TOUHA 6

22. dubna 2008 v 19:40 |  Moje příběhy a práce
TOUHA- Kdo s koho
Jednou jsem se v tom autě ocitla přímo za volantem. Projížděla jsem opuštěnou ulicí, jenže v tom se přede mnou objevil Paddy a Angelo. Byli úplně stejní, jako na tričku, které se mi líbilo v obchodě.
,,Kluci, pozor!'' Vyjekla jsem a strhla volant stranou, znovu do sloupu.
Posadila jsem se a chvíli se rozhlížela. Žádné auto, jenom tma a klid.
,,Tak tohle mě zabije!'' Zamumlala jsem, vstala, a šla si do kuchyně pro pití. Jestli se mi tohle bude zdát neustále, tak se z toho všeho zblázním!
Otočila jsem se zpátky ke dveřím a strnula. V obýváku jsem zahlédla černý stín něčí postavy. Zírala jsem tam totálně hotová a vyděšená, takhle mi nikdy v životě nebylo.
Pomalým krokem jsem vyrazila za stínem, abych ho přepadla ze zálohy. Jenže těsně předtím, než jsem mu skočila po krku, se pohnul on směrem ke mně a honem mně chytil za ruce.
,,Klídek, to jsem já, Paddy!'' Ozval se a já si oddechla úlevou. Chudinka, teď ho pořádně seřvu!
,,Co tady děláš?!'' Vylétla jsem a zápěstí vytrhla z jeho sevření. Podíval se na mně tím jeho nevinným pohledem.
,,No co koukáš jako tele na nový vrata?! Neříkej mi, žes teď vylezl ze záchodu!'' Zuřila jsem, protože mně šíleně šokovala jeho drzost. On ještě neodešel, zmetek jeden!
,,Promiň, ale jaksi jsem odejít nemohl.'' Ohradil se a já šokovaně zapíchla svůj pohled do jeho.
,,Jak nemohl?! Dveře zamčené nebyly!'' Vztekala jsem se a hlava mi už zase třeštila, měla jsem pocit, že ho zabiju. Znovu jsem se otočila ke kuchyňské lince, namočila si ruku do ledové vody a přitiskla ji na čelo. Byla to ohromná úleva.
,,Já už byl na odchodu, ale měla ses vidět, třásla ses ve spánku jako osika, tak jsem tě přikryl a volal Johnovi, že tu raději zůstanu. Jestli ale chceš, tak odejdu.'' Podíval se na mně tázavě a já opět litovala své výbušnosti.
,,Promiň, ujely mi nervy, to ta hlava. Posaď se.'' Ukázala jsem na židli u stolu. Paddy přikývl a posadil se. Dala jsem před něj perlivou minerálku a skleničku.
,,Jinýho tu není, takže žádné extra pohoštění, promiň.'' Dodala jsem jako omluvu. Paddy nahodil jeden z jeho úsměvů, díky němuž dívky líbaly titulní stránky časopisů a já se posadila naproti němu. Podívala jsem se, kolik je hodin, a s údivem zjistila, že je šest ráno.
,,Tos tu byl celou noc?!'' Zeptala jsem se překvapeně. Přikývl.
,,Pro jistotu. Dokonce jsem i usnul, ale pak mně probudil tvůj výkřik na nějaké kluky ze snu.'' Pokrčil rameny a napil se.
,,Se nediv! Ty s Angelem jste si klidně stáli uprostřed silnice a já se na vás řítila s autem, tak co?! Bych vás přejela a měla problémy, ne? I když, tutově bych se stala slavnější, než vy dva.'' Zasmála jsem se a Paddy se zašklebil také.
,,Jo aha, to bylo na mně a na Angela?'' Tlemil se.
,,Kupodivu jo. Ale co, přežili jste to.'' Dodala jsem. Paddy s úsměvem zavrtěl hlavou, jako bych si vymýšlela. Ale to je jeho minus, vnucovat mu to opravdu nehodlám, není to můj styl.
,,Jak dlouho tu budeš sama?'' Zeptal se a já vzpomínala na slova mladého doktora.
,,Dva týdny. Co nadělám.''
,,A nechceš jít k nám? Celá rodina tě už zná, neměli by nic proti.'' Mluvil na mně. Začala jsem se smát.
,,Opravdu ne. Díky za nabídku, ale na to zapomeň!'' Zavrtěla jsem rázně hlavou. Slavná hvězda, která seděla přede mnou, pokrčila rameny.
,,Jak myslíš. Nutit tě nemůžu.''
,,To opravdu nemůžeš. Ale díky. Kdybyste někdy něco potřebovali, víš, kde mě hledat.'' Navrhla jsem a Paddy přikývl.
,,Tak já teda půjdu. Ahoj.'' Řekl náhle a vstal od stolu. Zamířil ke dveřím.
,,Ahoj a díky!'' Zavolala jsem za ním a Paddy se ještě otočil : ,,Není za co!''
,,To je fakt!'' Zašklebila jsem se a Paddy se smíchem zavrtěl hlavou.
,,Teda, ty jsi číslo!''
,,No vidíš to. Já jsem číslo, ale sportku jsem ještě nevyhrála a přitom ta o číslech je!'' Tlemila jsem se. Paddy se naposledy usmál.
,,Ahoj.'' Řekl a odešel. Zavřela jsem dveře a opřela se o ně. Zase jsem tu sama! Ach jo.....
Vrátila jsem se do obýváku a zase si lehla. Spánek mi snad zažene chmury.
Jenže ten mi je spíš přidal. Tentokrát jsem Paddyho s Angelem opravdu přejela, bylo to hrozný a já se probudila zpocená a ubrečená. Vytáhlo mně to z postele. Pustila jsem se do mírného úklidu domu a pak vyrazila za tetou do nemocnice. Tentokrát mě za ní pustili. Když jsem uviděla její pošramocený obličej a ovázanou hlavu, málem jsem se rozbrečela. Ale když promluvila, sálal z ní klid a mírná radost, ne smutek, takže se mi dost ulevilo. Trochu si tu nehodu vyčítala, ale já jí to okamžitě vyvrátila.
Strávila jsem u ní minimálně dvě hodiny, ani se mi nechtělo domů. Zase být sama. To by mi bylo milejší přežít další tlačenici na koncertě Kellys!
Jako vždycky jsem procházela ulicí, ale tentokrát bylo odpoledne, takže mi potkání té stupidní party holek snad nehrozí.
Rozhodla jsem se, že prázdnotě domova se vyhnu procházkou po parku.
Šla jsem klidným tempem a poslouchala zpěv ptáků. Nevím, jestli to bylo právě ono, anebo čerstvý vzduch, který jsem nasávala, ale podnítilo to ve mně touhu po běhu. A tak jsem vyběhla s větrem o závod. Musím uznat, že jsem dobrá, na trávu jsem padla až po sto metrech, to je na mně úspěch světového kalibru!
Pokračovala jsem už jen pomalou chůzí a v dálce jsem zase zahlédla pár temných postav. Napadlo mně, že je to zase Angelo s ochrankou a po bližším ohledání jsem si dala za pravdu.
,,Nazdar, Pat! Neříkej, že sportuješ!'' Zakřenil se a na mně skočila jeho rýpavá nálada.
,,No jasný! A na rozdíl od tebe je to na mně vidět!'' Ušklíbla jsem se. Angelo se nejdřív tvářil uraženě, ale pak to pojal jako výzvu.
,,Tak víš co?! Na běh tě neužije, já taky tolik nevydržím, tak si dáme silový závod!'' Vyhrkl a přezíravě se na mně podíval.
,,Jak to myslíš?!'' Nechápala jsem. Docela zajímavý, co má v hlavě, holt je to hvězda, no!
,,Umíš kliky?'' Zeptal se.
,,Jo.''
,,Pánský?'' Dodal s úšklebkem, který mě naštval.
,,Jo!'' Přikývla jsem tvrdě a Angelo si významně odkašlal. Pak se podíval na ochranku.
,,Udělej mi místo!'' Vyzval jednoho, který opravdu o krok ustoupil. Znovu stočil pohled na mně.
,,Tak kdo udělá víc pánských kliků, vyhrává, jasný?!''
Přikývla jsem. Angelo se opřel o trávník a začal. Skončil na rovných padesáti a já se otřásla. V tomhle ho netrumfnu ani za nic!
,,Tak se předveď! Jsem na tebe zvědavej!'' Zašklebil se a já si tedy klekla. Zatřeštila mně hlava, ale nepoložilo mně to.
Začala jsem. Kupodivu to docela šlo, ale dvacátý klik už byl hrozný. Do hlavy se mi hnal tlak, který mně donutil zavřít oči, ale pokračovala jsem. Třicet!
Prosila jsem ruce, aby to vydržely, svaly v pažích mně pálily, jako bych je měla nad ohněm. Ale pokračovala jsem. Ve chvíli, kdy jsem dělala čtyřicátý, začala mi crčet krev z nosu, asi to byla odezva hlavy na tlak. Angelo si naštěstí nevšiml červené louže pode mnou a já se překonávala. Ruce se mi třásly, pálily víc a víc, už se k bolesti přidala i záda. Čtyřicet šest. Sedm. Osm. Devět. Padesát! Ještě jeden!
U posledního jsem se už třásla jako ratlík, ale dokázala jsem to!
Svalila jsem se na zem a chytla si nos, krev ne a ne přestat téct. A ty paže! Minimálně týden s nimi nehnu! Taková bolest po celém těle.....
,,Ježíši! Ona mně opravdu trumfla!'' Nevěřil Angelo a posadil se vedle mně.
,,Seš machr, holka! Mně doma trumfne jen Paddy, ostatní říkají, že se nehodlají nechat odrovnat.'' Smál se.
Konečně jsem byla schopná usmát se taky.
,,Proboha, co máš s nosem?!'' Vytřeštil oči a obrátil mi ruce k sobě. Bylo na nich plno krve a z nosu se mi valila další. Asi jsem vypadala jako upír, protože jsem ji cítila po celém obličeji, stékala mi přes pusu, tváře, dokonce byla i nad nosem, jak jsem dělala ty kliky.
,,Nic to není. Seš poraženej, hochu!'' Zašklebila jsem se na něj, ale jeho pohled zůstal stejný. Zavolal k nám nějakého z hlídačů a ptal se ho, co má se mnou dělat.
,,Nic. Ať je chvíli v klidu.'' Řekl bodyguard a podal mi papírové kapesníky, tudíž jsem si trochu utřela obličej.
,,Ty jsi tele, počkej tu!'' Řekl Angelo a odešel stranou s bodyguardy. Zacpala jsem si noc kapesníky a chystala se vstát, ale v tu chvíli se mi zamotala hlava, tak jsem raději zůstala sedět. Pak se Angelo vrátil.
,,Hele, nechceš zajít k nám? Bydlíme nedaleko, alespoň by ses umyla.'' Navrhl.
,,Když dojdu domů, vyjde to nastejno.'' Tlemila jsem se a čekala, až se otočí. Jenže jako by věděl.. Neotočil se.
,,Pojedeš k nám na pokec, a hotovo. Odmítnutí odmítám!'' Prohlásil. Chtěla jsem ještě protestovat, ale umlčel mně pohledem. Nakonec jsem tedy vstala (ta bolest je něco děsného!) a vydala se za ním. Bála jsem se, že si všimne, že mi není nejlíp, ale naštěstí byl napřed. Došli jsme k jeho autu a posadili se dovnitř. Opřela jsem si čelo o okýnko, které bylo krásně chladné a celkem se mi ulevilo. Ale jen do té chvíle, než jsme nastartovali. Seděli jsme sice vzadu s Angelem vedle sebe, ale i tak jsem se při pohledu předním sklem třásla jako osika, ale ne bolestí, nýbrž hrůzou.
Znovu jsem seděla v autě vedle tety a na nás se řítilo auto.
Ale povedlo se mi ani neceknout, ačkoliv jsem si přišla hrozně strnulá.
,,Tak jsme tady!'' Řekl zvesela Angelo a já vyběhla z auta jako o závod, div jsem se ještě nepřerazila. Udělala jsem dva kroky ke zdi, o kterou jsem se následně opřela a vydýchávala ten děs z této jízdy.
,,Sakra, co je s tebou?!'' Nechápal Angelo, ale já nemohla mluvit, tak jsem jenom zavrtěla hlavou a mlčela.
,,Tak pojď, zavedu tě dovnitř do koupelny.'' Povzbudil mně a ukázal na cestu. Musela jsem jít hodně pomalu, tušila jsem, že stačí jediný chybný krok, a ležím na zemi. Tedy, spíše na prašné cestě vedoucí k jejich domu. Že je to zámek, jsem věděla už z novin, tak mně to nerozhodilo.
,,A hele, ostatní jsou na zahradě!'' Zvolal radostně Angelo a já pohlédla dopředu a opravdu. Seděli v altánu a bavili se.
,,Nazdar lidi!'' Zvolal Angelo a zamával jim. Pozdravili ho také. Osobně jsem na pozdrav neměla sílu.
,,Angelo, co se stalo?!'' Zaslechla jsem přímo před sebou a když jsem nadzvedla oči, setkal se můj pohled s Paddyho.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Calypso Calypso | E-mail | Web | 22. dubna 2008 v 20:20 | Reagovat

Jéééé krásné!!!!

Už se moooc těším na pokráčko!!!

2 Janina Janina | 22. dubna 2008 v 20:41 | Reagovat

Jooo, uhodla jsem to! Zůstal tam!  :-D:-D.........jináč se budu zas opakovat.....je super suprový!!! Ale něco mi tu chybí! Že nevíš co? No POKRÁČKO!!!!!!:-D

3 sarka-ks sarka-ks | E-mail | Web | 22. dubna 2008 v 21:20 | Reagovat

je to naprosto zuprový, nemám k tomu co dodat, jenom to, že se těšim na další dílek...

4 tymon tymon | E-mail | 22. dubna 2008 v 22:11 | Reagovat

zuzí... já se přidávám.. znáš mě.. :D:D:D

5 Anelys Anelys | 23. dubna 2008 v 18:18 | Reagovat

Další prosím!

6 nikolka nikolka | Web | 23. dubna 2008 v 18:34 | Reagovat

ahoj začalo sonb sháněj hlasy!!!

7 PaYuShQa PaYuShQa | Web | 24. dubna 2008 v 15:13 | Reagovat

koukni se plosiim na můj blog

8 PaYuShQa PaYuShQa | Web | 24. dubna 2008 v 15:19 | Reagovat

mimochodem hezu bolček ;)

9 Eleanor Eleanor | Web | 16. září 2008 v 8:04 | Reagovat

Setkal se muj pohled primo s paddym... Je to je hezky, rychle letim na dalsi:-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama