TOUHA 8

25. dubna 2008 v 21:13 |  Moje příběhy a práce
TOUHA-Cena za upřímnost
Druhého dne jsem vyrazila znovu vstříc tetě, která měla extrémně dobrou náladičku a dokázala mně také strhnout do salvy smíchu. Ale nebyla by to ona, aby mně něčím nevytočila.
,,Pat?'' Vyhlédla si jednu z chvilek, kdy jsem se smála opravdu upřímně a tak jsem se pohledem zeptala, copak má na srdci. Tetička sáhla do poličky, kterou měla vedle nemocniční postele a vytáhla noviny. Na titulní straně byla fotografie oné slavné Kelly family s nadpisem : ,,Kelly family vydali nové CD Growin up!''
,,Teto, to po mně nechtěj!'' Prosila jsem, ale bylo mi předem jasné, co mně čeká.
,,Tady máš peníze, skoč mi pro něj, prosím!''
Položila mi peníze na dlaň a já s očima v sloup vyrazila vstříc nejbližšímu obchodu s cédéčky, abych ho tetě koupila. Bez řečí jsem šla jenom proto, aby tetě nedošlo, že všechno není tak, jak by podle ní mělo.
Prodejce na mně pohlédl se zájmem, ale když jsem mu řekla, jaké CD chci, zavrtěl nechápavě hlavou a prodal mi ho.
Tetička byla samozřejmě nadšená a překvapivě rychle mně vyhnala s tím, že by si ho ráda poslechla v klidu. Ale nevadí, odejdu celkem ráda.
Odcházela jsem směrem k parku, byla to trošku delší cesta, ale pohodová. Sedla jsem si na lavičku, a teprve po minutce mi došlo, že je to ten park, kde jsem si pokecala s Johnem a při té vzpomínce jsem se musela zasmát. Seděla jsem si tam asi půl hodiny, a pak se vydala kolem obchodních domů k domovu.
Zaslechla jsem menší křik a tak jsem se zvědavě vydala k místu, odkud byl slyšet. Dva muži v černém se snažili dostat na kraj uličky přes asi padesát holek.
,,Dělej! Sakra, vždyť ji umačkají!'' Nadával jeden a snažil se procpat davem, ale marně.
,,Její manager nás zabije!'' Přizvukoval mu ten druhý a to pro mně byl signál.
Bez zaváhání jsem použila lokty a odstrčila docela brutálně první tři holky, tudíž jsem se octla v houfu. A to mně jich čeká ještě minimálně dvacet!
,,Co se sem cpeš?!'' Ječely na mně, ale já nevnímala. Dokonce jsem utržila několik kopanců a škrábanců, ale ty jsem docela suverénně a nemilosrdně oplácela. Konečně jsem se prorvala do téměř první řady a mohla zhodnotit situaci.
Několik holek vedle sebe tvořilo takovou barikádu a před nimi už nikdo nebyl. Jen tam stála ta holka, s níž a její partou jsem se tu už potkala, a neměla jsem z ní dobrý pocit. No, a naproti ní byla Barby. Její vyděšený obličej mně šokoval, nechápala jsem, co od ní ta holka může chtít, když já sama málem přišla o zdravou kůži za to, že jsem se smála slavné skupině.
,,Barby, holčičko, já ti přece neublížím! Chci jenom jedno : dostaň mně k Paddymu!'' Říkala jí ona divná holka a mně se zatajil dech. To snad není možné!
,,Ale na rovinu, pokud mně k němu nedovedeš, nemáš šanci odejít!'' Dodala a já se konečně prorvala mezi dívkami tvořícími barikádu a vrhla jsem se do toho podivného čtverce. Kolem nás byla totiž zeď ze tří stran, pouze čtvrtá část byla tvořena dívčí barikádou.
,,Seš normální?!'' Vyjela jsem na tu holku, kterou jsem z duše tolik nenáviděla a rázně jsem k ní přistoupila. Konečně odvrátila pozornost od vyděšené Barby a otočila se ke mně. Tentokrát mě probodávala nenávistným pohledem, jaký jsem u ní ještě neviděla.
,,Co ty tady, sakra, chceš!'' Vyjela na mně vztekle. Jen jsem nadzvedla vyzývavě obočí.
,,Okamžitě ji nech odejít!'' Procedila jsem skrze zuby a koukla jsem se na Barby. Poznala mně, tím jsem si byla jistá, a nevěděla, co si o tom má myslet.
,,To určitě! Konečně mám v rukou někoho z Kellys a teď ji nechám jít, ne?!'' Pronesla tonem, za který bych jí nejraději vlepila pořádnou facku. Evidentně si toho všimla. Ušklíbla se.
,,Ale obětuju ji, pokud ty tu zůstaneš se mnou. Už dlouho mám totiž chuť tě zabít!'' Zasmála se nahlas, a její smích napodobila i barikáda jejích příznivkyň. Došlo mi, že je to jediná šance, jak odtud Barby dostat.
,,Dodržíš slovo?!'' Vyštěkla jsem na ni. K mému nesmírnému překvapení přikývla. Poté se otočila k hloučku.
,,Pusťte ji!'' Zavelela a všechny jako na povel udělaly místo.
,,Vypadni, dokud můžeš!'' Vyštěkla poté na Barby, ale ta pohlédla na mně.
,,To ne!'' Vymáčkla ze sebe. Tohle už bylo moc i na mně.
,,Okamžitě odejdi!'' Pobídla jsem ji, ale Barby chtěla znovu zaprotestovat, jenže když pohlédla na tu holku, sklopila hlavu a odešla. Chvíli jsem přemýšlela, jestli se nemám prostě vrhnout za ní a utéct také, ale došlo mi, že by se barikáda okamžitě uzavřela a já už bych svému trestu za upřímnost neutekla.
,,Tak konečně se setkáváme tváří v tvář, že?!'' Zašklebila se a obcházela mně. Připomněla mi tím supa, který krouží nad mršinou, kterou požírají lvi.
,,Kdybys jenom věděla, jak moc jsem tě nenáviděla už ve chvíli, kdy jsem tě spatřila!'' Procedila skrze zuby a shluknutí dívek se zachechtalo.
,,Nápodobně!'' Nedala jsem se. A kupodivu ji to nepřekvapilo.
,,Dost riskuješ, tady tě můžu klidně i zabít!'' Zasmála se mi do očí.
,,Proč to tedy neuděláš?!'' Zeptala jsem se jí. Bylo mi jasné, že její odpověď mi přinese jenom strach z blizoučké budoucnosti.
,,Protože chci, abys trpěla! Chci tě zničit pomaloučku, abys sama umřít chtěla. Děvenko, je vidět, že nejsi odtud, protože jinak bys utekla už při našem prvním setkání!'' Zahučela a zastavila se naproti mně.
,,Tak mně napadá, že čekám už dost dlouho. Ale jen, abys o tom věděla : patřím do nejzákeřnějšího gangu celého Německa, který má své lidi ve všech městech a částech! Ale co, už dost řečí!'' Zasmála se a napřáhla se pěstí proti mně. Chudinka, měla velká slova, ale malou sílu. Je vidět, že ačkoliv se chvástá, skutek utekl. To asi nevěděly její předchozí oběti.
Pěst jsem jí chytila, zkroutila, a následně jsem s celou tou skvělou dívkou praštila o zem. Za tohle umění jsem vděčila jednomu příteli. Pracoval jako voják a jednou mně z nudy naučil pár chvatů.
Ta slečinka z toho byla pěkně v šoku. Když jsem jí ruku zkroutila za zády, třásla se po celém těle a já se o sobě dozvěděla různé druhy skotu, hovězího a tak podobně.
,,Važ slova, slečinko, je vidět, že účast v gangu nenosí růže!'' Řekla jsem nekompromisně a na mém obličeji se objevil dosti nepřející škleb. Toho si všimly dívky, co dosud dělaly barikádu a tentokrát udělaly okolo nás dosti těsný kruh. Došlo mi, že jim pravidla nic neříkají a já jsem v pořádné kaši.
,,Na ni!'' Zaječela ta, již jsem držela obličejem k zemi a milé dámy ji ihned uposlechly. Vrhly se na mně, až jsem se lekla. Jenže to byl jenom začátek. Bylo to přesně jako ve filmu. Dvě mně chytly za ruce, zbytek si hrál na želvy Ninjy, usoudila jsem tak podle kopanců do všech částí mého těla.
Jenže to nejhorší mně nejspíš teprve čekalo. Předstoupila přede mně ta holka a vyzvala ostatní, ať se dobře dívají, že teď mně jedinou ranou zmrzačí.
Narychlo jsem si vybavila jeden z tvrdších kousků, které mně učil můj kamarád. Byl to tenkrát ten nejdrsnější den, jaký jsem zažila (kromě toho dnešního) a doteď si na něj pamatuji.
Rychlostí blesku jsem se oběma holkám, jež mně držely, vytrhla, chytla je za krky a pořádně se opřela. Vymrštila jsem své nohy do vzduchu a té, která se chystala k poslednímu úderu, jsem se trefila rovnou do obličeje. To byla moje poslední šance.
Využila jsem momentu překvapení a rychlostí blesku jsem zmizela v davu šokovaných holek. Sice mně chtěly zadržet, ale povedlo se mi uniknout.
Musím uznat, že běhat s pokopaným a pomláceným břichem a obličejem je hodně o vůli. Jakmile to člověk vzdá, skácí se na zem a je po všem.
Letěla jsem jako šílenec a na silnici mně málem srazilo auto, naštěstí jsem stihla uskočit na chodník. Svezla jsem se podél zdi obchodního domu a lapala po dechu. To auto k mému překvapení zastavilo a za ním i ostatní, co jely za ním.
,,Jste v pořádku?! Vy jste unikla, to je úžasné!'' Poklekl ke mně jeden z mužů.
,,Patricie! Co ti to provedly?! Mluv se mnou!'' Zaslechla jsem a pohlédla na Barby, která se sklonila vedle muže a chytila mně za ruku. Kde se tu, sakra, bere?!
,,Barby, uteč!'' Zasípala jsem, protože mi bylo jasné, že jsem příliš blízko u místa, kde mně ještě před chvílí málem zabily.
,,Ani omylem, není to potřeba. Už jsem zavolala ostatním, vydrž!''
Chtěla jsem jí říct, že určitě přijdou a tentokrát ji nepustěj. Bylo potřeba ji odehnat, ale já se nevzmohla na nic, jen jsem na Barby třeštila oči, jako bych doufala, že to bude dostatečné znamení.
,,Barby! Proč jsi-ježíši!'' Zaslechla jsem a nad mou hlavou se objevil i John s Jimmym. Nechápala jsem, kde se tam vzali. Dokonce jsem se chtěla přemoct a oslovit je, ale v puse jsem pocítila nasládlou chuť krve a došlo mi, že je zle.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 tymon tymon | E-mail | 25. dubna 2008 v 21:25 | Reagovat

tak takhle sem se ještě nepobavila :D:D:D:D. znáš mě.. samý bitky :D:D:D:D a někdy mnohem hůř

2 Anelys Anelys | 25. dubna 2008 v 22:35 | Reagovat

ty jo!!!napínačka jako kšandy!!!honem piš další...!!!

Joooo já chci taky umět pár chvatů...pak budu z nejdrsnějšího gangu v ČR!!!!!!:D

3 Calypso Calypso | E-mail | Web | 26. dubna 2008 v 10:35 | Reagovat

Ty seš dobrá!!

honem honem pisej další díl,nebo napnutím prasknu.

:oD

4 Janina Janina | 26. dubna 2008 v 13:28 | Reagovat

Hej super, jako vždy!!!! :-D chtělo by to pokráčko:-)

5 Eleanor Eleanor | Web | 16. září 2008 v 9:44 | Reagovat

Jezisi to ne? Rekni, ze se jen kousla! Rychla dal, jsem napjata jak rad ke kterymu se paddy pridal a jenz ceka co y toh6 kapne

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama