Touha 3

20. dubna 2008 v 18:09 |  Moje příběhy a práce
TOUHA-Další setkání
A zase jsem osaměla. Toulala jsem se ulicemi, o kterých jsem tušila, že povedou k domovu. Přemýšlela jsem o tom, že až se vrátím zase domů, budu mít veliké problémy dostat se znovu do party. Už tak jsem byla měsíc v tahu, a ještě teď mně máma poslala sem. Pěkná nespravedlnost, už mám cizích zemí po krk!
Cestou jsem se podívala na bilboard a zasmála se jeho sloganu : ,,Koncert Kelly family už za dva dny!''
,,Proč se směješ?! Máš něco proti nim?!'' Ozvala se za mnou nějaká holka, a když jsem se otočila, stál jich přede mnou celý tucet. A sakra, tak tady pozor na pusinku, nebo ji budu mít na maděru! Jenže, mně tak vytáčela ta jejich němčina!
,,Ne, nic proti nim nemám, jen se usmívám, protože o nich každý ví i bez tohoto bilboardu!'' Snažila jsem se to zakecat. Ta holka se mi ani kapku nelíbila. Vysoká, na černo obarvené vlasy, pohled aligátora, který čeká na svou chvíli. Prohlížela si mně nedůvěřivě, mhouřila při tom oči a já si všimla, že má stíny pískové barvy. Docela zajímavá kombinace!
,,Buď opatrná. S mou partou likvidujeme lidi, kteří pomlouvají Kellys!'' Vyštěkla tonem, ze kterého naskakovala husí kůže.
,,Dík za radu!'' Řekla jsem stejně, jako ona. Všimla jsem si, jak jí oči zablikaly zvědavostí.
,,Kdo jsi?!'' Zeptala se ostře.
,,Jen přistěhovalec. Jestli vám to nevadí, dámy, musím jít domů!'' Řekla jsem, jako bych byla pánem situace.
,,Ještě se setkáme!'' Ozvala se znovu ta holka, když jsem se otočila. Ale ještě jsem na ni pohlédla.
,,Obejdu se bez toho!'' Řekla jsem a otočila se. Mám dvě možnosti. Buďto mně teď nechají odejít, anebo mi skočej po krku pěkně ze zálohy. S tou druhou možností jsem počítala víc a tak jsem se připravila. Napjala jsem všechny svaly v těle a pokračovala normálním, pevným krokem.
Jenže nic, nechaly mně jít. Ale bylo mi jasné, že jednou se setkáme určitě, a to setkání nebude příjemné ani pro jednu z nás.
Ještě, že teta bydlí v bytovkách na kraji města, na autobus bych peníze bez peněženky asi neměla.
,,No to je dost, Pat! Posaď se, hned ti nandám jídlo!'' Uvítala mně teta v kuchyni a tak jsem ji poslechla. Dala přede mně játra, z čehož se mi obrátil žaludek. Vylétla jsem ze židle jako střela, opřela se o zeď, ukázala nataženou rukou na játra a s vyděšeným pohledem vyjekla : ,,Tohle jíst nebudu! To ani omylem, to po mně nemůžeš chtít!''
,,Ale Pat, játra jsou zdravá!'' Snažila se mně uklidnit teta, ale to měla smůlu!
,,Ani za nic, teto, tohle nevezmu do huby!'' Zavřískla jsem, teď už sprostě, protože jakmile šlo o játra, tlačenky, lečo, čočku a jitrnice s kroupami, byla jsem nepříčetná hysterka.
,,Ale no tak, Pat, to zvládneš!''
,,Ne! Ani omylem!'' Zaječela jsem znovu, tudíž teta kapitulovala a dala přede mně chleba s máslem.
,,Promiň, ale nic jiného nemám!'' Řekla smutně. A mně zase bylo líto, že jsem tolik vylítla, ale v tomhle jsem hrozná.
,,Teto, nezlob se, ale na tohle jsem extra háklivá a řeknu ti jedno : raději tisíc chlebů, než jedny játra!'' Řekla jsem zcela vážně a konečně se teta usmála.
,,Tak dobrá, už ti tohle cpát nebudu. Jaká byla procházka?'' Změnila téma.
,,Máte celkem hezký park.'' Řekla jsem popravdě a teta zajásala.
,,To máš pravdu, o ten se tu hodně pečuje. Pat, mám na tebe prosbu.'' Začala tetička, a mně bylo jasné, že teď už půjde do tuhého.
,,Ano?'' Zeptala jsem se s obavou v hlase. Prosba od tetičky je průšvih.
,,Pojď se mnou pozítří na ten koncert! Přece mně tam nenecháš jít samotnou!'' Začala. Polilo mě horko.
,,Ty mně chceš zabít, teto!'' Zahučela jsem zmoženě. Já chci domů!!!
,,Prosím, Pat, nenechávej mně v tom! Bude to bezvadné, uvidíš! Udělej to pro mně!'' Pokračovala, ale já znovu zavrtěla hlavou.
,,Pat, jednou jsi u mně na návštěvě, tak bys mi mohla udělat něco k dobru, ne?!''
No vida, tetičce nepomohly prosby, tak začíná vydírat! Mně klepne! Co jsem komu udělala?!
,,Teto...!'' Zahučela jsem, ale nebylo mi dopřáno pokračovat.
,,Bude to parádní kulturní zážitek, uvidíš! Jen pojeď, odmítám zápornou odpověď, protože už mám lístek i pro tebe. Uvidíš, Pat, bude se ti to líbit!'' Snažila se mně povzbudit, ale neúspěšně.
,,Tak ti pěkně děkuju, tetičko!'' Vyjela jsem na ni pořádně vztekle, nechala chleba chlebem, ačkoliv žaludek úpěnlivě prosil o kus žvance a utekla do pokoje. Samozřejmě jsem nezapomněla za sebou pořádně praštit dveřmi, aby dobře slyšela, jak zuřím. Proč zrovna moje třicetiletá teta miluje Kelly family?!
Jediný, koho jsem litovala, byli sousedé pod námi, ale co nadělám.
Šla jsem beze slova spát. A jako na potvoru se mi zdálo o tom koncertu!
Ráno jsem vylezla z postele okolo deváté. Teta asi ještě spala, tudíž jsem si ukrojila chleba, nalila čaj a dala se do jídla.
Zaslechla jsem bouchnutí vchodových dveří a v zápětí do kuchyně strčila hlavu teta.
,,No ne, ty už jsi vzhůru?'' Zeptala se překvapeně a tak jsem přikývla.
,,To víš, blbý sny tě vždycky vyženou z postele dřív.'' Pokrčila jsem rameny a teta se zeptala, o čem se mi teda zdálo.
,,O tom koncertě!'' Ušklíbla jsem se. Teta na mně vykulila oči.
,,Ještě se zlobíš?'' Zeptala se. Jenom jsem zavrtěla hlavou.
,,Ne, stejně nic nenadělám. Jinak, jdu ven, jo?'' Oznámila jsem jí a skočila se do pokoje převléct. Vzala jsem si tepláky a triko a vyšla ven.
Okolí už jsem měla okouklé od minulé návštěvy a tak jsem zamířila k říčce, která tekla asi kilometr od tetiny bytovky. Cesta k ní vedla nejdřív mezi domy, poté se cesta měnila v prašnější, až jsem se dostala ke zvláštnímu parčíku, kde je pár stromů. Lidé tudy nikdy moc nechodili, ale od mé poslední návštěvy se to trošku pozměnilo. Často jsem zahlédla lidi, kteří se toulali kolem břehu říčky a nad něčím usilovně přemýšleli. Jenže tady jsem být nechtěla, dávám přednost samotě.
A tak jsem se toulala dál podél břehu, ušla minimálně další dva kilometry, až jsem se cítila dostatečně svobodná. Pozorovala jsem podivný úkaz na druhé strany říčky. Seděl tam nějaký kluk, evidentně zahleděný hluboko do sebe, takže ani nevnímal okolí. Na chvíli jsem zavřela oči a poslouchala vodu. Věděla jsem, že až je otevřu, ten kluk už tam nebude a nemýlila jsem se. Škoda, mohla jsem se seznámit přes břeh. Bylo mi krásně, teď jsem od tety byla asi tři kilometry, takže úplná svoboda.
Koukla jsem se napravo a zahlédla hlouček lidí, jak běží směrem ke mně.
,, S dovolením!'' Zasípal jeden z mužů, když byli těsně u mně a odstrčil mně, div, že jsem nezahučela do vody.
,,To máte kolem málo místa, nebo co?!'' Vylítla jsem a skupinka se zastavila. Tak to jsem asi zase přepískla....
,,Máte nějaký problém, mladá dámo?!'' Zeptal se ten chlápek a vystoupil ke mně, ale zarazil ho hlas zevnitř skupiny.
,,Nech ji, Arnolde!''
Překvapil mně tón toho hlasu. Byl takový otrávený. Podívala jsem se po jeho původci. Mám opravdu pech! Byl to Angelo!
Přišel ke mně. Nahodila jsem svůj obvyklý škleb s nadzvednutým obočím.
,,Omlouvám se, občas to přeženou.'' Řekl Angelo směrem ke mně.
,,Jo, to už jsem poznala kdysi. Aspoň máš jistotu, že za tebou nikdo nepoběží s nůžkami!'' Řekla jsem otráveně, jako předtím on. Konečně se zasmál.
,,To máš pravdu. Relaxuješ?'' Zeptal se mně.
,,Snažím se o to.'' Usmála jsem se i já.
,,Tak jestli chceš, tak pojď s námi běhat. Neznám lepší relax!'' Zašklebil se teď on.
,,To mně chceš zabít, ne?!'' Vytřeštila jsem oči a teď už Angelo chytl opravdový výbuch smíchu.
,,Jen pojď, zlepšíš si kondičku!'' Vyzýval mně. Nakonec jsem tedy souhlasila pod jednou podmínkou :
,,Ale jenom kousek, pak totiž padnu!''
,,Tak fajn.'' Přikývl, a já se tedy přidala k němu. Sotva jsem dýchala už po padesáti metrech. Ani se nedivím, že ti chlapi okolo něj jsou už hotoví, a to toho mají za sebou víc, než já!
,,Hele, Angelo, díky za pokec, já odpadám!'' Zahučela jsem, odpojila se od něj a padla na trávník, kde jsem se snažila popadnout dech. Tak takhle se trhají plíce!
,,Žiješ? Hele, tys mě poznala?'' Objevil se u mně Angelo a také se posadil. Přikývla jsem, na víc jsem se nevzmohla.
,,To se divím, že ani nechceš podpis!'' Nechápal a ve mně vzplál vztek.
,,Mně stačí, že musím zítra na váš koncert, bez podpisů se už fakt obejdu!''
,,Jak-musíš? Proč tam chodíš, když nechceš?'' Nechápal a tak jsem mu to vysvětlila od základů. Teprve teď to pochopil.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 nikolka nikolka | Web | 20. dubna 2008 v 18:10 | Reagovat

ahoj máš moc hezkej bloček a ted mně nepadá nechtěla by ses u mně a blogu přihlásit do Sonb??????????????? http://kukin.blog.cz/0804/a-je-tu-nova-sonb#komentare tak se přihlááš

jak přihlášku vyplnit to je u mně na blogu tak papa :-D

2 Lara Lara | Web | 20. dubna 2008 v 18:19 | Reagovat

Ahoj, chceš mít supr mega návštevnost? Když jo tak klikni na můj web, a můžeš mít online i 88 747!A neboj není to chyták

3 ll ll | 20. dubna 2008 v 18:20 | Reagovat

Achoojec x) mas krasny blog ... ked mas cas tak pls kukni www.fashion-trendy.blog.cz .... diky pa ♥

4 sarka-ks sarka-ks | E-mail | Web | 20. dubna 2008 v 18:22 | Reagovat

páni, je to fakt skvělý, sem napnutá jako struna u houslí...jen dál a ani se neopovažuj říct, že je to kravina, nebo uvidíš, co se stane !!! ;-))))))

5 Calypso Calypso | E-mail | Web | 20. dubna 2008 v 18:26 | Reagovat

SUPÉÉÉÉR!!!!!

6 Janina Janina | 20. dubna 2008 v 18:26 | Reagovat

Mazec!!! Fakt husťárna............už se s tym opakuju, ale to sqělí:-D:-D

7 Adelinka05 Adelinka05 | Web | 20. dubna 2008 v 18:46 | Reagovat

Ahoj , plsky hlásni pro mně na tymhle blogu-

http://lencinblog305.blog.cz/0804/1-kolo-souteze-o-nej-celebritu#komentar-28045991

Díky za hlas který pro mně věnuješ jsem tam jako Adelinka05, díky a ozvy se na blog,kolikátý to byl hlas a udělám ti diplomeek! DÍÍÍKY

8 Adelinka05 Adelinka05 | Web | 20. dubna 2008 v 19:33 | Reagovat

díky za tvůj 9. hlas!

jsi zlatá budu tvůj blog navštěvovat!

9 tymon tymon | E-mail | 20. dubna 2008 v 20:53 | Reagovat

co dodat. snad jen to, že se brzo dočkáme dalšího dílku...

10 Eleanor Eleanor | Web | 15. září 2008 v 10:39 | Reagovat

Fuj, jatra! Ty taky nenavidim...ble:O ale tenhle pribeh miluju, takze jdu na dalsi dil:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama