TOUHA 2

20. dubna 2008 v 11:06 |  Moje příběhy a práce
TOUHA-Ať žije nenápadnost!
,,Pat, chci jet na nákup. Pojedeš se mnou?'' Zeptala se náhle teta a já přemýšlela, jestli se nudou válet doma na gauči, anebo někde v obchodě.
,,Tak jo, jen se musím trochu zkulturnit, počkáš na mně?'' Zeptala jsem se a teta s úsměvem, který krásně rozjasňoval její tvář, přikývla.
Odběhla jsem do koupelny, kde jsem si začala rozčesávat vlasy, které jsem si zagumičkovala a pak jsem si vyčistila zuby. V rychlosti jsem na sebe hodila rifle, černé tričko s krátkými rukávy, ale po pohledu z okna jsem váhala, jestli mi nehráblo, protože tam lilo jako z konve.
Vyřešila jsem to lehkou mikinou, jelikož bylo léto a vyrazila za tetou, která už čekala venku před autem.
No to je dost, Pat!'' Zasmála se a zalezla do auta. Posadila jsem se vedle ní a čekala, až se rozjede. V rychlosti jsem si zkontrolovala obsah peněženky a vzápětí jsem si ji zastrčila do zadní kapsy kalhot.
Znovu jsem musela tetě vyprávět o Irsku, protože ji to nehorázně fascinovalo.
Dojely jsme k obchodu, který je celkem podobný české Hypernově, taková směska zboží. Nijak extra se mi tu nelíbilo, ale snažila jsem se nekazit tetičce radost z nakupování a tak jsem se odpojila a jen tak bez zájmu jsem bloudila sem a tam.
Nakonec jsem ze zoufalství zašla do oddělení s oděvy a prohlížela si některé kousky, které se mi i docela líbily. Hlavně jedna černá mikina by docela ušla, ale méně se mi líbila cena, takže jsem od ní upustila.
Ale na dálku mně upoutalo jedno tričko. Moc dobře jsem věděla, kdo to na něm je se svým bratrem. Paddy Kelly, jak jinak, a s Angelem.
,,Nojo, kluci, vy jste měli štěstí v neštěstí.'' Povzdychla jsem si a sáhla do kapsy pro peněženku, jenže ta tam nebyla.
,,Sakra! To se může stát jenom mně!'' Nadávala jsem polohlasně, protože mi bylo jasné, že mi nejspíš vypadla u tety v autě. A tak jsem se naposledy zadívala na jedno z trik s Kellys kluky, kteří byli dívčími idoly, a pak jsem se otočila, abych vyhledala zase tetu, která už (konečně!!!!) stála u pokladny.
,,Tak co, Pat, jakpak se ti líbí tento obchod?'' Zeptala se mně, a tak jsem pokrčila rameny.
,,Jako česká Hypernova, teto.'' Odpověděla jsem. Lhát o tom, jak je to tu úžasné? Ne, to nemám v povaze.
,,Ještě bychom se mohly stavit na trzích, co ty na to?'' Navrhla, a tak jsem honem hledala nějaké východisko. A kupodivu, po menším úsilí, při kterém jsem byla nucena zapojit i ten zbytek mozkové hmoty, co v hlavě mám, jsem přišla na celkem solidní výmluvu.
,,Teto, tak ty jeď na trhy a já se zatím projdu městem, co ty na to? Dopravu tu celkem znám, tak nějak domů dojedu.''
,,Ale zlatíčko, nemůžeš se tu potulovat úplně sama, je to nebezpečné!'' Spustila teta, ale zarazila jsem ji pohledem plným nezájmu, a tak nakonec kapitulovala.
,,Tak tu tedy zůstaň, ale na večeři tě chci doma. Máš mobil u sebe?''
,,Jasný!'' Usmála jsem se a vytáhla telefon z kapsy, aby ho zřetelně viděla. Rozloučila jsem se a vystřelila z obchodu, jako by mi za patami hořelo. Rychle pryč!
A tak jsem se jen tak courala městem a koukala na výlohy. Nakonec jsem zamířila do parku, kde jsem se posadila na lavičku a sledovala fontánku před sebou.
K mému nesmírnému údivu se udělalo hrozné vedro, protože se obloha vyjasniola, tudíž jsem si sundala mikinu, ovázala si ji kolem pasu a zašla k fontáně. Vodu jsem nabrala do dlaní a rozhodila ji. Dělávala jsem to jako dítě, a občas se k tomuto zvyku ráda vracím.
Znovu jsem se vrátila na lavičku a pozorovala zeleň v parku. Zahlédla jsem nějakého muže, jak se posadil vedle mně, a to beze slova. Nezdvořák, ze slušnosti by se mohl zeptat, jestli se u mně může posadit! Nezakázala bych mu to!
Rozhlížel se stejně jako já, asi se mu také líbila ta letní příroda, ačkoliv to bylo uprostřed města. Na hlavě měl nasazenou dost zvláštní čepici a krátké triko, které ovšem mělo vysoký límec. V duchu jsem se mu nesmírně smála.
,,Promiňte, nevadí vám, že jsem se sem posadil?'' Zeptal se náhle německy, tudíž jsem zbystřila svou pozornost. No, je to jasný.
,,Ne. Ale být vámi, tak mluvím jenom potichu, Johne, jste hrozně nápadný už tím převlekem.'' Řekla jsem a dusila v sobě smích. Je to jasný, Kellys taky občas vylezou ven, ale v převleku. A ještě k tomu v takovém, že to lidi praští do očí. Ať žije logika! Ačkoliv, vlasy má schované dobře, pokud se nenechal ostříhat, o čemž pochybuju.
,,To jsem tak poznat?!'' Zeptal se překvapeně a podíval se na mně. Je to jasný, je to John, ty oči se poznají snad pokaždé!
,,Bohužel pro vás jo. Jste tak nenápadný, až je to nápadné.'' Zakřenila jsem se, načež se usmál taky.
,,To víš, za dva dny máme koncert, potřebuju trochu relax.'' Vysvětlil mi a já se jen ušklíbla.
,,Když jsi mně poznala, tak asi naši skupinu znáš, že?'' Zeptal se mně, a tak jsem přikývla.
,,Budeš na tom koncertě?'' Zeptal se mně. Znovu jsem se zašklebila.
,,Ani omylem.'' Prohlásila jsem rázně, což ho evidentně překvapilo. Znovu na mně pohlédl a zeptal se, proč.
,,Jednou mně na vás moje teta vytáhla. Vaši bodyguardi plní svou práci opravdu zodpovědně, to musím uznat.'' Smála jsem se.
,,Tak to jsi se asi nechovala slušně.'' Ušklíbl se John a já jen pokrčila rameny.
,,Pokud je zavazování tkaniček a pozorování okolí neslušné, pak ano.''
,,Cože?!'' Zeptal se překvapeně. Já se zase usmála.
,,No jo, je to tak. Ale nevadí, teta si nestěžovala, a já za stadionem někdy zaslechla i kus písničky, ačkoliv uznávám, že přes řev fanynek to za moc nestálo. Ale aparaturu máte silnou dost!'' Prohlásila jsem, což ho rozesmálo.
,,Tak jdi za ty dva dny na koncert, dostanu tě do první řady, co ty na to?'' Navrhnul mi. Asi to mělo být odškodnění.
,,Ne, děkuji, nehodlám se nechat zmlátit od zblázněných holek, občas mám totiž dost kousavé poznámky ohledně chování těchto holek, a proto mám dojem, že některé by to nepřenesly přes srdce.'' Pokrčila jsem rameny.
,,Aha, tak to asi opravdu ne.'' Souhlasil. Pohlédla jsem na hodinky.
,,Budu muset jít, nebo se teta zblázní, pokud nepřijdu včas. Díky za pokec a mějte se hezky. Ať ten koncert vyjde!'' Popřála jsem mu už za chůze a pak jsem se otočila vstříc své cestě.
,,Ahoj!'' Zavolal za mnou.
No vida! Jestli tohle řeknu tetě, tak mně na ten koncert tutově dotáhne. Ne, ani slovo!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Calypso Calypso | E-mail | Web | 20. dubna 2008 v 11:18 | Reagovat

SUPEEEEEEEER!!!

2 Janina Janina | 20. dubna 2008 v 11:29 | Reagovat

Bomba! Hustý hlody....Hypernova :-D......chce to pokráčko:-))

3 Kátikačerka Kátikačerka | Web | 20. dubna 2008 v 11:54 | Reagovat

Máš u mě diplomek!!!!

4 sarka-ks sarka-ks | E-mail | Web | 20. dubna 2008 v 18:34 | Reagovat

hey, John, Hypernova, triko, .... já z toho nemůžu, tohle mi nedělej jako.....fakt zupr, pokračuj, jen tak dál....

5 Anelys Anelys | 21. dubna 2008 v 15:58 | Reagovat

héééééj...rozhovor mezi Johnem a tebou...to bylo něco teda!!!!!dostala mě johnova nenápadnost!!:-)

6 Eleanor Eleanor | Web | 15. září 2008 v 10:30 | Reagovat

A v jakym to bylo parku?:-D kdyz si predstavim johnna podle toho popisu, tak mam dost:-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama