Setkání Paddyho s Paddym IX

19. dubna 2008 v 22:12 |  Moje příběhy a práce
Došli jsme domů, kde jsem si sedla na gauč. Pohlédla jsem přímo před sebe a přiznala si, že jsem blázen. Problém spočíval v tom, že já jsem blázen do Paddyho!
,, Skočím za Maite proč číslo na doktora. '' řekl, a už odcházel. Koukla jsem jeho směrem, ale už jsem viděla jenom záda. A pak jsem si na něco vzpomněla. Se zády jsem mívala problémy už dřív, ale hodně mi pomohly pánské kliky. Ted už nic nezkazím menším pokusem.
Se zaťatými zuby jsem se svezla na kolena a udělala první klik. Ta bolest byla děsná, ale teď už jsem to vzdát nemínila. Další. A další. S přicházející bolestí rukou pomalu odcházela bolest zad a já o to víc makala.
Konečně jsem sebou vyčerpaně praštila, ale bolest zad byla pryč! Ještě jsem chvíli jsem ležela, ale pak jsem se pokusila vstát. A povedlo se!
Vyběhla jsem do vedlejší místnosti, kde stál Paddy a Maite mu dávala číslo napsané na papírku.
,, Lidi, už mi nic není! '' zavolala jsem a přiběhla k nim. Maite se začala smát a Paddy nechápal.
,, Jak to? '' zeptal se. Vítězně jsem se usmála a začala vyprávět.
,, Jednou jsme si s kámoškou zahrály karty a kdo prohrál, musel udělat deset pánských kliků. Tak mě napadlo, proč to nezkusit teď. A zabralo to, skoro mě to nebolí. '' skončila jsem a koukla na ty dva. Maite se i nadále smála a Paddy začínal taky.
,, Tak lidi, já mažu. Ještě jednou moc díky a zatím čauves! '' rozloučila jsem se a rychle se otočila na patě a vyšla před dům. Zašla jsem k přístřešku, popadla sedlo a vyšla ke koni. Ten na mě koukal pohledem, kterým dával najevo, že ho ruším v pastvě.
,, No co?! Přece nebudeš neustále flákat na pastvě! '' pronesla jsem ironicky a položila na něj sedlo, které jsem hned upevnila a dala mu ohlávku s otěžemi.
,, Takže vážně jedeš? '' ozval se za mnou Paddy, takže jsem se otočila a přikývla.
,, Už je nejvyšší čas. Ale jestli by to nevadilo, ráda se na vás zase přijedu podívat. '' navrhla jsem. Přikývl, tudíž jsem uklidněná nasedla.
,, A sakra. Paddy, drž mi palce, prosím '' řekla jsem a strnule vzala do rukou otěže.
,, Proč? '' nechápal. Podívala jsem se na něj a řekla prostou, leč pravdivou větu.
,, Protože se bojím. Po tom držkopádu. Ahoj a moc děkuju '' vysvětlila jsem mu a strnule pobídla Paddyho do kroku.
,, Tak jdi pěšky, klidně tě doprovodím! '' ozval se znovu, ale odmítla jsem to.
,, Ne, musím se toho zbavit sama. Ahoj! '' a jela jsem. Kůň šel klidně, ale zůstavala jsem ostražítá.
A dobře jsem udělala, nebot by to nebyl Paddy, aby si nezablbnul. Vesele si poskočil, ale mě se kupodivu povedlo zůstat v sedle, což znamenalo jedno: moje obratnost je zpět.
,, No to je dost, že taky přijedeš! Co jsem ti říkal?! Že se zmrzačíš a tady to vidíš! Bud ráda, že seš v pořádku! '' uvítal Tomm. Protočila jsem oči v sloup a zavedla hřebce do stáje, kde jsem mu ihned dala žrádlo. Za chvilku tam zase přišel Tomm a znovu mi nadával.
,, Dej mi pokoj, nic ti do toho není! A co se, vlastně, staráš?! '' zaútočila jsem, protože i moje trpělivost má své hranice a Tomm jich právě dosáhl.
,, No tak moment, já tady mám o tebe starost a ty na mě takhle vyjedeš?! '' bránil se a pevně mě chytil za ruku a obrátil k sobě. Nahodila jsem ten nejironičtější úsměv a řekla: ,, bud mě pustíš, nebo si mě nepřej! ''
,, A co mi uděláš? '' vysmál se mi. Vyškubla jsem svoji ruku takovou silou, že mírně zavrávoral, ale nakonec to ustál. Varovala jsem ho naposled : ,, nechtěj to vědět! '' a s gestem královny jsem odešla do svého bytečku, kde jsem zapla notebook a koukla na maily. Nikdo si evidentně nevzpomněl, že žiju. Notebook jsem zase vypla a šla zavolat mámě.
Pak jsem se rozhodla jít znovu k útesům, tentokrát bez Paddyho, nebot ve mě sílila touha být chvíli sama. Vykoupala jsem se, vzala si čisté, teplé oblečení a šla.
Seděla jsem na kraji a poslouchala poryvy větru, jak se derou do uší. A pak mi přišla sms od kamarádky, že pokud chci, pošle mi jednu písničku, která se jí hrozně líbí. Netušila jsem, jaká to bude, ale po jejím poslechu jsem opět skončila v slzách. Jmenovala se Vzal mi tě stín a její slova se mi zabodávala do srdce jako kudla.
,, Vzal mi tě stín, jako blesk udeřil k nám. Jak smířit se s tím, že v nebi žiješ teď sám. Uplakaný oči, ty nemohou spát, rozechvělý ústa, ty touží se smát. ''
Tak tohle bylo moc. Zavolala jsem jí, což ji překvapilo, ale podle jejího hlasu mě ráda slyšela.
,, Odkud máš tu písničku?! '' zeptala jsem se.
,, Počkej, ty brečíš? '' zeptala se. Nevydržela jsem to a vyklopila jí, co se stalo. A pak mi řekla, že jí to poslala kámoška a jí se to hrozně líbilo. Nakonec jsme dokázaly změnit téma hovoru a já se dala trošku dohromady. Ale stejně je zvláštní, že se s tímhle člověk jen tak nevyrovná. Nedalo mi to a já si tu písničku pustila znovu. Nemohla jsem si pomoct, byt jsem u toho zase truchlila.
Ale musím uznat, že to posezení bylo jako takové rozloučení. Jen tak jsem do větru zavolala tiché ,, sbohem, budete mi moc chybět! '' a rozhodla se odejít.
Jenže domů se mi jít nechtělo, cítila jsem, jak mě k sobě volá pláž, kde jsme cválali s Paddym. A tak jsem tam došla, posadila se ke skalisku a pozorovala obzor, jakoby mi nestačily útesy. A pak jsem v dálce na pláži zahlédla postavu, jak se prochází ale je zády ke mně. Zvedla jsem se a šla za tou neznámou postavou, ale tušila jsem, kdo to je. Kupodivu si mě nevšiml, ani když jsem za ním byla pouhých pět metrů.
,,Paddy? Co tu děláš? '' oslovila jsem ho. Překvapeně se otočil a zíral na mě jako na ducha.
,, Jen se tak procházím, a co ty tu? '' vrátil mi otázku.
,, Procházím se. '' použila jsem jeho odpověd a usmála se. Paddy se na mě zkoumavě podíval .
,, Dojela jsi v pohodě? A co ty rudé oči? '' zeptal se.
,, Jo, dojela jsem dobře, bála jsem se jenom chvíli. Jestli máš čas, tak sedej, něco ti pustím. '' navrhla jsem a během chvilky jsme oba dva seděli naproti sobě v písku.
,, Nebudeš tomu rozumět, ale zkus si to poslechnout, ano? '' řekla jsem a pustila mu tu písničku, kterou mi poslala nic netušící kamarádka. A myslím, že Paddymu neuškodí slyšet i něco českého. A neuškodilo.
,, To je hezký. Přeložíš mi to? '' požádal mě, tudíž jsem se do toho dala.
,, Smutný. Tys s ním chodila? '' zeptal se, čímž mi vyrazil dech.
,, Ne '' řekla jsem a pohlédla na oblohu, protože začínal západ slunce. ,, Byli jsme kamarádi už od dětství, dělali různý blbiny, prostě takový roštáci. Jednou jsem byla u nich na návštěvě, on mě všude prováděl a vysvětloval mi, k čemu se používá záchod, sklenička, vana.. Tenkrát jsme se hodně nasmáli. Prostě hodně dobří kamarádi, proto to byla taková rána. '' ukončila jsem svůj proslov, stočila pohled z oblohy na písek a pozorovala jeho zrnka.
,, To chápu. '' řekl pouze. Koukla jsem na něho a došlo mi, že jeho matka mu chybí stále stejně.
,, Změna tématu? '' navrhla jsem. Usmál se a přikývl.
,, Fajn, tak něco navrhni, mě došla inspirace. '' pobídla jsem ho a sledovala, jak krabatí čelo. Zdá se mi to, nebo mu to děsně sluší?? V duchu jsem se zasmála sama sobě. Fakt jsem praštěná.
,, Nic mě nenapadá. '' přiznal se. Zasmála jsem se.
,, Tebe, že nic nenapadá ? To jako fakt? Co jsem koukala na záznam z Lorelei, tak ti pusa jela jako po másle. '' rýpla jsem si.
,, Tady někdo skončí v písku! '' řekl na oko vážně, tudíž jsem se rozhlédla.
,, No jo, ale kdo? Nikoho nevidím. Leda- ''' zarazila jsem se a koukla na Paddyse ,, tebe! '' navrhla jsem a vystřelila na nohy takovou rychlostí, protože podle jeho rozmachu jsem to měla být já.
,, Jen počkej! Tohle si vyprosím! '' Varoval mě a rozeběhl se za mnou.
,, Těžko! '' zamítla jsem se smíchem a vyrazila napříč pláží, jenže jsem zjistila, že moje kondička nastolené tempo nevydrží a já se se smíchem a totálně udejchaná sesula k zemi.
,, Počkej, než mě usmrtíš, nech mě vydejchat! '' požádala jsem ho, ale jaksi jsem nepočítala s tím, že fakt bude nade mnou pořád stát.
,, Už ? '' zeptal se. Zavrtěla jsem hlavou a totálně vytlemená pohlédla nahoru. V tom západu slunce byl zvláštní.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama