Setkání Paddyho s Paddym 44-finito

19. dubna 2008 v 22:49 |  Moje příběhy a práce
Všichni seděli u dlouhatánského stolu, který mi připomněl ty z Harryho Pottera. Očima jsem rychle přejela přítomné tváře, ale byla to taková rychlost, že jsem si ani jednu nezapamatovala.
,,Někam si sedni!'' Vyzval mě John a tak jsem zamířila přímo před sebe, mezi nějaké dva kluky.
,,Vážení, přivedl jsem nového studenta theologie jménem Justin. Umí jenom anglicky, tak s ním, prosím, tímto jazykem hovořte!'' Představil mě všem John a teprve po tomto ceremoniálu jsem se usadila.
,,Tak ty jsi tu nový, vítej, snad se ti tu bude líbit!'' Usmál se kluk vedle mně a pak odešel kamsi do neznáma a vrátil se s dvěma talíři, jeden z nich položil přede mně a tak jsem hlubokým hlasem poděkovala.
,,Hele, odkud se vlastně bereš a proč zrovna tenhle klášter?'' Ozval se z dálky hlas, který jsem přesně poznala. Paddy!
,,No, já... Chtěl jsem se prostě dostat pryč a otec představený zdejšího kláštera mi to povolil.'' Zahuhlala jsem a sklopila oči do svého talíře. Těsně před jídlem došlo na modlitbu, pro mě absolutně nezáživnou, ale co nadělám...
Sice jsem měla hlad, ale po pohledu na to neznámé cosi jsem rezignovala a nenápadně to odsunula. Kdepak, tohle ani omylem!
,,Je ti něco?'' Zeptal se Justin naproti mně.
,,Ne, nic!'' Zašklebila jsem se tak, jak jsem to vídala u kluků Kellys.
,,To víš, brácha, nejsme žádní mazánkové, jíme, co Bůh dá!'' Ozval se kluk odkudsi a já se v duchu zhrozila. Jestli tady jedí tyhle blafy, do týdne umřu hlady!
,,Kluci, musím si odskočit.'' Zamluvila jsem to a vystřelila z jídelny do pokoje a hrábla pod postel, odkud jsem vytáhla tašku. Zalovila jsem všude možně po kapsách, až jsem s úspěchem vytáhla tyčinku Mars.
,,Díky Bohu!'' Protočila jsem oči k nebi, ale vzápětí jsem si za to dala facku. To tak, budu se modlit k Bohu, ne?! Dost na tom, že chci Paddyho obrátit v normální víru, ale ne fanatismus!
Když jsem dojedla, odešla jsem zpět do jídelny, kde všichni seděli vyrovnaní a hleděli na mně, jak přicházím. Teprve po chvilce jsem si všimla otce představeného, jak na mě s veselým pohledem kouká a vyzývá, ať k němu přistoupím. A tak jsem samozřejmě šla.
Dostala jsem za úkol trochu všem povyprávět o svém životě, aby mně lépe poznali.
Vymyslela jsem si příběh o hodném klukovi, který silně věřil v Boha, a dávala jsem si pečlivý pozor, abych mluvila o sobě jako o muži..
Když jsem domluvila, vyzval otec všechny, ať jdeme spát. Zamířila jsem tedy k pokoji, kde jsem před chvílí jedla Marsku a tam jsem se usadila na postel a čekala, až přijde můj spolubydlící. A také, že dorazil.
Byl to celkem sympaťák, okolo dvaceti pěti let. Představil se mi jako Peter.
Abych nemusela mluvit, nechala jsem ho, ať se vyklábosí o své víře a odhodlanosti.
Asi po hodince mi oznámil, že odchází do sprch a také mně informoval, že jsou tu jen tři koupelny a my máme společnou s dalšími třemi pokoji. To mě dovedlo k rozhodnutí, že koupat se budu chodit hodně pozdě v noci, abych byla ve sprše sama. I tak jsem se bála, jak dopadnou mé vlasy, pokud budou po celý den zapařené pod maskou.
Jak jsem si řekla, tak se stalo. Do koupelny jsem šla pozdě v noci a nikdo tam nebyl. Pečlivě jsem se umyla a uvažovala, co budu dělat dál. A došla jsem k jednoznačnému názoru. Nejdřív si to tu vyzkouším na vlastní kůži a teprve pak to zdejší místo odsoudím. Vlasy jsem si nechala rozpuštěné a šla spát. Jen jsem musela vstát hodinu před normálním budíčkem, aby se nic neprovalilo.
Hned od rána jsem nastoupila do skupiny s Johnem a věnovali jsme se modlitbám ( ,,Bože, taková nuda, cos to těm nebožákům posadil do hlavy?!'') Nadávala jsem.
K obědu byly brambory, tak jsem kručící žaludek zacpala alespoň jimi. A odpoledne zase modlitby, bylo to děsné a nudné.
V podvečer se hodně kluků sešlo v jídelně a vyprávěli si dnešní zážitky. Ozval se i Paddy, na jehož názor jsem toužebně čekala.
,,Mě se dnešní modlitby líbily, bylo to hodně zajímavé. Zdálo se mi, jako by jim naslouchal i Bůh, všimli jste si, jak se rozehnaly mraky? Určitě nás Bůh i sledoval!'' Prohlásil a zadíval se na mně. Hrůzou se mi protočil žaludek, že tohle vůbec vyslovil. Hlavou se mi prohnaly vzpomínky na naše polibky a na jeho dřívější veselé oči.
,,Omluvte mně!'' Řekla jsem naoko klidně a hluboce, vstala ze židle a vyšla z jídelny. Jakmile se za mnou zaklaply dveře, zvýšila jsem tempo, až jsem se dostala do pokoje, který byl prázdný.
,,Jak mohl?! Proč?!'' Vyhrkla jsem se staženým hrdlem a z očí se mi vykutálely slzy bolesti a zklamání. Z téhle sítě Paddyho vytáhnout nedokážu.... Tohle všechno byla jenom fraška, asi jsem se zbláznila.
Usušila jsem si slzy, pohlédla na čas a pomalým krokem se vydala k jídelně.
Opět to bylo nejedlé, tudíž jsem to nenápadně odnesla a vrátila se na své místo. John a polovina dalších kluků už dojedli a brzy se začali vybavovat. Chtěla jsem odejít, ale došlo na zajímavé téma : kluci před odchodem do kláštera a jejich holky.
Zůstala jsem tedy sedět a poslouchat. Některé z těch příběhů byly mimořádně smutné a já si všimla, že spousta kluků odešla právě sem kvůli zklamání v lásce. Doufala jsem, že se vyjádří i Paddy, a také jsem se dočkala. Všechny přítomné přejel pohledem, trochu se pozastavil nade mnou a tak jsem jakoby pokrčila rameny. Odvrátil pohled a začal.
,,Já kdysi poznal jednu dívku, byla hrozně fajnová. Hodně si toho za krátkou dobu prožila a já ji vážně miloval.'' Povzdechl si, což se rozneslo ztichlou místností.
,,Jenže vinou neblahých událostí jsme si dali pauzu a já se dostal do deprese. Když jsem ji pak už dlouho neviděl, vzdal jsem marné čekání a nechal si ostříhat vlasy, abych dokázal ještě lépe zapomenout. Jenže pak zemřel můj otec a ona se objevila, ale já byl v Irsku. Na vlastní oči jsem ji spatřil až o půl roku později, kdy mi zase ukradla srdce, ale já jí to její asi také. Jenže nás osud znovu během chvilky od sebe odtrhl a já se rozhodl, že pokud bychom se spolu měli vidět jenom jednou za čas, raději to ukončím navždy. A proto jsem teď tady. Abych zapomněl.'' Dokončil a já seděla jako socha. Tak proto je tady.... Aby zapomněl....
Paddy se na totéž téma zeptal ještě nějakého kluka, jehož vyprávění jsem již nevnímala. Asi po čtvrt hodině jsem se opět omluvila a zamířila ven. Procházela jsem se pozemky v zapadajícím slunci a rukama si stírala slzy ze tváří.
Nakonec jsem se usadila pod jedním vysokým stromem. Seděla jsem tam hrozně dlouho. Až jsem si začala potichoučku zpívat. Byla to píseň od Kellys z doby jejich největší slávy a jmenovala se First time.... Zpívala ji Patricia a já nevím proč, zrovna dnes jsem tuto píseň potřebovala...
,,Today for the first time For the first time, you took my hand today for the first time, Touched a warm heart, What a lucky girl, Cause you opened your heat, And you gave it to me ,So don`t tell me that you don`t love me You opened your heart, And you gave it to me, So don`t tell me that you don`t need me.'' (Dnes poprvé, Dnes jsi mě poprvé vzal za ruku, Dnes poprvé, Jsem se dotkla tvé ruky, Tak šťastná dívka!, Otevřel jsi své srdce a dal mi ho, Tak mi teď neříkej, že mě nemiluješ,Otevřel jsi své srdce a dal mi ho, Tak mi teď neříkej, že mě nepotřebuješ).
Když jsem si to dozpívala, zvedla jsem se k odchodu do kláštera. Cítila jsem podivnou tíhu v ramenou a silný smutek.Zašla jsem do pokoje, který jsem sdílela s Peterem a s uspokojením jsem zjistila, že už spí. Po pohledu na hodiny jsem zjistila, že je po jedné ráno, tudíž bude koupelna již prázdná. Vzala jsem si ručník, sprchové gely a vyrazila.
Zklamaně jsem shodila na zem tu masku, odepla sponky a pinetky, abych si mohla uvolnit vlasy. Rozvlnily se mi kolem obličeje a mě definitivně opustila veškerá síla, tudíž jsem se pevně opřela o umyvadlo. Pohlédla jsem na svůj odraz, a pak znovu do umyvadla. Konečně mi bylo všechno jasné.
,,Zítra vypadnu. Sakra, já sem tak pitomá, on na mně chce zapomenout a já se sem proplížím jako zloděj!'' Nadávala jsem si a znovu se rozbrečela. To je dneska den!
Nakonec jsem se rozhodla, že tohle nemá smysl. Zítra prostě vypadnu a bude hotovo!
Ručník jsem pověsila na háček a zadívala se z okna do černočerné tmy. Na obloze se třpytilo pár hvězdiček a hlavně měsíc. Vzpomínala jsem na dobu, kdy jsme s Paddym seděli u jezírka Gymnichu a já si pohrávala s jeho vlasy.
,,Paddy, promiň mi to, já byla tak pitomá! Promiň, moje jediná lásko, už ti odejdu ze života, když sis to tak přál.'' Zašeptala jsem. Nakonec jsem na mírně orosené okno nakreslila prstem srdce. Zatřepala jsem zlomeně hlavou a otočila se.
Lekla jsem se jako blázen, až jsem uklouzla na mokré podlaze a spadla pozadu na zeď. Spatřila jsem totiž Paddyho, jak na mně nevěřícně kouká a z oka se mu kutálí jedna obrovská slza.
,,Zapomeň na to, že tě ještě někdy nechám odejít, to nikdy!'' Zašeptal a sklonil se nade mnou. Objal mně a já překvapeně jeho. Nakonec jsem ho držela jako klíště a přála si, abych ho už nikdy nemusela pustit. I mě se skutálely po obličeji další slzy, ale tentokrát to byly dcery mé radosti.
Paddy mě postavil na nohy a políbil. Jako by to bylo poprvé, jako bychom se znovu poznávali. Jenže se naše polibky stávaly vášnivější. Teď už mi mohlo být jedno, jestli mně někdo pozná, ale já se tohohle skvělého, citlivého človíčka už nikdy nevzdám, nikdy!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eleanor Eleanor | 25. dubna 2008 v 10:11 | Reagovat

Jee, ja sem jeste nedala komentar! Musim ti napsat, ze tohle je nejkrasnejsi konec pribehu, jaky jsem kdy cetla...kez by se stal skutecnosti

2 iwik iwik | 20. srpna 2008 v 1:25 | Reagovat

kéž by to tak doopravdy bylo...

3 Čmelda Čmelda | E-mail | Web | 29. října 2008 v 7:56 | Reagovat

Ahojky

četla jsem tvůj příběh o setkání Paradise de Dark s Paddym a musím říct že je opravdu nádherný. Taky jsem milovnice koní i téhle skupiny. Ještě jednou je opravdu moc krásny.

4 Alisha_Sheilyne Alisha_Sheilyne | Web | 19. března 2009 v 21:24 | Reagovat

boze,  nadhera....... ach jo....to je fakt krasny, vsechny tvy pribehy sou nadherny...

5 Alena Alena | 29. května 2009 v 18:17 | Reagovat

Ahoj moc nádherný příběh, máš všechny příběhy moc nádherné. Bylo by to krásné kdyby to bylo tak doopravdy.
Fakt nádhera

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama