Setkání Paddyho s Paddym 38

19. dubna 2008 v 22:41 |  Moje příběhy a práce
,,Ty kráso, to je jako v pohádce!'' Užasla Jíťa, když jsem skončila a Evča s Hankou s úsměvem přikyvovaly.
,,Jen s tím koněm je to smutný. Ale toho grázla už máme tady, že? Co s ním vlastně udělali?'' Ptaly se jedna přes druhou.
,,A víte, že ani nevím? Kolik je?'' Zeptala jsem se ještě a stála u dveří.
,,Pět ráno, už svítá. Ale ty se snad raději neukazuj před lidmi, ta rozseklá pusa a rudá tvář ti dobrou pověst neudělají.'' Křenila se Eva.
,,Neřeším!'' Zamítla jsem a vyrazila do jídelny, kde k mému překvapení seděl Paddy s Danem a o něčem horlivě debatovali.
,,Proč ji chceš odtáhnout do Irska? Můžete přeci zůstat tady!'' Nechápal zrovna Dan. Bylo mi hloupý je špehovat, tudíž jsem k nim přikročila. Paddy mě viděl, ale Dan byl ke mně zády a evidentně si mě nevšiml. Přistoupila jsem těsně za něj a dlaněmi mu zakryla oči. Pěkně se lekl a málem převrátil, ale já mu nohou zachytila židli, tudíž to ustál.
,,Kdo to je?'' Nechápal Dan, čapl mé ruce a odtáhl je, aby se podíval, kdo jsem. Asi jsem ho překvapila.
,,Ty?''
,,Jo! Copak tu řešíte ohledně Irska, vážení?'' Zeptala jsem se naoko nezaujatě, ale v duchu jsem se celkem bavila.
,,Vážně chceš odjet na měsíc? To ti to tam nestačilo?'' Pokračoval Dan. Nechápala jsem, co tím myslí. Až po pohledu do jeho očí jsem to pochopila.
,,Klídek, já si udržím chlapy od těla.''
,,Ok, jak myslíš, já zatím mizím, ahojda!'' Řekl náhle a beze slova zmizel. I Paddy vstal.
,,Dáš mi pusu na rozloučenou? Už pojedu, nastala menší změna plánu.''
,,Ne, proč?! To už fakt musíš jet? Paddy, byls tu jenom krátce!'' Zmoženě jsem přišla k němu a pevně ho objala. Cítila jsem, že ani jemu se nechce odjet, ale měl povinnosti, což musím chápat.
Došla jsem ho vyprovodit k autu, kde už byl i Zach. Když jsem stála vedle něj, oslovil mě.
,,Tak konečně jsem vám opravdu pomohl, není vám už nic?''
,,Ne, nic mi není. A díky, Zachu, zachránil jste mě, máte to u mě.'' Usmála jsem se na něj, a on mi to oplatil a pak se posadil na místo řidiče. Paddy ke mě ještě přistoupil. Chvíli jsme se pevně objali. Poslední polibek, poslední ahoj, nasedl a odjeli. Ještě nebyli za zatáčkou a už mě zaplavil smutek.
,,Tak ti odjel, že? Neboj se, zase se uvidíte, a teď koukej pomoct s programem!'' Ozval se za mnou Mára a já rezignovaně šla. Vymysleli jsme bombastickou hru, takže nehrozilo, že by se děcka neunavily. A Mára tomu večer nasadil korunu, když oznámil další diskotéku. Zmučeně jsem na něj pohlédla.
,,Klídek, po pár písničkách klidně odejdi, ale dneska musíme děcka utahat!'' Uklidnil mě. Trochu jsem si před jejím začátkem prohrábla řasy a vlasy, víc se tím nikdy nezabývám. Dávám přednost přirozenost přirozenosti, ne mapě na obličeji z make-upu.
Disko děcka rozjeli s písničkami ze šmoulů, čemuž jsem se sice ze začátku smála, ale moc dobře si pamatuji, jak jsem je jako malá milovala a nemohla se od nich odtrhnout. Malí kluci udělali vláček, tak jsem k nim zapojila i holky a potom se vedoucí přidali také.
Okolo desáté hodiny jsme malé děti vyhnali do pokojů, jen asi pět holek a kluků jsme tu nechali, konec konců, je to nejspíš poslední diskotéka do konce tábora, protože do odjezdu zbývají dva dny.
Z repráků jsem zaslechla první tony příčné flétny k písničce My heart will go on, nádherné písničky od zpěvačky Celine Dion. Usmála jsem se a zamířila z hangáru k budově do kuchyně, abych mohla doplnit své tekutiny.
,,Hele, za ten bazén ti dlužím ploužák, bereš?'' Objevil se vedle mě Honza s lišáckým úsměvem a já si řekla, že nebude na škodu se odreagovat. Zamířila jsem do hangáru za ním, a zaslechla písničku od Mel C First day of my life.
Vzpomněla jsem si na kamarádku, která se mohla z téhle pomalé pecky doslova zbláznit, a já po čase také.
Honza mě vtáhl mezi další ploužící vedoucí a já se uzavřela do vzpomínek na všechno možné. Po chvíli jsem si všimla, že Honza v průběhu tance s někým mluvím, tudíž jsem zaostřila zrak a zjistila, že vedle nás spolu jsou Dan a Dáda. Řešili něco ohledně příjezdu domů, což jsem moc nepobírala. A pak už písnička končila. Chtěla jsem odejít, ale tentokrát mě za ruku popadnul právě Dan a znovu mě vtáhl do kola mezi ostatní. Neví, jakého exota napadlo pustit další ploužák, faktem ale je, že se ozvala písnička od R.E.M Everybody Hurts. Všimla jsem si Danova tázavého pohledu, tudíž jsem znuděně přikývla. Jenže tohle bylo něco jiného, než s Honzou. Vzpomněla jsem si na ty bláznivé časy, kdy jsem do něj byla zamilovaná, a tančilo se mi tak nějak uvolněněji, než s Honzou. A teď mi opravdu začalo být smutno z toho, že tábor skončí, ačkoliv tu nebude Paddy. Stesk po lidech, kteří jsou mojí rodinou, přáteli a prostě tím, co člověk potřebuje ke štěstí.
Poslední tony a konec..
,,Ty brečíš?'' Zeptal se mě překvapeně Dan a odstoupil ode mě. Teď jsem nechápala já, že brečím a ani o tom nevím. Usmála jsem se.
,,To víš, nechce se mi domů, ale to bude ok!'' Zakřenila jsem se, dodatečně poděkovala za tanec a šla zase do budovy na pití. Během hoďky zbylí vedoucí odvedli i starší děcka do postele a přisedli si. Probírali jsme uplynulých 14 dní a všichni to dokázali shrnout do jediného slova : ,,Paráda!''
Šli jsme spát hodně pozdě, ale byli jsme pohromadě, protože jsme se dohodli, že budeme zase pod širákem.
Druhý den proběhl celkem rychle, večerní program nebyl nic moc, tedy, alespoň pro vedoucí a druhý den ráno už se jelo domů.
Naskočila jsem do nacpaného autobusu a posadila se k Danovi, protože jsem chtěla před odjezdem zase jednou pokecat. Jenže on byl zamlklý a ani nepromluvil, takže jsem to nakonec zabalila a cestu prospala.
Na nádraží jsme děcka předali odpočatým rodičům a sami se loučili mezi sebou. Schválně jsem si Dana nechala nakonec.
,,Tak ahoj a dej se dohromady, jo?!'' Usmála jsem se na něj. Pohlédl mi do očí a zničehonic mě objal. Bylo mi ho opravdu líto, jenže jsem nevěděla, co mu je a tudíž ani, jak mu pomoct.
,,A buď v klidu!'' Usmál se nakonec.
,,Tomm si ve vězení pobude dost dlouho!'' Dodal a mě došlo, o co jde.
,,Tak ahoj, Dane, zase někdy!'' Zamávala jsem, došla dát ,,ahoj'' i Evče s Jíťou a šla pomalým, skleslým tempem na vlak, který mě odveze domů.
Tam jsem zůstala ještě dva dny a pak hurá za Paddym na Gymnich!
Cesta byla dlouhá, jako ta předchozí, ale moc jsem se těšila, až budu s ním. Dojela jsem autobusem na zastávku, která byla asi kilometr od zámku. Napadlo mě jít tam zadním vchodem. Procházka okolím byla pěkná, ale já už se fakt těšila.
Přelezla jsem plot za Gymnichem, kde kupodivu nebyla ani jedna fanynka a veselým krokem šla zahradou.
,,Paddy, já tu zůstanu teda s tebou, ano?'' Zaslechla jsem a ztuhla. Pohlédla jsem napravo od sebe, kde bylo jezírko a jeho břehu seděl Paddy a nějaká osoba, kterou jsem neznala.
,,Tak teda jo.'' Odpověděl jí Paddy tonem, jaký jsem moc dobře znala. Jako bych cítila jeho úsměv. Ještě jsem zahlédla, jak se k němu naklonila, což bylo na mě moc.
Odtrhla jsem pohled od těch dvou a vyrazila k zámku. Cestou jsem si setřela několik svých slz a pak už jsem vcházela do zámecké kuchyně. Seděl tam Angelo s Kathy a o něčem se bavili.
,,Ahoj vy dva! Přijela jsem se rozloučit!'' Pronesla jsem co nejvíc neutrálním hlasem, jenomže moje oči mluvily asi za vše.
,,Ahoj!'' Vyskočila Kathy z gauče, přiběhla ke mě a objala mě. To samé pak provedl i Angelo.
,,Proč rozloučit, jedeš s námi do Irska, ne?'' Nechápala Kathy.
,,To bylo původně v plánu, ale Paddy už o to asi nestojí. Díky moc za všechno, co jste pro mě udělali, já vám to nikdy nezapomenu, to slibuju. Jsou tu ostatní?'' Zeptala jsem se. Angelo zaraženě zavrtěl hlavou.
,,Tys asi viděla-''' Přikývnutím jsem ho přerušila.
,,Přivezl ji z Ostravy, že tu s ní chce chvíli být, protože ona je na něčem údajně hodně špatně, ale podle jejích výrazů se mi to nezdá.'' Zamračila se Kathy.
,,Já pojedu, sbohem a děkuju za všechno!'' Zamávala jsem jim a otočila se ke dveřím, ve kterých se právě objevil Paddy.
,,Zu?!'' Zeptal se překvapeně a já, nevím odkud, jsem vyloudila úsměv.
,,Jdu se rozloučit, Paddy, nejedu do Irska, už máš za mě náhradu. Sbohem a díky za všechno!'' Řekla jsem a viděla, jak mě hodlá zadržet, ale prosmekla jsem se mu pod rukama a doslova utekla. Znovu jsem přelezla plot. Ještě jsem za sebou uslyšela Paddyho volání, ale toho využily fansky a z druhé strany plotu zámku se přiřítily až sem. Odřízly ho ode mě. Utekla jsem až domů. Úmorná cesta mě nutila přemýšlet a brečet. Ale nejvíc bolela ta zrada. Proč?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama