TOUHA 9

26. dubna 2008 v 14:04 |  Moje příběhy a práce
TOUHA- Probuzení v nebi (?)
Zavřela jsem oči, protože se mi dělalo zle. Pocítila jsem stisk ruky, který mi měl nejspíš dodat sílu. Jenže já ji ztrácela.
Nevím, jak dlouho jsem tam takhle byla. Pak jsem ucítila, jak mně někdo zvedá, kamsi pokládá a někam veze. V hlavě jsem cítila podivnou, ale příjemnou prázdnotu. Nic mě netížilo, jako bych mohla létat! Měla jsem nějaké starosti? Pokud ano, zmizely jako ryba v řece.
,,Slyšíš mně?''
Ještě aby ne! Ten někdo mi posílá své prskavce rovnou do ucha!
,,Pokud mně slyšíš, pohni se!'' Zavelel znovu ten hlas. Rozhodla jsem se, že ho během chvilky pošlu na Mars. Otevřela jsem oči a ztuhla. Všude bílo! Je ze mně anděl?! No, spíš anděl s duší ďábla!
,,No hurá!'' Ozvalo se znovu a já se otočila po zdroji hlasu. No teda! Jestli se pokaždé po mém probuzení objeví tak pěkný chlapík, tak budu stále usínat a probouzet se! Jenže po chvíli jsem si vzpomněla na prskance ve svém uchu a ten mužík se mi už nelíbil.
,,Tak jak ti je?'' Zeptal se a já se pokusila o patřičný škleb. A povedlo se!
,,Máte pěkné peklo, ani tu není takové vedro!''
,,No vida! Ona je po operaci, málem mi vypustí duši pod rukama, ale hned je plná humoru! To je skvělé!'' Spráskl nade mnou ruce a zasmál se.
,,Počkat, já sem ještě neumřela?!'' Zeptala jsem se překvapeně, z čehož dostal záchvat znovu.
,,Ale jdi ty, já jsem Bůh, copak to nevidíš?!'' Pokusil se o vtip.
,,No, Boha si představuji jako normálního a hezkého chlapa, a ne jako blázna se skalpelem v ruce, ale co nadělám!'' Setřela jsem ho. Teď už jsem si byla jistá, že je to doktor. A k mému nesmírnému štěstí má smysl pro humor.
,,Tak, na chvilku konec srandy : jak ti je? Bolí tě něco?'' Zvážněl.
Pomalu jsem se na posteli zavrtěla. Pak zvedla ruce a dokonce si sama sedla, jenže mě ihned přirazil zpátky na postel.
,,Ok, je ti dobře, to jsem rád.''
,,Co mi bylo?!'' Zajímala jsem se. Doktor pokrčil rameny.
,,Vnitřní krvácení. Slyšel jsem o té rvačce. Máš docela kliku, mohla jsi dopadnout hůř!''
,,Ne, nemám kliku, jenom ostré lokty a rychlé nohy!'' Vysvětlila jsem mu, a on znovu se zasmál.
,,No, každopádně jsme to zastavili. Jinak máš pár odřenin a modřin, do týdne seš doma.'' Zašklebil se a já si oddechla.
,,Paráda!''
,,To se ti tu nelíbí?!'' Zeptal se šokovaně a já přikývla.
,,Nesnáším nemocnice všeho typu, takže nelíbí.'' Ušklíbla jsem se a teprve teď jsem pocítila svůj mírně pomlácený ksichtíček.
,,Podáte mi zrcátko?'' Požádala jsem ho, a on mi ho sundal ze zdi a nastavil tak, abych do něj viděla.
,,Typická ženská, jiného, než obličej ji nezajímá.'' Tlemil se mi.
,,Typickej chlap, blbý kecy, jinýho neumí!'' Zareagovala jsem bleskově, nevydržela to a spolu s doktorem vybuchla smíchy.
Koukla jsem se znovu do zrcátka. Několik ranek, škrábanců, ale jinak nic. Bezva!
,,Máte návštěvu, vaši tetu.'' Usmál se, ale mně se vlasy postavily hrůzou.
,,No to bude sekec!'' Vzdychla jsem a on se zasmál.
,,To bude, už si brousí zuby a asi sem jde.'' Souhlasil a v tu chvíli se otevřely dveře a v nich tetička.
Probíhalo to přesně tak, jak jsem si myslela. Padla mi k posteli, chvíli děkovala Bohu za můj život a teprve poté se do mně pustila. Doktor stál u dveří a v dlaních dusil smích, snažila jsem se ho zabít pohledem, ale nepovedlo se. Když se tetička konečně uráčila skončit s kázáním, začala mi nadávat.
,,Jak to, že jsi mi neřekla, žes utekla od Kellys?! A byla jsi sama doma?! Víš, co se mohlo stát a také stalo?!'' Začala a já protočila oči v sloup a tvrdě zmlkla. Nic už ode mně neuslyší ani omylem! O téhle rodince se bavit nehodlám!
,,Ty seš hrozná, Patricie! Ničeho si nevážíš!'' Pokračovala. Ale budiž, ničeho si nevážím.
,,A dál?!'' Zeptala jsem se vysmátě, abych ji naštvala. Povedlo se.
,,Ty si děláš ze všeho akorát legraci, ale uvědom si, že svět ti neleží u nohou!''
No vida, k tomuhle zjištění jsem potřebovala tetičku, skvělý!
Teď už jsem mlčela tak zarytě, že i teta pochopila, že se mnou nic nebude a tak mi jen oznámila, že tu mám tašku s věcmi, které mi donesla a následně šla pryč. Tentokrát jsem děkovala Bohu já!
,,Musím ještě za dalšími pacienty, takže zatím ahoj a dej se do kupy pořádně, ať se tě co nejdřív zbavím!'' Zasmál se doktor u dveří a tak jsem ho vyprovodila pořádným šklebem a vyplazeným jazykem. Teprve teď jsem se rozhlédla po pokoji. Celkem prostorný a světlý. Paráda. Vedle mé postele byla polička a na ní walkman. Vzala jsem si ho a pustila si kazetu, co v něm byla.
,,Ty vole, co sem komu udělala?!'' Vyjekla jsem, protože mi začali hrát Kelly family, jak jinak, milá tetička se nikdy nezapře!
Ale co nadělám. Holt si je tedy poslechnu.
Celkem se mi líbila písnička I'll swim I''swim, tak jsem si ji pustila ještě jednou.
,,Vida, Paddy, tenhle text ti schvaluju.'' Řekla jsem si potichu a pustila si další písničky. Ale nejvíc mně dostala One more song. Pustila jsem si ji několikrát za sebou, protože se mi opravdu moc líbila. Do hodiny jsem ji znala nazpaměť. Byla nádherná. Pořádně jsem si přitiskla sluchátka do uší, volume dala na plný koule, zavřela oči a vnímala jen písničku. Nejvíc jsem si oblíbila část : ,,Ride on, ride on, ride on, ride on, ride on into the sun'' ( leť dál, leť dál, leť dál, leť dál, leť dál až ke slunci).
Náhle jsem se děsně lekla, protože do mně někdo strčil. Když jsem otevřela oči a koukla se vedle postele, stála tam Barby. Okamžitě jsem vypla walkmana, a zadívala se na ni. Zdála se být v pořádku.
,,Ahoj, Pat. Prý ti skoro nic není.'' Promluvila konečně, čímž narušila chvilkové ticho.
,,Jo, moc ti děkuju za pomoc.'' Usmála jsem se a položila sluchátka na poličku. Barby na mně vytřeštila oči.
,,Zbláznila ses?! Vždyť ty jsi zachránila mně! Ale ty holky.... Mohly tě klidně zabít.'' Zavrtěla smutně hlavou.
Pokrčila jsem rameny.
,,Neboj se, Barby, asi to měly v plánu už dávno, já jim to jenom trochu usnadnila.''
,,Ale jdi ty. Za tohle ti budu nadosmrti vděčná.'' Řekla a vzala mně za ruku. Chvíli mi trvalo, než jsem ji přesvědčila, že mi nic dlužná není a nikdy nebude.
A pak jsme si začaly povídat. Bylo to zvláštní, protože zrovna Barby na mně pokaždé působila odtažitě. Ale mluvilo se s ní bezvadně, vydrželo nám to přes dvě hodiny, než se Barby podívala na hodinky.
,,Už musím jít, Kathy chce něco nacvičovat. Měj se hezky a ahojky!'' Usmála se, vstala a odešla, tudíž jsem v pokoji osaměla. Chvíli jsem uvažovala, co budu dělat, ale po chvíli jsem se rozhodla pro další poslouchání mé nové milované písničky One more song. Ještě jsem vyhledala svůj mobil, a zjistila, že jsou dvě hodiny odpoledne. Došlo mi, že jestli se tady budu nudit týden, tak mi přeskočí. Ale alespoň mám tu písničku, která mi hraje pořád dokola.
Když do mně zase někdo asi po půl hodině drknul, ujely mi nervy.
,,Co je sakra?!'' Odhodila jsem sluchátka a pohlédla na narušitele mého klidu.
,,Ježíši, já se omlouvám, nechtěla jsem takhle vystřelit!'' Vyjekla jsem omluvně, když jsem před sebou spatřila Kathy a Johna.
,,To je dobrý. Jen aby se ti z té písničky nezatočila hlava!'' Zašklebil se dobromyslně John.
,,Když ona je hrozně povedená.'' Zašklebila jsem se.
,,Chceme ti poděkovat za Barby.'' Začala Kathy, ale přerušila jsem ji.
,,To není potřeba.''
,,Ale je. Mohlo to skončit špatně. Ale chci se tě zeptat, proč jsi od nás utekla? Když to Paddy zjistil, hledal tě po areálu zámku, ale ty nikde. Dokonce jsme za tebou chtěli jet domů, ale byly samé tiskovky, a pak jsme museli narychlo do Irska.'' Vynadala mi Kathy. Já se jí zadívala do očí a doufala, že pochopí to, co jí teď řeknu.
,,Jenže já nemám v povaze někoho využívat. A vidíš to sama, měli jste tunu práce i beze mně.''
,,Hele, neulehčuj to. Mluvila jsem s tvou tetou, přišla jí extra nabídka ohledně práce, ale ona ji chtěla odmítnout, protože je to ve Španělsku. Ale domluvila jsem se s ní. Jako dík budeš dva týdny u nás.'' Oznámila mi. Už jsem otvírala pusu, ale přerušila mně.
,,Už je to domluvené, hned, jak tě propustí, jedeš k nám, námitky se nepřijímají.'' Zašklebila se, tak jsem raději ztichla. Takže já si budu užívat u Kellys. Asi si ještě něco zlomím, abych tam nemusela. Jim totiž asi nedochází, že i kdyby mně tam oni sami chtěli, novináři z toho udělají aféru století. A to jsem nechtěla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Janina Janina | 26. dubna 2008 v 14:13 | Reagovat

Hej, tak to je mazec!......fakt povedený....jsem zvědavá co se za ty 2 týdny asi stane:-D

2 Anelys Anelys | 26. dubna 2008 v 14:30 | Reagovat

Ty jo dobrý...to je fakt co bude ty dva týdny??a s kým??:D:D

snažím se využít svou ženskou intuici, ale já mam hold jen jednu anténu....:D:D:D:D:D:D:D

3 Calypso Calypso | E-mail | Web | 26. dubna 2008 v 14:35 | Reagovat

super

4 sarka-ks sarka-ks | E-mail | Web | 26. dubna 2008 v 17:28 | Reagovat

Hey, mazec jako....já čekala, kdy se tam objeví Paddy, ke konci jsem ho čekala každou chvíli a nakonec nic.....chjo....mno nic, jinak jako vždycky je to naprosto skvělý....dokonalost sama ;-)))))....

5 Eleanor Eleanor | Web | 16. září 2008 v 10:46 | Reagovat

Taky nemocnicni sranda, jo?:-D ach jo, jdu vyhrabnout sluchatka, musim slyset zase one more song:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama