Setkání Paddyho s Paddym II

19. dubna 2008 v 22:03 |  Moje příběhy a práce
,, Hej, já jdu taky! Co kdyby bylo zapotřebí pořádnýho mužskýho? '' ozval se za námi John a již také přeskakoval ohradu.
,, No dobrý, tak to budu terorizovaná dvojnásobným náletem fanynek, že? '' vyhrkla jsem naoko uraženě, ale po pravdě jsem za jejich přítomnost byla celkem ráda.
,, Neboj, tolik, co Paddy jich nemám '' zasmál se John.
Šla jsem cestou mezi stromy, na níž byla mírně otlačena kopyta, což znamenalo, že jsme na dobré cestě.
,, Hele, až ho najdeme, nežeňte se k němu, aby vás nepokopal. Stůjte v dostatečné vzdálenosti, jasný ?'' vyhrknu na ty dva své povely, oni pouze pokývou hlavou na souhlas.
Po půl hodince tiché cesty jsem zahlédla Paddyho záď. Spořádával větvičky stromu jako o život.
,, Zůstaňte tady, jasný?!'' zašeptala jsem k těm dvěma, ale jinak jsem svůj pohled směřovala pouze na Paddyho.
,, Paddy. Ahoj. Neboj se, nechci ti ublížit. '' Mluvila jsem k němu potichu, ale tak, aby to slyšel.
Zvedl hlavu, pohlédl na mě a zafrkal. Zatím se však nepohnul. Obešla jsem jeho zadek a rychle ukořistila otěže, přitáhla si jeho hlavu k sobě, a tichounce mu hučela do uší.
,, Krásný koník seš, brzy se vrátíš do své domoviny, tohle mi nedělej, neboj, všechno bude v pořádku...'' mluvila jsem do něj jako do mikrofonu. Pak jsem pocítila, jak se napětí jeho svalů zmenšuje. Natočila jsem jeho hlavu ke klukům a společně vyšli. Až těsně před nimi se zastavil a zafrkal.
,,Neboj se, Paddy, oni ti neublíží, jsou našimi přáteli. A koneckonců jsi mě k nim zavedl ty. '' dodala jsem mírně ironicky, ale zabralo to. Vykročil společně se mnou.
,, Ty s ním mluvíš jako s člověkem.'' řekl překvapeně John.
,, Je citlivej jako člověk, má srdce jako člověk a je zkaženej jako člověk. Z toho vyplývá, že řev nepomůže'' řekla jsem.
,, Odkud vlastně jsi? Irský přízvuk nemáš. '' zeptal se mě Paddy. Přikývla jsem.
,, Poslal mě sem trenér z české republiky. Původně jsem měla s Paddym odjet hned zítra, ale zůstaneme tu, dokud ho nebudu lépe ovládat. O vás se sice ve stáji bavili už ráno, ale nikdo neměl ani ponětí, kde jste schovaní.'' řekla jsem.
Paddy se natočil ke koni a pohlédl na jeho celkem dlouhou hřívu. Ale rozhodně ji neměl jako andaluští hřebci.
,, Za chvíli mě trumfne i ve vlasech! '' pronesl Paddy naoko naštvaně.
,, Neboj, on ho trenér v české republice hned ostříhá. To bude to první, co udělá '' zakřenila jsem se.
,, Jinak buďte v klidu, pokud nechcete, nikomu o vás neřeknu '' uklidnila jsem je, protože se mi zdálo, že zrovna tohle těm dvěma vrtá hlavou.
,, Dík, to bychom ti byli vděční. '' uznal John a Paddy s ním souhlasil.
,, Hele, jak dlouho tu hodláš s tím koněm zůstat? '' zeptal se mě najednou Paddy. Pokrčila jsem rameny.
,, Dokud nebude krotčí '' řekla jsem. A jakoby na znamení mých slov se milý hřebeček prudce zastavil, napřímil a zaržál.
,, Nechtěl bych na něm jet '' okomentoval to John. Opět jsem pokrčila rameny, neboť jsem ho celkem chápala.
,, Vidíš, a mě to čeká cestou zpět. '' politovala jsem se. Ale pak jsem jim navrhla menší odškodnění za bicí.
,, Hele, tak já, až ho umírním, vás přijdu povozit. Berte to jako odškodnění. Co vy na to? ''
,, Jo, a Paddy promiň za to, jak jsme se na tebe řítili, ale jaksi neměl brzdu '' omluvila jsem se znovu Paddymu, neboť mi došlo, že on byl tím, koho jsme málem přizabili.
,, Jo, v pohodě. Ale chudák Angelo, než sežene takový bicí, jako byly tyhle, bude se muset spokojit s kytarou . '' zašklebil se Paddy. Polila mě červená.
,, Já to fakt zaplatím. '' pronesla jsem omluvným hlasem, ačkoli bylo jasné, že na tohle si musím vzít půjčku.
,, To pust z hlavy. '' řekl John. ,, Z koncertů máme tolik peněz, že nový bicí opravdu nebudou problémem. Spíš koukám, že tu ruku moc nepoužíváš. '' Pohlédl směrem k mé propíchlé ruce, s čímž bohužel neměl problém, protože stál na levé straně ode mě. Paddy šel vedle Paddyho a pořád po něm pokukoval. Teprve teď obrátil svůj pohled taktéž na mě.
,, No co? Přece ji nebudu zbytečně namáhat, ne? Mám ji v pohodě, hele. '' zalhala jsem a s velkým přemáháním s ní zašermovala. Jenže jaksi jsem zapomněla, že kůň je na tohle extrémně citlivý a tak mi uskočil. Naneštěstí směrem k Paddymu a šlápl mu na nohu. Honem jsem koně strhla stranou a začala se Paddymu omlouvat.
,, V pohodě, nic mi není '' zakřenil se a začal poskakovat, počemž se mi nesmírně ulevilo, neboť za tohle by mě sice fanynky ,, jen '' přizabily, i tak by to však asi moc příjemné nebylo.
Za pět minut jsme konečně dorazili k jejich sídlu. Bicí již byly odklizeny a zbytek rodiny opět usměvavý.
,, Tak se mějte a díkes za pomoc. '' loučila jsem se.
,, Za málo. Někdy se zase zastav. '' vyzval mě Paddy.
,, Jasan ''¨odpověděla jsem a pomalu se vyškrábala do sedla.
,, A s tou rukou k doktorovi ! A jinak Paddy má pravdu, až se ti bude chtít, ukaž se. Aspoň zase s někým pokecáme '' zavolala za mnou Kathy, což mě sice udivilo, ale i potěšilo.
,, Já se pokusím. Tak se mějte a ahoj ! '' zavolala jsem a pobídla Paddyho ke klusu, aby neměl čas na volovinky.
Jela jsem vstříc hromobití, o kterém jsem zatím neměla tušení.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama