Touha 5

21. dubna 2008 v 22:20 |  Moje příběhy a práce
TOUHA- Nehoda
Nehnula jsem se.
,,Jak víš moje jméno?!'' Vytřeštila jsem oči dokořán a pečlivě Johna sledovala. Nikdy jsem se mu nepředstavila a on ho teď vyslovil celé, ne ve zkratce, jako ostatní! John se zasmál.
,,Pojď a pochopíš!''
Pohlédla jsem na tetu, která nechápala, a tak jsem ji popadla za ruku a vedla za Johnem. Držela jsem se raději o krok dál, abych se na něj moc nelepila. Vedl nás dál do zákulisí podia. Kolem nás pobíhali lidé sem a tam, připadali mi jako loutky.
,,Tak, pojďte sem, omluvte ty provizorní židle!'' Zakřenil se a my se s tetou nevěřícně posadily.
,,Johne, už jsou tady?'' Ozval se Angelo, odhodil smotaný kabel a přišel k nám.
,,Paddy, jsou tady!'' Zavolal na svého bratra. Nechápala jsem to. Teta byla tak v šoku, že se nevzmohla ani na slovo.
,,Bezva!'' Objevil se Paddy přede mnou. Začínala jsem mít vztek, protože se k nám chovali, jako kdybych já a teta měla být souzena a jen oni znali rozsudek. Jen počkejte, vy prevíti!
,,Tohle je tvoje, ne?!'' Natáhl přede mně dlaň a na ní ležela peněženka. Aha, tak takhle se věci mají!
,,Kdes ji našel?'' Zeptala jsem se šokovaně a peněženku si od něj převzala.
,,Ležela na silnici, u obchodu. Když jsem ji doma ukazoval Johnovi, říkal, že s tebou mluvil. Chtěl jsem ti ji dovézt, ale nechal jsem ji na stole a večer už jsem to nestíhal. Zůstala tam až do včerejška, kdy si ji půjčil Angelo a říkal, že tě potkal. Musím uznat, že když z Johna s Angelem vypadly některé tvé hlášky, musel jsem na záchod!'' Zasmál se a já nechápala.
,,Proboha, proč?!'' Zeptala jsem se.
,,To víš, je tam takový smrad, že mně smích rychle přejde!'' Vysvětlil mi a tentokrát jsem se řehtala já.
,,Ty bláho, Paddy! Ty máš fanynky jen díky tomu, že tě neznají!'' Vylétlo ze mně a tentokrát to nechápal on. Žádal vysvětlení a s ním i ostatní, kteří k nám mezitím přišli.
,,No, kdyby ty holky Paddyho slyšely mluvit, umřely by smíchy. Já ho slyšela teď a stačilo mi to! Díky moc za peněženku. Můžeme jít?'' Zeptala jsem se, protože jsem si všimla, jak tetu jejich přítomnost fascinovala až moc.
,,Pokud chcete.'' Pokrčil rameny John.
,,Ještě jednou díky a ahoj všichni!'' Zamávala jsem a popadla tetu za paži, abych ji odtáhla pryč, protože je pozorovala totálně fanaticky.
,,Podpis, prosím!'' Vykoktala ze sebe a nastrčila Johnovi svůj památník. Ten se jí s úsměvem podepsal a podal ho k autogramu i zbytku rodiny.
,,Děkuju!'' Zavolala teta, ale to už jsem ji táhla pryč. Ještě se otočila, aby si naposledy prohlédla celou skupinu a pak mně následovala.
K autu šla jako omámená, a teprve v něm vydechla :,,Já mám podpis od všech z Kelly family!''
,,To je paráda, tak už jeď!'' Pobídla jsem ji, a ta se pomalu rozjela.
,,Tak to jsem už dlouho nezažila!'' Usmála se blaženě a já protočila oči v sloup. Koukla jsem před sebe na cestu.
,,Sakra teto, bacha!'' Zaječela jsem a na poslední chvíli strhla její volant na stranu, protože se na nás řítilo auto.
Napařily jsme to do sloupu. Byla to nehorázná rána, po který to se mnou škublo, až se povolil pás a já narazila do předního skla.
Pomalu jsem se odstrčila a pohlédla vedle sebe.
,,Teto?'' Začala jsem. Nic. Ležela na volantu a nehýbala se. Sakra! Zatracený Kelly family! Proč jsem se nechala ukecat?!
Vytřeštěně jsem vytočila číslo na záchranku a vylezla z auta, abych se dostala k tetě z druhé strany, dokud nepřijedou.
,,Teti, no tak, probuď se!'' Prosila jsem ji, ale nehýbala jsem s ní, kdyby měla něco s páteří.
,,Pat, promiň!'' Ozvala se a mně se nehorázně ulevilo. Je živá!
,,Teto, vydrž, doktoři už jedou.'' Mluvila jsem na ni a nařizovala jí, aby neusnula. To prostě nesmí!
Zaslechla jsem zvuk sanitky. Bylo to všechno hrozně rychlé, tetu naložili, nadiktovali mi adresu nemocnice a odjeli. Já musela čekat na policii.
Když přijeli, sepisovali, fotili a ptali se. Bylo to děsné, začínala mně z toho všeho bolet hlava. Odvezli mně na stanici, kde sepisovali protokol. Teprve po asi dvou hodinách mně propustili a já zamířila do nemocnice. Uvítal mně mladý doktor, který se na mně povzbudivě usmál, když jsem mu nadiktovala jméno pacientky.
,,Vaše teta bude v pořádku. Má otřes mozku a pohmožděné nohy, ale za dva týdny ji pustíme domů.'' Oznámil mi. Jenže k ní mně nepustil, prý spí a není dobré ji teď rušit.
Odcházela jsem zničená. Dávám to za vinu Kellysům, ale přitom jsem to byla já, kdo chtěl, aby už jela. Teď leží v nemocnici a mně nic není. Mělo to být naopak!
Venku se už setmělo a já se vracela po chodníku plném vajglů z cigaret, pytlíků od všeho možného, kdejakých obalů a dokonce jsem zahlédla i krabičku prezervativů. Jindy bych vybuchla smíchy, jenže teď mi to bylo jedno.
Procházela jsem okolo nějaké party a v jedné z holek jsem poznala tu, která mi vyhrožovala, když jsem se smála bilboardu o Kelly family. Poznala mně i ona. Přišla ke mně a zatarasila mi cestu.
,,Tak se opět potkáváme, že?!'' Vyštěkla. Jen jsem na ni pohlédla s klidem, že jsem se divila sama sobě a vyzvala ji : ,,Nech mně projít!'' Řekla jsem to klidným, ale pevným hlasem. Neuhnula.
,,Půjdeš, až ti to dovolím já!'' Vyjekla jako siréna, měla děsný hlas. Podívala jsem se jí do očí.
,,Vypadni, máš poslední šanci.''
,,Ale jdi, ty brepto!'' Zasmála se a dala mi facku. To bylo na mou třeštivou hlavu moc. Napřáhla jsem se a dala jí pěstí do nosu, až se složila. Čekala jsem, jestli vstane. Když pomalu začala, odcházela jsem.
,,Já tě varovala!'' Řekla jsem za sebe a pak už jsem mířila k bytovce tety. Stoupala jsem do schodů a do někoho vrazila. Bylo mi to jedno, ani omluva ze mě nevylétla.
,,Pat, všude tě hledám!'' Ozval se ten neznámý a já na něj unaveně pohlédla. Byl to Paddy.
,,Já ti dal omylem jinou peněženku! Teda stejnou peněženku, ale s jiným obsahem, tvá je tahle, byla v ní adresa tvé tety, a tak jsem ti ji přijel vrátit!'' Vysvětlil mi. Pokrčila jsem rameny.
,,Dík.''
,,Co se stalo?!'' Zeptal se. Asi mi bylo až moc vidět na očích, že mě po dlouhé době něco zlomilo, ale jemu se opravdu svěřovat nebudu.
,,Nic!''
,,Něco jo! Tvář máš rudou, oči zničené, do schodů ses sotva táhla. Co je?!'' Naléhal. Rukou mně vzal za bradu a donutil mě pohlédnout mu do očí.
,,Nic, jen bouračka, nic víc.'' Vyhodila jsem ze sebe a otočila se.
,,Cože?!'' Vyjekl a vzápětí se zeptal na tetu. Nakonec jsem mu tedy vysvětlila všechny okolnosti nehody a pak se omluvila, že mě třeští hlava a jdu spát.
,,To budeš sama doma?!'' Zeptal se. Přikývla jsem a vydala se na cestu k bytu.
,,Můžu na moment?'' Zeptal se, když už jsem stála ve dveřích.
,,Vymáčkni se!'' Pobídla jsem ho.
,,Můžu si u tebe dojít na záchod? Jaksi to už asi dlouho nevydržím!'' Požádal mně a tak jsem hlavou kývla na první dveře vpravo a sama jsem se vrhla do obýváku na gauč, kde jsem se natáhla. Usnula jsem okamžitě a sny byly děsivé. Znovu a znovu jsem narážela autem do sloupu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 tymon tymon | E-mail | 21. dubna 2008 v 22:26 | Reagovat

šikulka.. co dodat.. snad jen to, že musíš napsat pokráčko.. pokud bude, tak ti zase něco dám přečíst já :D:D:D:D. papa a a měj se.. (zítra tu opět budu oxidovat jako pára nad hrncem)...

2 Anelys Anelys | 22. dubna 2008 v 15:13 | Reagovat

Jééé.....tak to je moc hezký.  I když docela mě dostala ta nehoda......Určitě napiš pokráčko!!!:-)

3 Janina Janina | 22. dubna 2008 v 16:17 | Reagovat

Ty brďo! Vážně super..............taky mě dostala ta bouračka, ale jinak je to bomba!!! Tak to nakonec o Paďasovi bude, coooo? :-D

4 sarka-ks sarka-ks | E-mail | Web | 22. dubna 2008 v 17:37 | Reagovat

páni, je to ohromný...nenapínej mě, prosím tě, dál......

5 Calypso Calypso | E-mail | Web | 22. dubna 2008 v 18:54 | Reagovat

dokonalé!!

piš dál

6 Eleanor Eleanor | Web | 15. září 2008 v 13:02 | Reagovat

Chudak holka;-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama