalu rozdělil pokoje a já se v duchu usmála, když měl každý svůj a můj a Paddyho spolu sousedily. Natáhla jsem věci dovnitř, omrkla postel a nábytek, který se mi rovněž líbil a rovnou jsem si začala vyndávat věci.
,,Až si vybalíte, tak kdo si troufá, může mě zkusit pokořit v plavání. Dneska na trénování zvysoka kašlu!'' Zavolal z chodby Joey a po celém patře se rozlehla vlna nadšení vyjádřená souhlasnými výkřiky.
Rozhodla jsem se, že si věci dám do skříně, což jsem také udělala a následně jsem se převlékla do plavek. Ještě že mi trošku zmizel ten špek na břiše!
Vyhrabala jsem ručník, ovázala si ho kolem pasu a pomalým krokem vyrazila ven. Cestou jsem si v klidu prohlížela interiér a nešetřila tichými slovy chvály.
Když jsem dorazila na pláž, byl ve vodě Joey s Angelem, Maite, Patricií a Paddym.
,,Tak co, troufáš si do vln?'' Začal mě Joey provokovat, a tak jsem po něm hodila jeden ze svých nejsladších úsměvů, rozložila ručník a rozeběhla se za nimi do vody. Nevím, co čekali, ale já se nezastavila, když se slaná voda dotkla mých nohou. Dokonce mě nezarazil ani její počáteční chlad, běžela jsem dál. Když už mi moře sahalo ke kolenům, vyskočila jsem a šipkou skočila do vody. Hladina se nade mnou uzavřela a já plavala dál pod vodou. Pláž byla písečná a já sledovala podmořský život. Měla jsem to štěstí, že už jako malá holka jsem měla vodu jako svůj živel, slané moře nikdy nepřekáželo mým očím a já se pod vodou vesele rozhlížela, jako bych měla potápěčské brýle.
Uplavala jsem asi jedenáct metrů, když jsem se vynořila a zjistila, že celá parta na mě kouká jako na blázna.
,,No co je? I české holky umí plavat v moři!'' Řekla jsem naoko dotčeně a doplavala k nim. Joey ze mě nespustil pohled.
,,Ty nejsi normální! Koukáš pod vodou?'' Zeptal se zájmem, tudíž jsem přikývla.
,,Nevěřím!'' Zahučel a začal vylézat z vody. Překvapeně jsem za ním koukala, ale po chvíli, co bloudil po břehu, se sehnul, něco zvedla a vracel se do vody. Vypadalo to jako pořádný kámen. Joey s ním doplaval až ke mě.
,,Co chceš dělat?'' Nechápal Paddy, který se objevil vedle mě.
,,Hele, Pat, otočíš se a já hodím tenhle kámen do vody, jo?'' Zeptal se a ukázal mi ho. Byl poměrně tmavý, tudíž by pod vodou mohl být dobře viditelný.
,,Tak fajn, beru!'' Usmála jsem se a otočila se. Po kratičké chvilce jsem zaslechla šplouchnutí a Joeyho výzvu, ať jdu na věc.
Potopila jsem se, otočila se a zadívala se na dno. Někde se trošku vířil písek, ale jinak to bylo dobré. Kámen jsem zahlédla během chvíle, a tak jsem ho popadla a chtěla se vynořit, ale po chvíli mě něco napadlo. Znovu jsem se otočila, odhadla, které nohy budou Joeyho a stáhla ho pod vodu. Teprve v tu chvíli jsem se vynořila a zdvihla kámen nad hlavu, aby ho všichni viděli. Ozval se zasloužený potlesk a konečně se vynořil i Joey.
,,Teda, tohle jsem nečekal!'' Zasmál se.
,,Ale uznávám, jsi dobrá. Tak pojďte, jdeme si zaplavat!'' Navrhl a všichni jsme se vydali až k bojkám, k nimž nám Paddy pověděl pár vět.

Láska k upíru

29. května 2008 v 20:48 Básničky
Tak lidi, tady je jedna básnička, která mě napadla a k ní i pár obrázků, tak snad se vám to bude líbit.....
Pláčeš a toužíš po smrti,
blížíš se jí víc a víc.
Nevědomky poznáš krále noci,
život vysaje ti z žil.
Tobě je to však jedno,
svůj krk mu ještě nastavíš.
Prosíš, ať dělá, co je mu souzeno,
že bolesti se bojíš, raději zamlčíš.
Krásný upír hledí ti do očí,
z oka stéká mu slza.
Zrovna tebe nechce zavraždit,
jenže co mu zbývá?
Stále dává ti naději,
tvá zoufalost ho zraňuje.
Stojíš před ním s marností,
že bez otálení tě zabije.
Jenže on se náhle otočí,
odrazí se a beze slova odletí,
Tentokrát on se vzdal naděje.
nechce říct ti samé lži,
o tom, jak tě miluje.
Chtěla ses vzdát života,
abys byla s ním,
On však nedokáže tě milovat,
zbyl z něj už jen stín.
Přestaň ho hledat na noční obloze,
už nikdy ho nespatříš.
Dej mu šanci s jeho pravou láskou žít věčně,
a sama na tu pravou narazíš.

Dima Bilan

28. května 2008 v 18:31 Další zpěváci a písničky
Ahojky lidi. Dnes sem dám písničku z trošku jiného soudku. Zpívá ji Dima Bilan a jmenuje se Believe.
Jednou, když mi bylo hodně mizerně kvůli Urymu, poslala mi ji jedna skvělá známá. Já nevěřila, že by mě ta písnička nějak oslovila, ale mýlila jsem se. Její rytmus, slova a hudba mě okouzlily. Je na ni nádherný videoklip, v němž je v nemocnici malý chlapec a vypadá to, že zemře, dokonce mu jednou vypoví srdíčko. Ale jako jeden z mála smutných klipů končí šťastně, chlapec se uzdraví a snaží se začít znovu.
V té písničce je cítit naděje a také dává najevo, že člověk si má věřit a neztrácet naději. Myslím si, že je to pravda. Dám vám sem ten videoklip a prosím vás o váš názor do komentářů.
Děkuju. Vaše Urgona

Anketa for you

27. května 2008 v 19:40 Kelly family
Ahojda lidičky, tady máte anketku, tak prosím o vaše odpovědi, ju?

Sestřih písniček od Kellys

22. května 2008 v 19:32 Kelly family
Tak lidičky, tohle videjko je zase moje práce, udělala jsem v něm sestřih písniček od Paddyho a Angela, ale Patriček převažuje. Snad se vám to bude líbit.
Na začátku toho sestřihu jsou tři An Angel, části, které od Paddyho prostě miluju....

OZNÁMENÍ PRO ČTENÁŘE MÝCH PŘÍBĚHŮ :)

22. května 2008 v 19:05 Moje příběhy a práce
Tak vážení, vše, co mám na srdci, je v následujícím obrázku :)

TOUHA 16

22. května 2008 v 18:53 Moje příběhy a práce
TOUHA- Zase neshoda....
V mnoha knížkách jsem četla, že pokud se člověk snadno vzdá, nikdy ničeho nedosáhne. Nejspíš to bude pravda, tudíž končím s truchlením a vyrážím do boje!
Suverénně jsem si zabalila tašky, které jsem si hodlala vzít s sebou a vyhodila jsem je před dveře. Pak jsem se položila na postel a koukala do stropu, jenže tentokrát mě nezajímala nesmrtelnost chrousta, nýbrž jsem uvažovala o vlastním chování. Z černých myšlenek mě vyrušilo zaklepání.
,,Dále!'' Zahučela jsem a znuděně hleděla ke dveřím, kdo se odvážil rušit můj klid.
,,Tě pic! Máš jít na večeři.'' Vešel Angelo a kotoulem přistál na posteli vedle mě. Uvažovala jsem, jestli ho mám skopnout dolů, anebo ho ušetřit. Z vlastní lenosti jsem se rozhodla pro druhou možnost.
,,Tak co, jdeš?'' Zeptal se zvesela, ale jas v jeho očích pohasl po mém zavrtění hlavou.
,,Proč?'' Nechápal a koukal na mě jako na blázna. Jenže já se nadále věnovala stropu.
,,Nemám hlad. Vyřiď, že nepřijdu, jo? Díky.'' Zakončila jsem stroze a otočila se k oknu. Zdá se mi to, nebo venku začíná bouřka?
,,No dobře. Tak ahoj.''
Po Angelově odchodu jsem vstala a sedla si k oknu. Vzpomněla jsem si na studijní návštěvu Irska a hlavně na tamější lidi, s nimiž jsem se dost rychle spřátelila. Tenkrát byla bouřka a já se posadila k oknu a sledovala, jak blesky ozařují oblohu. Dnes jsem udělala totéž. S každým bleskem jsem získávala naději. Naději v budoucnost a v to, co udělám.
Se smíšenými pocity jsem se znovu položila na postel a zmoženě zavřela oči.
Vtom se prudce rozrazily dveře a do pokoje vběhl John. Bez klepání, nezdvořák!
,,Já ti dám hladovku! Na Paddyho kašli, stejně tam ani není. Pokud tě to zajímá, tak on také drží hladovku!'' Ušklíbl se John s ironií a náznakem vzteku, a pak ke mě skočil, chytl mě za ruku a bez milosti mě stáhl z postele. Nezarazilo ho ani to, že jsem slítla na zem a táhl mě po koberci až ke dveřím, kde mě k mé upřímné radosti konečně postavil na vlastní nohy.
,,A dál sama a dobrovolně!'' Smál se a ještě mě strčil do dveří, jenže jsem vrazila rovnou do Paddyho.
,,Ježíši, promiň! Já ne-''' omlouvala jsem se, ale Paddy mě zpražil pohledem a poté i slovy : ,,Jistě, ty vlastně nemůžeš vůbec za nic!'' Znělo to hrozně ironicky a navztekaně.
Podívala jsem se do těch modrých očí, které mě pokaždé okouzlily, ale teď v nich nebyla ta radost a přátelství. Jenom zatracený vztek.
Prudce jsem se otočila, přičemž jsem nechtíc vrazila do Johna, vpadla do pokoje, přibouchla za sebou dveře, o které jsem se následně opřela a pak jsem jenom oddechovala a vztekala se sama na sebe.
,,Hej, Paty! Otevři!'' Slyšela jsem Johna, ale já nebyla schopná.
,,Johne, za chvíli přijdu!'' Řekla jsem naoko klidným hlasem, ale uvnitř mě se vše scvrkávalo. Konečně jsem zaslechla Johnovy kroky, když odcházel. Chvíli jsem počkala, a když už bylo konečně ticho, vystřelila jsem z pokoje rovnou ke kufrům, které mezitím, co jsem byla v pokoji, odnesli do poschodí.
Popadla jsem dva a rozeběhla se z domu ven a zamířila k hlavní bráně, kterou hlídal nějaký bodyguard.
,,Já odcházím!'' Zavolala jsem na něj už z dálky, a tak mi otevřel vrata, za nimiž byla cesta za svobodou a volností, po které jsem momentálně toužila nejvíc.
,,Zastav!'' Zaslechla jsem za sebou křik, ale ten mě nezastavil. Jen jsem nepočítala s tím, že si hlídač pomyslí, že jsem zloděj a zarazí mě sám.
Sevřel mě pažemi jako do kleští, až jsem upustila kufry a bojovala jenom s ním.
,,Pusťte ji, vyřídím to sám!'' Zavelel autoritativní hlas, což mě překvapilo. Byl to Paddy.
Bodyguard mě pustil, ale dlouho jsem volná nebyla. Paddy mě popadl za ruku a napřáhl se. Děsně jsem se lekla, že mě praští a tak jsem si hlavu honem skryla druhou rukou.
,,Snad si nemyslíš, že tě chci mlátit?! Dave, zavři bránu!''
Konečně jsem zase jednou byla schopná přese všechen šok kouknout na tu osobu, díky níž jsem to tu začínala nenávidět.
,,Pojď se mnou, promluvíme si!'' Řekl a táhl mě za sebou kamsi do zahrady. Bouřka mu evidentně nevadila.
,,Ale..-'''-,,Kufry odnese Dave, neboj!'' Přerušil mě a dovedl mě k nějaké kůlně, do které mě následně nacpal a sám tam šel také.
,,Chtělas vzít roha?!'' Zeptal se přímo a já tentokrát neváhala s odpovědí, prostě jsem mu vyklopila pravdu.
,,Je mi jasný, že to nechápeš, ale já prostě vím, že jsem mezi vámi cizí a nemám tu co dělat. Jste fajn lidi, ale já jsem tu páté kolo u vozu. K ničemu. Je vás tu tuna, ale já si občas přijdu, jako bych byla na opuštěném ostrově, kde nikdo není.''
Paddy na mě koukal ohromeně. Jako by mu ta slova lezla do mozku jenom hodně pomalu. Napadlo mě, že to ze mě zase vylétlo moc prudce a drsně. Teď mě pošle do háje, otočí se a odejde. Ale možná lepší, můj odchod bude odůvodněný.
,,Proč jsi to neřekla dřív? Ale dnes jsi nás vypekla parádně a nezdála ses mi sama!'' Nechápal to.
,,Tvář neodhalí srdce.'' Pokrčila jsem rameny a vyrazila, abych mohla projít. Chytl mě za ramena a vrátil zpět na své místo.
,,Beru to jako výzvu. Do měsíce budeš mezi námi jako doma.''
,,Smůla, Paddy, do měsíce budu v tahu a vy budete mít pokoj.'' Zašklebila jsem se.
,,Třeba ne, co ty víš. Každopádně na odchod zapomeň, jasné? Zítra jedeme do Španělska, tak nahoď veselejší výraz. Za ten svůj výstup dopoledne se omlouvám, ale je toho na mě moc.''
Ty bláho! On se mi omluvil! Být já rampouchem, roztaji se!
,,Já se taky omlouvám, dám si bacha na jazyk.'' Pousmála jsem se a konečně se vyjasnil i jeho obličej.
,,Mír a klid?'' Zeptal se a natáhl ke mě ruku, kterou jsem ihned stiskla a přikývla.
,,Bezva!'' Zvolal a neuvěřitelným hákem mě skolil na zem, že jsem se nestihla ani bránit.
,,To je za ty žertíky!'' Zašklebil se a vytáhl mě na nohy. Poraženě jsem se zašklebila a překvapila ho svým výpadem, po kterém ležel on.
,,To je za tvou pomstu!'' Řehtala jsem se, ale bylo mi jasné, že si nejsme kvit a na řadě s útokem je Paddy. Nemýlila jsem se a zase jsem ležela já. Už jsem to neřešila a společně s Paddym jsme se vrátili na zahradu zámku a vylezli jsme na strom jako děti, kde jsme si povídali dlouho do večera. Nevadila nám bouřka, jako bychom ani necítili kapky deště, který se pomalu mírnil.
Zjistila jsem, že je to romantik, ale má rád humor, bez kterého to občas nejde. Vyklopil totiž dost o svých představách, a pak dokonce i láskách. Musela jsem se pousmát nad jeho vyprávěním, ale přešlo mě to, když se zeptal mě. A to na kluky.
Vážení, rajčata v tu chvíli byla oproti mému obličeji bílá! A Paddyho občasné ruměnce? Ty na mě neměly!
,,Ehm, tak toto téma bych raději přeskočila.''
,,Ale? Povídej, taky se rád zasměju!'' Provokoval.
,,No prostě, pár známostí bylo, skončily rychle, nesplňovala jsem představy kluků o ideálu ochotné holky.'' Zavrčela jsem a pak mávnutím ruky zahnala chmurné vzpomínky pryč.
,,Aha. Tak to je blbý.'' Pokrčil rameny a nastalo ticho. Začala jsem víc vnímat šelest stromů kolem nás a nastávající chlad.
,,Půjdeme? Je kosa.'' Navrhla jsem a Paddy přikývl a začal lézt dolů. Jenže uklouzl na tom samém místě, kde předtím Angelo a já z toho chytla nehorázný výtlem. Prostě mi to přišlo komický, bratříčci se nezapřou!
,,Hele, netlem se mi! Ty jsi slítla taky!'' Řekl naoko naštvaně, ale oči ho prozradily.
,,Kdo by se nesmál! Na tom samém místě spadl i Angelo! Je vidět, že jste rodina!''
,,Ale já jsem hezčí, že jo?'' Zeptal se hlasem neviňátka.
,,To víš, že jo, ty špunte!'' Odpověděla jsem se smíchem a seskočila dolů k němu.

AN ANGEL

18. května 2008 v 12:29 Hrátky s photofiltrem
Tak co na to říkáte?? Sem se kapku nudila a tak jsem udělala tohleto....

TOUHA 15

17. května 2008 v 15:46 Moje příběhy a práce
TOUHA-Proč vždycky všechno zničím?
,,Seš pěkný tele!'' rýpnul si do mě, jako by se nechumelilo. Pokusila jsem se o co nejrozzuřenější výraz, což se mi, myslím, celkem povedlo, a začala : ,,Milý Paddy, pokud sis nevšiml, tak já spadla díky tvé touze po pomstě!''
,,Tak to ber jako pomstu za tvé dnešní žertíky.'' Ušklíbl se a začal slézat ze stromu. Mezitím vysmáté osazenstvo čekající dole odešlo do zámku, kde se vydali na novou, tentokrát jedlou snídani.
S vrtěním hlavy jsem se vydala za Paddym. Pochopitelně bych to nebyla já, abych metr nad zemí nepodklouzla a nezřítila se rovnou na zadek. Bylo mi to celkem jedno, kdyby se mi Paddy nesmál jako blázen, div se netřískal o zem. No počkej, ty prevíte! Tohle mi zaplatíš!
Jenže po chvilce ho smích přešel a zadíval se mi do očí. Je to hrozný pocit, když někdo stojí, propichuje vás pohledem, ale vy sedíte na zemi s naraženým zadkem.
,,Zítra jedeme do Španělska.'' Oznámil mi a já pokrčila rameny.
,,A co já s tím?''
,,Jedeš s námi, tak si zabal věci, jasan? Zatím čao, jdu trénovat!'' Ušklíbl se nakonec a odešel, ale i když už byl pryč, jeho smích jsem slyšela ještě pět minut.
Napruzeně jsem se zvedla a znovu vylezla na strom, kde jsem si uraženě sedla na spodní větev a uvažovala o nesmrtelnosti chrousta, až mi konečně došlo, že pokud bych ho rozšlapala na betonu, tak stejně určitě zdechne.
,,Hej, Paty, slez dolů a pojď si se mnou zaběhat! Mám dojem, že ta jizva ti už překážet nebude!'' Zaslechla jsem zezdola Angela a když jsem koukla pod strom, lezl za mnou.
Jako světem zkušená kaskadérka jsem suverénně seskočila dolů, takže nakonec slezl i Angelo. K mému nesmírnému škodolibému potěšení mu podjela noha na stejném místě jako mně a rozplácl se. Tentokrát to byl můj smích, který rušil okolí.
,,Ty se mi moc nesměj! Já viděl, jak jsi přistála na zadku!'' Nadával rozhořčeně a vstal.
,,No Angelo! To musíš dělat všechno, co vidíš?'' Tlemila jsem se a totálně doražená zamířila do zámecké kuchyně, kde jsem usedla mezi holky a natáhla se pro rohlík, protože mě sužoval hlad.
Ale pak mě něco napadlo. Třeba jsou zákeřné jako já a uchystaly mi nějaké nemilé překvapení. Podezřívavě jsem si prohlédla celý obsah rohlíku a teprve po pečlivé úvaze jsem se rozhodla, že dnes budu držet hladovku. Kathy se na mě culila jako svatoušek a tak bylo jasné, že za dnešek mě čeká parádní odplata, ale co, dalo se to čekat.
,,Zítra ráno měj kufry připravené, ano?'' Začala Kathy, konečně vážným tonem.
,,Dobře. A na jak dlouho jedeme? Já jen, co všechno si mám vzít.''
,,No, minimálně dva týdny tam budeme, je tam domluvený koncert a potřebujeme také něco ohledně klipu k písničce.'' Vypočítávala, ale já při slovu koncert ztuhla. Paddy.....
,,Dobrá, ráno tu budou.'' Přikývla jsem a vyšla do zámecké zahrady, kde jsem zamířila k výběhu s jedním hezkým čuníkem. Kdysi jsem viděla Paddyho fotku vedle tohoto zvířátka, a tak jsem si řekla, že ho trošku poznám.
Jeho výběh byl ukryt kdesi za zámkem, chvilku mi trvalo, než jsem ho našla. Všimla jsem si, že ten čuník má v celkem rozlehlé ohrádce udělaný přístřešek, vedle něj bylo cosi, co asi měla být bašta. Sice mi to nepřišlo nijak hezké na pohled, ale hlavně, že pro prase je to dobré a chutné. (Fuj!)
Přelezla jsem plůtek a namířila si to doprostřed výběhu.
,,Tak kdepak jsi, čuníku?'' Zeptala jsem se a dřepla si, abych ho případně nevystrašila. Zůstala jsem tak asi pět minut a ve chvíli, když jsem už vzdávala naději na naše společné setkání, jsem za sebou uslyšela něco jako prudké oddechování promísené chrochtáním. Otočila jsem se a spatřila ho.
,,Ježíši! Ty jsi ale obrovské prase!'' Zhrozila jsem se, ačkoliv víc, než jeho velikost mě víc vyděsil fakt, že ten čuník se ke mě hnal minimálně stokilometrovou rychlostí.
,,Ty vole, brzdi!'' Ujelo mi česky, ale to už jsem na nic nečekala, udělala jsem otočku o 180 stupňů a tryskem jsem vyrazila pryč k ohradě.
Modlila jsem se, aby toho pronásledování nechal, ale funění a dupání za mými zády mi dosvědčilo opak, a tak jsem jenom přidala rychlosti. V duchu jsem přemýšlela, jakým nejrychlejším způsobem můžu ten plot přeskočit. Nakonec do dopadlo tak, že jsem do něj narazila, a nohama jsem přelétla ven, tudíž jsem zůstala ležet přímo za plotem, kde jsem se snažila zvýšit příjem kyslíku.
,,Ty bláho! Ty seš ale blbý prase! Na to, jak seš tlustý, tak běháš jako maratonec!'' Stěžovala jsem si česky na prasečí nevychovanost, ale pochopitelně si to k srdci nijak nebral.
,,Hej, žiješ?!'' Ozval se Johnův vysmátý hlas někde v dálce přede mnou. Vůbec mi to nevadilo, nehodlala jsem kvůli němu přestat lapat po dechu.
,,Ty seš dobrej sebevrah! Pepíno je hodnej, ale ve svém výběhu lidi nestrpí.'' Objevil se vedle mě i Paddy a koumal, jestli žiju.
,,Proboha, ty mu říkáš Pepíno? To si děláš srandu!'' Vyprskla jsem smíchy a vstala. Paddy asi nechápal náhlý výkyv mé mysli, a tak na mě jenom kulil své krásné modré oči. To už k nám dorazil i John a smál se, div mu nevypadaly zuby.
,,Tak vida! Pepíno nás pomstil, aniž by o tom věděl! Tak to je hustý!'' Prohlásil. Jen jsem pokrčila rameny a pohlédla na vepře, který jako by se mi také smál, viděla jsem to v jeho pohledu.
,,Ale musím uznat, že skvěle létáš přes ohradu!'' Dodal Paddy a ozvala se další salva smíchu. Kdybych mohla, nakopnu ho. A vlastně, co mi v tom brání?
Už jsem se napřáhla a moje noha bleskovou rychlostí vystřelila k Paddyho obličeji a zarazila se těsně před jeho roztomilým nosíkem. Chvíli jsem ji tam nechala a vychutnávala si náhlé ticho. Poté jsem ji pomalu dala dolů a zaslechla jsem Paddyho oddech.
,,Ty bys mě opravdu nakopla?'' Třeštil nevěřícně oči a tentokrát jsem to byla já, kdo vybuchl smíchy.
,,Ale Paddy, no tak! Co bych z toho asi měla? Jo, už vím!'' Zasmála jsem se.
,,Rozbitý obličej od tvých pronásledovatelek!'' Vyprskla jsem a posadila se na zem, kde jsem se dál tlemila.
,,Sakra, musíš mi je furt předhazovat?! To tě ještě nenapadlo, že je děsný tyhle kecy poslouchat pořád dokola?!'' Vypěnil tak nečekaně, až jsem zůstala jenom stát jako opařená a dívala se na něj. Věnoval mi poslední bolesti plný pohled, otočil se a odešel. Můj úsměv mi zamrzl na rtech.
,,Paddy, promiň, já nechtěla!'' Zavolala jsem za ním a chtěla se za ním i rozeběhnout, ale zarazila mě Johnova paže a slova.
,,Nech ho. Poslední dobou je to citlivka, ale spraví se. Jen ho teď nech být, to bude dobré.''
Jenže já podvědomě cítila, že tohle dobré jen tak nebude. A měla jsem chuť si dát facku, protože jsem zase někomu ublížila, aniž by mi to došlo. Občas jsem tímhle prostě hrozná, ale je těžké to zastavit.
Nakonec jsem vytrhla své zápěstí z Johnova sevření a vydala se na cestu k zámku. Zvolila jsem rázný krok a cestou si slzy vzteku sama na sebe prorazily cestu na mé tváře. Zaběhla jsem do pokoje, kde jsem si sedla na postel a rozbrečela se naplno.
Dnešní den měl vnést trochu legrace do všedních a občas nudných dnů, ale nevyšlo to.
Proč zrovna já vždycky všechno zničím?!

TOUHA 14

13. května 2008 v 20:42 Moje příběhy a práce
Společně jsme se vrátili do zámku. Paddy byl zamlklý a skleslý, já se také necítila nejlépe, ale snažila jsem se to zakrýt svým obvyklým rýpáním a černým humorem. Jenže po chvíli jsem si všimla, že Kathy se na mně dívá podivně nevraživým způsobem, a tak jsem raději odešla do pokoje, kde jsem se posadila k oknu a pozorovala přírodu kolem zámku. Začalo mi být smutno. Jsem tu vlastně jako přistěhovalec.
Až vyřeším ten koncert, pojedu domů. Kašlu na tetu, kašlu na lidi tady, kteří mně asi mají jen jako přítěž, a zmizím z jejich slavných životů. Jo, to bude nejlepší.
,,Copak se ti honí škeblí?'' Ozval se za mnou Jimmy, tudíž jsem se otočila od okna a pohlédla mu do očí, v nichž byla až dětská veselost.
,,Tipuji to na rybí filé.'' Zašklebila jsem se a zase otočila svůj (jen a pouze) inteligentní pohled na krajinu. Celý dojem té krásy kazily jen absolutně nechutně špehující fanynky. Napadla mně neuvěřitelně bláznivá věc.
,,Hele, Jimmy, sleduj, jak se odhánějí slepice!'' Usmála jsem se, otevřela okno a zpěvavým hlasem začala : ,,Out in the fields, Where the farmers grow bread, When called for the meals, They took for the shed, Then dark came to fall, And silence was all, A beauty shone bright, Surrounded by light, c'mon now; I fell in love with an Alien, Fell in love with her eyes, Fell in love with an Alien, I'm telling you no disguise.''
Milé dámy se všechny do jedné otočily k mému oknu a já jsem se jim chtěla vysmát do očí, jenže jsem si všimla i fotoaparát od novinářů.
,,Dop...!'' Ujelo mi česky a rychle jsem se krčila pod okno, aby mě neosvítil blesk. Jimmy zajel vedle mně a díval se na mě takovým podivným pohledem.
,,Co je?!'' Vybuchla jsem, když nepromluvil už asi minutu.
,,Ty bláho, ty zpíváš dost dobře!'' Vylezlo z něj a já chytla záchvat smíchu. Jimmy na mě koukal jako na blázna, tudíž jsem se svým smíchem na chvilku utichla a vysvětlila mu to : ,,Víš, Jimmy, odjakživa jsem zpěv při hudební výchově kazila já. Kdybych chtěla vyzpívat nějaké výšky, zbořila by se škola, protože u toho jdu hodně do hloubky. Takže já obvykle raději mlčím. Jen koukni ven, že všechny ty pipinky utekly kamsi do dáli!''
Teď už jsem se znovu rozesmála a Jimmy opravdu vykoukl.
,,Smůla, holka, stojí tam pořád a přibylo jich!'' Zamračil se a mně došlo, co jsem právě způsobila.
,,Sakra! Jimmy, já se omlouvám! Mně nedošlo, co tím způsobím! Opravdu promiň, jsem pitomá.'' Omlouvala jsem se jako blázen, ale tíži na srdci to neulevilo. Je po legraci!
,,Prosim tě! Naopak, je to paráda! Pojď se mnou!'' Vyzval mně a stále přikrčeně se sunul ke dveřím a já tedy za ním. Vyběhl ze schodů a zamířil ke sklípku, kde obvykle cvičili. Zarazilo mně to, a tak jsem zůstala stát před vchodem.
,,Neboj, neukousnu tě, jen pojď za mnou.'' Požádal mně, tudíž jsem k němu vykročila. Ohlížela jsem se okolo sebe, jako by na mně měl každou chvíli vyskočit vrah s třiceticentimetrovou kudlou v ruce a rozpárat mi břicho.
,,Posaď se a chci tě poprosit, abys ještě jednou zazpívala tu písničku.''
No vida, taková žádost a na moji maličkost. Chudák malej, má smolíka. Ale přece jenom jsem se posadila naproti němu. Byl u protější stěny.
,,No, Jimmy, jestli mě sem táhneš kvůli tomuhle, tak zapomeň na to, že já budu krákat sama od sebe.''
,,Ale proč ne? Jen to chci ještě jednou slyšet. Prosím tě o to!'' Zadíval se na mně tak žádostivě, že jsem se nad tím i zamyslela. Jestli teď zazpívám, Jimmy se zhrozí a uteče. Ale třeba to přežije.
,,Tak dobře. Ale jenom jednou a jen kousek!'' Vyslovila jsem své podmínky a pomalu, nejistě, začala. Skončila jsem v části písničky, kde by měla začít Kathy se svým vysokým, nádherným hlasem. Jaké bylo mé překvapení, když se za mnou ten hlas opravdu ozval!
Vyděšeně jsem vyskočila ze židle, ale to už Kathyiina část skončila. Pohlédla na mně, jako by chtěla, abych zase začala, ale já mlčela zarytě a neústupně.
,,No tak! Pokračuj!'' Oslovila mně, ale já jenom zavrtěla hlavou, že ani omylem. Kathy pokrčila rameny.
,,Škoda. Mohla by ses k nám z fleku přidat. Ale jak chceš.''
Zasmála jsem se : ,,Ale Kathy, já myslela, že se na špici chcete udržet, ne spadnout!''
Tomu se zasmála i ona s Jimmym. Jen jsem vysmátě zavrtěla hlavou a zamířila nahoru do pokoje, kde jsem se vytlemeně položila do postele a koukala do stropu.
Ta nuda.... Ta obrovská nuda....
Sice už začínal pozdní večer, ale spát se mi nechtělo ani za mák. Ležela jsem tam dlouho, dokonce jsem přesně poznala, že už všichni odešli do svých ložnic a vydali se spát. Jenom já ne a ne usnout. Ta nuda... Ta obrovská nuda...
,,Tak to ne!'' Zašeptala jsem si pro sebe a v tu chvíli mě to napadlo! Já jim dám! Tady nuda končí a legrace začíná!
Vydala jsem se po špičkách do koupelny a sbalila všechny toaletní papíry, které jsem objevila. Už stačí jen izolepa.
Úkol je jasný : zatímco moji milí Kellys spinkají, já jim zalepím vchod toaleťákem. Až se probuděj, a otevřou, zamotají se do něj. Ať žijí Kanadské žertíky!
Zabralo mi to asi dvě hodiny, ono devět lidí je dost, ale konečně jsem pocítila vytouženou únavu, a tak jsem se vesele uložila k milovanému spánku.
Ráno se mi povedlo vstát dřív, než ostatním, tudíž jsem si řekla, že jim jako odměnu připravím něco k jídlu.
Vydala jsem se do kuchyně a objevila nějaké chleby. A v tom mě to zase napadlo!
Já jim ten dnešní den opepřím! Než jsem na chleba dala máslo, opepřila jsem ho jak se patří s vervou, tudíž při jídle budou padat krásné obličeje!
Na máslo jsem dala marmeládu, aby to stálo za to, a když bylo všechno hotové, dala jsem chleby na stůl a zmizela ze zámku. Nejdřív mě napadlo vyrazit si do města, ale nechtělo se mi přijít o ty jejich kukuče. A tak jsem si inteligentně vylezla na strom, schovala se do větví a za chvilku jsem s radostí zjistila, že oknem vidím do kuchyně! A to jsem byla ve výšce minimálně čtyř metrů!
Na příchod rodinky jsem nečekala dlouho, asi za hodinu jsem v kuchyni spatřila Kathy, jak se sebe strhává kusy toaleťáku. Dlaní jsem si zakryla obličej, abych zadusila smích.
Chvíli po ní přišla Patricie s Barby a vypadaly značně překvapeně, ale vesele. A nejlepší byl příchod Maite, která se smála jako blázen na celý zámek. Ještě jsem viděla, jak si holky prohlíží snídani na stole a poté se posadily, ale jídla se nedotkly. Na co čekají?!
Došlo mi to po chvíli, kdy do kuchyně vešli i kluci a já s úlevou zjistila, že se mému forku vydatně smějí. Byli tam všichni, takže paráda, bude o to větší legrace!
Chvíli o něčem debatovali, asi o původci této legrácky, ale já v podezření snad nepadla. Ještě aby jo, když jsem pro jistotu nad ránem zadělala i své dveře, aby vina nepadla na mě!
A za chvilku to začalo. Milí Kellysovci se dali do jídla a já s napětím čekala na reakce. Hm, marmeláda s pepřem....
Jako první vylétl k vodovodnímu kohoutku Paddy, ostatní kluci za ním a holky je následovaly. Začala jsem se ve větvích třískat smíchy tak hlasitě, že si mě po chvíli všimli a přiběhli na zahradu a pod strom. Ale pochopitelně až poté, co si zchladili pusu.
Tlemila jsem se dál, jako by se nechumelilo.
,,Za tohle zaplatíš!'' Zavolal na mně Paddy zezdola, ale já ho nebrala moc na vědomí.
,,Slez dolů!'' Ječel Angelo s Johnem a Joeym, ale já jim jenom zamávala.
,,Ale kluci, snad si nemyslíte, že slezu dobrovolně, vám rovnou do rukou?'' Zasmála jsem se a Paddy po mě vrhl nevraživý pohled.
,,No počkej! To ti nedaruju!'' Zahučel a k mému nesmírnému překvapení se začal sápat za mnou nahoru.
Zpanikařila jsem a hledala únikovou cestu, ale jaksi mi to nešlo. A Paddy se blížil! No, nejspíš jsem v háji a musím se poddat trestu, který mě s Paddyho příchodem čeká.
Jak ke mě došplhal, zatvářil se vítězně a zákeřně a švihem ke mně natáhl ruku, abych mu už neunikla, tudíž jsem ho nechala. Ale nečekala jsem, že se mnou škubne tak prudce.
Zadek mi podjel z větve do prázdna a já se začala řítit vstříc zemi, ale Paddy mě stále držel, a tak jsem se zarazila a visela mu na ruce jako opice.
,,Raději mě pusť, nebo spadneme oba!'' Zavolala jsem za ním, ale on jen zavrtěl hlavou, a silou, jakou bych u něj nečekala, mě vytáhl až k sobě. Zaslechla jsem zezdola silné oddechnutí.
,,Žiješ?'' Zeptal se mě vytřeštěně, asi tohle nečekal ani on. Pořádně jsem se přitáhla k větvi, teď už jsem jeho pomoc nepotřebovala. Seděla jsem těsně vedle něj, konečně v bezpečí větví.
,,Jo, díky za pomoc. To by bylo zlomeninek!'' Zasmála jsem se ironicky.

Odpusť, Paddy!!!

13. května 2008 v 18:48 Kresbičky
Lidi, tak takto dopadl ubohý Paddy, když jsem se nudila o chemii. Opakuji nadpis : ,,Paddy, promiň!''
Jo, tohle měl být originál, ale upozorňuju, že sem na tu fotku koukala v mobilu, takže děs běs!
Ale pro zvednutí nálady : panda vs. člověk.

Konečně jsem to pochopila!!!

11. května 2008 v 20:41 Básničky
Lidi, já konečně pochopila, proč Paddy odešel. Pokusím se to vysvětlit v téhle básničce....
Miluju své koně,
dýchala bych pro ně.
Miluješ svého Boha,
Pro něj vzdal ses života.
Začínám se ptát,
zda nezačínám chápat,
Proč sám chceš spát,
a Boha na motlitby lákat.
Kůň dýchne mi do dlaní,
já hlazením ho laskám.
Chci být stále vedle nich,
přirovnávám je k lidským láskám.
Držíš v rukách růženec,
modlíš se jak posedlý.
Já dýchnu si do dlaně,
ke koni je přiložím.
Láska k nim je veliká,
tvá k Bohu též.
Pomalu se přestávám ptát,
zda blíž k němu seš.
Konečně chápu tvůj odchod do zděného kláštera,
I já odešla bych kydat hnůj.
Nejspíš je tvá láska upřímná,
koně jsou přece také svět můj.
Už je mi to jasné,
netřeba se ptát.
Tam, kde je ti krásně,
právo zůstat máš....

Tak ahoj...

6. května 2008 v 20:35 Výlety
Tak, lidičky, loučím se, do neděle sem ani nepáchnu, budu si válet (?) zadnici na chalupě. Alespoň navštívím Darju s Dianou, což po pravdě potřebuju, jediný místo u koní, kde se neřve a vše je v pohodě a klidu.... Takže ahojky v neděli!

Otázky pro Paddyho Kelly

6. května 2008 v 11:55 Moje příběhy a práce
Tak, lidi, zase jednou básnička pro Patricka....
Paddy, Paddýsku,
Chtěla bych se tě na něco zeptat.
Měl jsi nějakou lásku,
Než jsi odešel do kláštera?
Pověz mi příběh svůj,
Chybí mi tvůj hlas.
Nemaž mi med kolem rtů,
že slávu přestal jsi mít rád!
Pohlédni mi do očí,
ať vidím jejich modř,
Zašeptej mi pravdu do uší,
dokud není smutná noc.
Paddy, Paddýsku,
Byl jsi skvělý zpěvák!
Kup si pro sebe vstupenku
do světa, který dobře znáš.
Možná jsem bláhová,
a ve skutečnosti jsi šťastný,
Jenže kdo mi sílu dá
této plané naději věřit?
Klečíš někde u kříže?
Hledíš Bohu do očí?
Nebojíš se kaluže,
z níž vzniká moře lží?
Je to hodně otázek,
Na něž jen jeden člověk odpoví.
Jenže on asi věří v zeď,
Za níž upadne v zapomnění…..

Darja a Diana v létě

4. května 2008 v 12:27 Koně a já
Tak lidičky, tyhle kobylky už ode mně z blogu znáte. Jen tak pro zajímavost sem dám fotky z léta. Porovnejte jako já, jak jsou v létě světlé a v zimě tmavé :D Je to celkem psina.
Dianka
Obě holky spolu. Mouchy jim nedaly pokoj, chudinkám.
Dianka
Ještě jednou Dianka
A zase Dianka :D
Darjuška
Darja
Dianka
To je zase Dianka. Co říkáte na její krk?:D
Kobylky z podhledu.
Darjuška

Jak se venčí koně....

4. května 2008 v 12:20 Koně a já
JAK SE VENČÍ KONĚ?
Tak lidičky, dám sem pár foteček, co už byly na minulém blogu, ale ještě jsem je sem nedoplnila. Takže, jen tak pro seznámení : Tmavší klisna je Darja, a na fotkách vedle ní je moje maličkost, světlejší hnědka je Diana a na fotkách s ní je kámoška Klárča.

TOUHA 13

4. května 2008 v 11:17 Moje příběhy a práce
TOUHA- Jediná šance
Ještě chvíli jsem nad tím uvažovala, ale pak se mi začaly klížit oči a já se omluvila, že jdu spát. John i Angelo mi popřáli dobrou noc a stále spolu koukali na bednu.
Vyšla jsem do schodů a zalezla do pokoje, kde jsem si lehla na postel. Jenže v tu chvíli mně chuť na spánek přešla. Nejspíš to bude tím, že hodně spím ve dne, proto se v noci necítím unaveně. Rozhodla jsem se pro malou noční procházku.
Vyšla jsem z pokoje, dostala se až k východu a zamířila na dvůr zámku. Byla tma a docela to pouštělo hrůzu, ale rozhodla jsem se pokračovat. Vydala jsem se příjezdovou cestou ke zdi, která má tvořit zábranu před fandy a procházela jsem se podél ní.
,,Říkám ti, že jestli to neuposlechne, zaplatí za to!'' Sakra, ten hlas odněkud znám!
,,A chceš opravdu zajít tak daleko?!'' Tázal se další hlas, tentokrát absolutně neznámý, ale vysmátý.
,,Jo, už nemám co ztratit. Co na to říkáš?!'' Zeptal se ten povědomý hlas a něco zašelestilo.
,,Je to dobré, to půjde. Tak do toho!'' Ozvala se odpověď neznámého hlasu. Přikrčila jsem se k zemi a hleděla na zeď. Jaké bylo mé překvapení, když z ní někdo skočil přímo přede mně!
Zatajila jsem dech a zůstala přikrčená na místě jako přikovaná. Slyšela jsem bušit vlastní srdce a cítila krev, jak mi proudí celým tělem.
Ale měla jsem štěstí, ta osoba se rozeběhla pryč ode mně, směrem k zámku. Ještě jednou jsem pohlédla nahoru na zeď, zda se objeví někdo další, ale nic nebylo, tudíž jsem se za tím neznámým rozeběhla, ale tak, aby mně neviděl.
Řítil se rychle ke dveřím zámku, kde se zastavil, cosi tam pohodil a utíkal pryč. Kašlala jsem na něj, stejně bych ho nechytila, a sebrala jsem ze země bílou obálku. Tušila jsem, co v ní bude a ulevilo se mi. Tak proto Paddy nalézá ty dopisy jako první! Ráno chodí, myslím, běhat, psalo se to v nějakém časopise.
,,No počkejte, vy vyděračský krysy! Tomuhle učiním brzy konec!'' Zašeptala jsem a i s obálkou jsem vešla do zámku. Pro jistotu jsem si dopis prohlédla skrz ní, abych se náhodou nespletla, ale už podle písma mi to bylo jasné.
Otočila jsem se na podpatku a vyběhla schody o něco prudším tempem, než jsem zamýšlela a rychle jsem se chytila za bok, abych potlačila bolest v jizvě.
Zalezla jsem do pokoje, kde jsem se posadila na postel a roztrhla obálku.
,,Užij si část svého posledního koncertu. Dalšího se ty už nikdy nedočkáš!''
Zděšením jsem zůstala sedět úplně ztuhlá, srdce mi bilo na poplach. Tady už nešlo o pitomou dětskou hru, která skončí rozjařeným smíchem. Tady se jednalo.... O život...
Sakra, co teď... Jestli Paddy zjistí, že jsem ho špehovala, ačkoliv jsem na ten dopis přišla úplnou náhodou, zabije mně osobně. A mrtvá bych mu byla prd platná.
Pokud bych to řekla třeba Kathy, bude malér už z toho, že to Paddy nikomu neřekl.
Musím mlčet a přijít na způsob, jak je zachránit.
A přemýšlela jsem dlouho. Celou noc jsem seděla na posteli v tureckém sedu a nutila svůj mozek myslet, což bylo opravdu náročné, ale nutné. Bylo to něco mně dosud neznámého, něco, z čeho mně hrůza skoro objímala jako svou milenku.
Brzy ráno, okolo sedmé, jsem vstala z postele, ale ihned jsem sebou švihla o zem. Tak moc jsem měla ztuhlé a neprokrvené nohy.
,,Co se děje?!'' Rozrazily se dveře a v nich se k mému údivu vynořil Paddy. Hleděli jsme na sebe nevěřícně, ale on po chvilce vybuchl smíchy. Kdyby tak věděl, že nad hlavou má mračna, která jen tak nezmizí...
,,Žiješ?!'' Zeptal se po chvíli, když jsem se nepřidala k jeho výtlemu. Že se mně ptal na otázku, na kterou se sluší odpovědět, mi došlo až po chvíli přemýšlení.
,,Jo.'' Řekla jsem, opřela se o postel a vstala. I tak se mi nohy trochu klepaly, ale bylo to dobré.
,,Kam jdeš?'' Zeptala jsem se zvědavě.
,,Spíš se vracím,'' usmál se. ,,Byl jsem běhat.''
,,Aha.'' Pochopila jsem, že mu chtějí nejspíš ublížit přímo na koncertě. Musím to nějak zarazit!
,,Člověče, ty jsi nějaká divná, ne?!'' Zeptal se mně překvapeně a zamířil ke mně. Všimla jsem si, že je takový veselejší, třeba ho uklidnilo to, že nenašel další výhružný dopis.
,,Ne. To se ti jenom zdá, mně nic není.'' Zavrtěla jsem hlavou, ale do očí jsem se mu raději nepodívala.
,,No jak myslíš.'' Pokrčil rameny, otočil se a odešel. Chvíli jsem počkala, dokud jsem neměla jistotu, že je pryč a vyrazila jsem z pokoje. Došla jsem ke schodišti a začala scházet dolů. Hlavou jsem létala kdesi v oblacích, tudíž mi unikl igelitový sáček na jednom ze schodů, a nebyla bych to já, kdybych po něm neuklouzla. Dolů jsem dojela v přemetech, v nichž jsem si parádně škubla s bokem a pod schody jsem zůstala ležet zkroucená bolestí jako poraněné zvíře.
,,To jsem si myslel! Ty jsi tele, co je ti?!'' Zavolal ze shora Paddy a hned nato jsem zaslechla jeho dusot ze schodů.
Rychle jsem se podepřela rukama, abych nadzvedla své pomlácené tělo. To už u mně byl a beze slova mně popadl za paži a vytáhl na nohy.
,,Copak se děje?!'' Zeptal se podezřívavě a přinutil mně podívat se mu do očí. Asi těžko mu můžu říct : Paddy, budeš žít zhruba týden, dokud nezačnete koncertovat!
,,Nic.'' Reagovala jsem a hmatem zkontrolovala jizvu. Bolela jenom mírně, je to dobré.
,,Kecáš, viď?! Ale to je tvůj problém, když nechceš mluvit, nechtěj.'' Pokrčil rameny a pustil mně. Nevydržela jsem pohled na něj, tudíž jsem vyrazila do kuchyně a nalila si vodu. Koukla jsem se z okna k bráně a šokovaně upustila skleničku, až se roztříštila na tisíce kousků.
,,Sakra, co blbneš?!'' Zaječel na mně Paddy, evidentně už nepříčetný mým nenormálním chováním.
,,Ty osle, právě jsem zjistila, kdo tě chce zabít!'' Vynadala jsem mu. Paddy se na mně zadíval takovým výrazem, z něhož jsem vyčetla překvapení nad tím, co jsem řekla. Ale ten jeho výraz! Kdyby to nebylo tak vážné, vybuchla bych smíchy.
,,Počkej tady!'' Pronesla jsem rázně, nechala střepy na zemi a vyběhla kuchyní na chodbu a z chodby rovnou ven, po příjezdové cestě jsem potichu běžela k plotu, který jsem nenápadně přelezla a plížila se podél něj.
Došla jsem až k osobě, u které jsem si byla jistá, že je to ona, kterou jsem v noci slyšela. Měla jsem štěstí, že kolem bylo docela vylidněno, tudíž ji nikdo nemohl varovat. Zastavila jsem až těsně za jejími zády.
,,Nazdar hvězdo!'' Oslovila jsem ji, a ve chvíli, kdy se ke mně otočila, jsem jí pěstí vrazila do obličeje takovou ránu, že se šokovaně složila na zem. Otočila jsem ji břichem k zemi, a ruce jí zpáčila dozadu, aby neměla šanci se pohnout.
,,Tak z tohoto setkání neodejdeš jen tak!'' Zasyčela jsem a bez ohledu na to, jak moc s ní škubnu, jsem ji prudce postavila na nohy, ale ruce měla i nadále zkroucené za zády. Byla to ta holka, která se chtěla pomocí Barby vetřít k Paddymu, ale které jsem nakonec postačila já.
,,Okamžitě mě pusť!'' Zavřískala, ale byla bez šance. Nemilosrdně jsem ji táhla k bráně, kterou bodyguardi okamžitě uvolnili, k mému překvapení na povel Paddyho, který tam stál a hleděl na mně jako na blázna.
Kývla jsem na jednoho ze strážců, aby nad ní převzal kontrolu místo mně a já se dala do vysvětlování.
Trvalo docela dlouho, než jsem Paddymu vylíčila vše ohledně mého setkání s touto poblázněnou holkou včetně napadení Barby.
,,Ale jak víš o těch dopisech?!'' Nechápal, ale i to jsem mu ve stručnosti vysvětlila. Konečně porozuměl mému dnešnímu chování a menším nehodám. Pohlédl na tu holku.
,,Nechápu, proč sis musela takhle hrát!'' Pronesl podivně smutným tonem, ale mně osobně víc dorazila její odpověď.
,,Buď v klidu, zabít jsem tě chtěla osobně, ale je ještě jedna osoba, která to bez problému vykoná za mně! Gissell mně ještě nezradila!'' Zasmála se tak podivně, že mi došlo, že tato holka bude silně pomatená osoba.
,,Kde je?! Včera byla s tebou u té zdi!'' Vyštěkla jsem na ni a probodávala ji pohledem. Zpražila mně pohledem.
,,Ty buď v klidu, jsi na seznamu spolu s tímhle!'' Zasyčela a pohledem ukázala zase na Paddyho.
,,To nemá cenu! Odveďte ji!'' Řekl zlomeně Paddy muži, který po celou dobu zvláštního výslechu držel tuto holku, a ten ji opravdu odvedl. Chtěla jsem odejít také, ale Paddy mně popadl za ruku a donutil mně obrátit se k němu.
,,Je ti jasný, že teď půjdou i po tobě?!'' Zeptal se a evidentně vyžadoval odpověď.
,,Je. Jenže si uvědom, že já se schovám mnohem lépe, než ty, jelikož nemám na každém kroku za zadkem sto novinářů. A taky si uvědom, že tímhle ji můžu dostat od vás!'' Útočila jsem na něj, protože jsem měla docela obavy, aby mi nezakázal se k nim přibližovat, abych je třeba neohrozila.
,,To je sice hezká úvaha, ale stejně musím ty koncerty zrušit. Tohle je moc velké riziko.''
,,Počkej Paddy, nic neruš. Mám nápad!'' Paddy se na mně podíval jako na blázna, ale to jsem ignorovala. Nakonec jsem mu potichu vysvětlila, co mám v úmyslu.
,,Seš normální?!'' Vyjel na mně, jako bych byla malé dítě. Asi mu nedochází, že tohle je jediná šance, jak mu zachránit krk.
,,Jsem. A na rovinu, Paddy. Jiné východisko není!'' Pousmála jsem se. Paddy nakonec své protesty vzdal.
,,Určitě toho budu litovat.'' Mračil se, ale já věděla, že už ho mám v hrsti.
,,Nebudeš, Paddy. Nesmíš. Tohle je pro dobro všech.'' Pousmála jsem se, ale došlo mi, že tohle je plán, který má jen dvě možnosti, jak skončí. Vítězně, anebo tragicky.

Žirafka Ajka

3. května 2008 v 18:19 Moje maličké úspěchy
Tak lidičky, mám tu čest se Vám pochlubit tím, že v jedné bleskovce jsem vyhrála se jménem pro tuto žirafku
No jasný, jméno Ajka:D A to mně to napadlo úplnou náhodou :D
No, a odměnou mi byly následující klásné obrázky:)

TOUHA 12

2. května 2008 v 21:27 Moje příběhy a práce
TOUHA- Děsivé odhalení
V tu chvíli mě přešla veškerá legrace. Ten pes se na mně podíval, jako by věděl, jak mi je a pak si o mě opřel svou krásnou velkou hlavu.
,,Je to na nic!'' Zašeptala jsem a odešla. Bylo mi jedno, že tam vedle mě seděl Paddy. Sebrala jsem se a rázným krokem vyrazila zase k tomu rybníčku, který jsem obdivovala při své první procházce.
Usadila jsem se na břeh, pod rozrostlý strom, jehož větve mně kryly ze tří stran a pohodlně jsem se opřela. Znovu jsem usnula, ale tentokrát to byl bezesný spánek, který by mi narušilo i spadnutí špendlíku.
Nebylo tedy divu, že jsem se probudila a asi pět set metrů ode mně, za stromy, jsem zahlédla Paddyho. Připadal mi zvláštní. Nejdříve něco četl, po chvíli se rozhlédl, asi jestli ho někdo nesleduje, a poté ten dopis roztrhal na pár velkých kusů, zahodil ho a odešel.
Nemám ve zvyku se v něčem šťourat, ale cosi v Paddyho výrazu při jeho odchodu mě k tomu přimělo, já se sebrala a došla k onomu místu, kde bylo několik cárů papíru. Posbírala jsem ty kousky a pokusila se je složit dohromady, což mi zabralo sice asi půl hodiny, ale povedlo se. Zpráva, která tam byla napsána, mně vyděsila.
,,Jestli chceš, aby tvá rodina zůstala naživu a ty s ní, zruš okamžitě turné na stadionech! Moc dobře víš, co se stane, pokud to neuděláš!!''
Zírala jsem na to a nemohla uvěřit svým očím. Nebylo to podepsané, což je celkem logické, ale ten někdo to napsal rukou. Došel mi Paddyho starostlivý obličej, pochopila jsem, že písní One more song vyjádřil svou touhu po opravdovém příteli a zároveň snahu všechno překonat. Bylo mi toho kluka hrozně líto, tohle je děsné.
Do hlavy se mi začaly cpát otázky, jedna za druhou. Kdo Paddyho vydírá? Proč? Co mu chtějí udělat?
Podle napsání dopisu jsem pochopila, že tento nebude první a možná ani poslední. A v tu chvíli mi došlo, co je mojí momentální povinností. Paddymu se již nesmí dostat do ruky žádná taková pošta, nebo ho to zničí!
Schovala jsem si dopis do kapsy a vyrazila zpět k zámku. Chtěla jsem vyhledat Kathy a omluvit se jí za své předešlé chování. Současně jsem doufala, že potom pochopí i můj odpor některým jídlům a nebude to brát jako urážku svého kuchařského umění.
,,Kathy?'' Oslovila jsem ji, když jsem ji zahlédla, jak sedí v altánku a nad něčím dumá.
,,No?!'' Zeptala se odměřeně, ale nepodívala se na mně.
,,Já se ti chci omluvit, že jsem tolik vybouchla, ale když já mám s játry blbý zkušenosti.'' Prohlásila jsem sklesle a posadila se kousek od ní.
,,Ale příště to můžeš říct slušnější formou.'' Poučovala mně s naprostým klidem alá žralok před útokem.
,,Jo, spolehni se a opravdu se omlouvám.'' Zopakovala jsem.
,,Nic se neděje. Ještě jsem ti ani nepopřála : tak ať se ti u nás líbí!'' Usmála se konečně a jen tak symbolicky mi potřásla rukou.
Po chvíli jsem se rozloučila a odešla do zámku, kde jsem poprosila Joeyho, aby mi ukázal můj pokoj, což pro mně ta dobrá duše i udělala.
Byl velký a obrovské okno propouštělo dovnitř teplé paprsky slunce. S úsměvem jsem slušně vyhodila Joeyho a natáhla se na postel. Jenže pak jsem si vzpomněla na tajemství, které skrývám v kapse. Posadila jsem se a vyložila papírky na deku. Znovu jsem si celý dopis přečetla.
,,No, Paddy, jestli se mi po tom, co vím, povede podívat se ti do očí, budu světový borec.'' Zahuhňala jsem si pro sebe a dopis zase zničila a schovala do zásuvky skřínky, která byla hned vedle postele.
Poté jsem si ještě jednou lehla a spala. Jak to poslední dobou dělám, to mi je záhadou!
,,Vstávej, lenochu! Je večeře! Nad knedlíky snad nos neohrneš!'' Rýpl si do mě hlas Patricie. Okamžitě jsem otevřela oči a zakřenila se na svou jmenovkyni.
,,Neboj. Za chvíli jsem tam.'' Slíbila jsem a Paty s úsměvem odešla.
Jukla jsem na sebe do zrcadla a zhodnotila se jedním slovem : ,,Strašné''.
V kuchyni se sešla celá rodinka. Pohledem jsem pro jistotu nevyhledávala Paddyho, abych se neprokecla očima, a posadila jsem se vedle Angela a Johna.
,,Tě pic, ty furt jenom spíš!'' Uvítal mně John, a Angelo mu s plnou pusou vesele přizvukoval.
Když jsem se na něj podívala, usmál se, ale pusu měl tak dokořán, že jsem mu skrze rozkousané a slinami rozmělněné knedlíky viděla skoro až na mandle. Znechuceně jsem se zadívala před sebe na Maite, která při pohledu na mé rozladění vybuchla smíchy, až vyprskla půlku svého knedlíku přede mně na stůl. To už jsem nevydržela, silně znechuceně se chytla za ústa a modlila se, aby se mi nezvednul žaludek.
Že to jaksi nevyšlo, jsem pochopila ve chvíli, kdy jsem se skláněla nad záchodovou mísou a padalo to ze mně jako štěrk z nákladního auta. Docela jsem se divila, kde se ten obsah mého žaludku bere.
,,Ježíši, je ti dobře?!'' Objevil se za mnou Angelo a popadl mně za ruku. Nevím, jestli to bral jako podporu, ale mně to nadzvedlo ještě víc. Rychle jsem si svou jemnou ručku vytrhla z jeho sevření a zmoženě vstala. Tohle bylo tak vyčerpávající! Ale kdo nezvracel, neuvěří...
,,Jo, to bude dobrý. Ale dneska už nevečeřím!'' Ušklíbla jsem se, spláchla a šla se napít vody.
,,Hele, fakt promiň, jestli to bylo kvůli nám!'' Přišla ke mně i Maite, ale já mávla rukou se slovy :,,Prosim vás, komu se kdy stalo, že se pozvracel smíchy?''
No, tentokrát se řehtali oni.
Šla jsem se usadit do obýváku, kde už běžela televize. Ostatní postupně dojedli a přidali se ke mně, tudíž jsem neměla o zábavu a společnost nouzi.
Naladili jsme jakýsi program, kde běžel nějaký úžasně romantický film. Byl nádherný, ale hrozně smutný. O holce, která neměla v životě právě štěstí, ale nejvíc mě šokoval konec, kde jí umřel přítel. Ten příběh byl natočený tak dojemně, že jsem z toho začala bulet jako malé děcko.
,,Jen klid, on ve skutečnosti neumřel!'' Utahoval si ze mně John a poplácal mě po zádech. Já z toho byla tak naměkko, že jsem se rozbrečela ještě víc a to už ze mně nemohli všichni.
,,Vy jste na mně hnusní!'' Procedila jsem smutně a utřela si oči do rukávu.
,,Ale jdi ty!'' Zachechtal se Jimmy a přepnul na jiný program, kde se proháněl kůň, na kterém seděl jezdec jako pytel brambor.
Smíchy vyprskli všichni na gauči. V takovéto náladě nám ten večer ubíhal velice rychle, ale postupně odpadli všichni až na mně, Paddyho, Johna a Angela.
,,Sakra Johne, jak to děláš, že máš tak hezký vlasy? Tobě je musí každá ženská závidět!'' Zasmála jsem se a John si je přehodil tak, jako to dělají modelky, nahodil pohled svůdné královny a zašeptal : ,,Však ta péče o ně, holka! Skoro nejím, nespím, jen vlasy si čistím!''
Všichni, kdo jsme seděli na gauči, jsme se svalili navzájem na sebe a brečeli smíchy. Dnešní den bych nazvala dnem Řehotu!
Pak jsme ještě koukali na nějaký film, docela dost akční, ale Paddy se zvedl.
,,Jdu spát, dobrou!'' Zamumlal a vyrazil ke schodům.
,,Ty seš poslední dobou divnej!'' Zavolal na něj John, ale Paddy jen mávl rukou a zamířil nahoru.
Ach jo, Johne, kdybys tak věděl, proč je divnej! Jak ho to musí mučit a nechce to říct!
Ale mě to je jedno, neřeknu také ani slovo. Můj současný úkol je jediný : chránit Paddyho před dalšími výhružnými dopisy, a pak celou jeho rodinu. O tom, že to bude hodně těžké, jsem nepochybovala. Jen jsem netušila, že to bude i dost tvrdé.