Setkání Paddyho s Paddym 33

19. dubna 2008 v 22:36 |  Moje příběhy a práce
Otočila jsem se a s úsměvem se zahleděla do šedivých, krásných očí, za kterých čišela veselost a hravost.
,,Ahoj Dane, jak žiješ?'' Zeptala jsem se s úsměvem a zvědavě čekala na odpověď, protože tohoto chlapíka jsem neviděla už asi dva roky.
,,Ale jo, jde to, jako bys to neznala. Práce, rodina, a zase práce.'' Zašklebil se a já vytřeštila oči.
,,Jo ty už máš rodinu, jo?'' Nemohla jsem uvěřit vlastním uším. Zrovna Dan!
,,No to víš, už bylo na čase někde se usadit.'' Vysvětlil mi a já se přitrouble pousmála. Tak tohle je mazec!
,,Hele, Zu, je to pravda s tím koněm? Fakt ho zastřelili?'' Ozval se za mnou hlas Dagmary. Touto otázkou znovu rozevřela ránu v mém srdci a já jen sklesle přikývla, že je to pravda.
,,Dáduno, ty seš pitomá!'' Zamračila se na ni Jitka.
,,To je v pohodě. Stejně by se časem někdo zeptal.'' Zastala jsem se Dády a šla se napít vody. Přišel tam Dan a beze studu mi sebral skleničku a vypil celý její obsah. Naoko nevzrušeně jsem si natočila novou minerálku, ale místo, abych ji vypila, nalila jsem jí Danovi za tričko. Překvapeně uskočil.
,,Promiň, já myslela, že máš ještě žízeň!'' Zašklebila jsem se a vrátila se k ostatním.
,,Tak, vážení, tohle máme uzavřené, příští pátek se na vás těším na nádraží!'' Zvolal Marek a já se ušklíbla. Až příští sobotu, to budu mít doma týden leháro. Anebo mám odjet za Paddym na těch pár dní? Ale ne, jen ať má chvíli klid, čekají ho teď náročné koncerty.
,,Jestli máte náladu, chvíli tu zůstaňte, uděláme si předtáborový piknik!'' Navrhnul hlavní vedoucí a já se rozhodla, že tu budu, protože vlak domů mi jede až za dvě hodiny.
,,Hele, Zu, měla bys náladu? O tom koni jsem četla a fakt by mě ten jeho příběh zajímal!'' Zastavila si mě Dáda, a tak jsem se s povzdechem usadila vedle ní a dala se do vyprávění. Vynechala jsem vše ohledně Tomma a Paddyho, protože do toho jí absolutně nic není.
K mému překvapení se kolem nás postupně usadili i ostatní vedoucí a poslouchali pravdivý, ačkoliv tragický příběh hnědého hřebce. Abych nemluvila jen o tom smutném, přidala jsem i své unikátní pády, čemuž se ostatní sice smáli, ale po popisu té chvíle, kdy se zastřelený Paddy se mnou na hřbetě sesunul k zemi, jsem v jejich očích četla lítost a vztek.
,,To je děsný. A toho hajzla ještě nenašli?'' Zeptala se Eva. Zavrtěla jsem hlavou. Přeci jí nepřiznám, že vím, kdo jím byl, a že se chystám nenechat to jenom tak!
,,Tak to je fakt děsné. Hele, skoro brečím, ale znám jednu historku, podle které jsi bydlela u té skupiny vlasáčů Kelly family, je to pravda?'' Začal nenápadně Honza a mě se sevřelo srdce hrůzou. Jestliže už o tom slyšeli tady v Čechách, pak to určitě vědí lidé v celém světě! Ne, to nesmím dopustit.
,,Ne, to je nesmysl, ale také jsem o tom slyšela, sama máma se mě na to ptala. Kdepak, je to blbost!'' Zakecala jsem to a doufala, že to znělo věrohodně.
,,Kde jsi tedy byla po té události?'' Nechápal Dan.
,,Známí si mě vzali chvíli k sobě, tak jsem byla u nich.'' Zalhala jsem. Bylo mi to líto, ale teď jsem blafovat opravdu musela!
V místnosti se rozhostilo ticho a já se vrátila v čase do sedla Paddyho, kdy jsem mu těsně po dekoraci povolila otěž a on se vzepjal. Výstřel. Pád. Krev. Povyk.
Rychlostí blesku jsem se otočila a vyběhla před barák, kde jsem e sesunula podél zdi a pustila se do breku. Nechtěla jsem si to připustit, ale s touto událostí se prostě nesmířím nikdy.
Vytáhla jsem z kapsy mobil a s překvapením zjistila, že na displeji mám informaci o nové zprávě. Nemohla jsem uvěřit vlastním očím! Napsal mi milovaný Paddy, že si mé číslo potají uložil a že mi večer zavolá, protože mu moc chybím!
,,V pohodě?'' Ozvala se za mnou Evča a já se příšerně lekla. Pak jsem s mírným úsměvem přikývla.
,,Zu, myslíš, že jako vedoucí obstojíme?'' Zeptala se mě, načež jsem okamžitě přikývla.
,,To víš, že jo, pokud budeme mít fyzickou a hlavně morální sílu, Evi. A díky, žes mi ten tábor připomněla!'' Dodala jsem. Evča se na mě usmála, rozhlédla se opatrně kolem sebe a pak zašeptala : ,,Tys nebyla u známých, viď? Mám takový dojem, že ty fámy o Kellysácích a tobě jsou pravdivé, ale pokud chceš, budu i nadále předstírat, že tomu nevěřím.'' Řekla. Věděla jsem, že Evě můžu věřit a Jitce také.
,,Já ti to řeknu, ale až na táboře, ano? Prozatím se tak, prosím, tvař!'' Požádala jsem.
,,Spolehni se!'' Usmála se a navrhla , že bychom se měly vrátit. Přikývla jsem, ostatně, už bych měla vyrazit na nádraží, vlak mi jede za hodinku.
,,Máro? Já pojedu, jo? Sraz příští sobotu U koruny?'' Zeptala jsem se hlavního vedoucího na místo srazu s dětmi, který s úsměvem přikývl a děkoval, že jsem si přeci jenom vzpomněla na staré kamarády.
,,Já přece vždycky, ne?!'' Poznamenala jsem naoko výhružně a pak už jsem vyšla ze dveří, odkud jsem zamířila na hlavní cestu, po níž se šlo na vlak. Cestou jsem přemýšlela o Paddym.
Je to zvláštní vztah, mezi ním a mnou. Na jednu stranu sice úplně normální, ale na druhou stranu něco tak neobvyklého...
,,Hej, Zu, počkej!'' Zaslechla jsem za sebou a po otočení jsem zjistila, že za mnou běží Dan.
,,Mám stejnou cestu, tak půjdu s tebou, nevadí?'' Zeptal se a já vysmátě zavrtěla hlavou.
,,Kdepak, nevadí. Alespoň pokecáme. Povídej, jakpak ses dostal do svazku manželského? Zrovna ty?'' Zeptala jsem se ho, abych udržela konverzaci, ačkoliv mi to bylo upřímně jedno.
,,No to víš, milovaná osoba, pak dítě, to je dobrý důvod, ne?'' Usmál se a já pokývala hlavou.
,,To rozhodně.'' Dodala jsem, ale pak naše konverzace začala opět váznout.
,,A co ty? Dlouho jsme se neviděli a holky se o tobě moc nezmiňovaly. A já se moc ptát nechtěl.'' Začal. Nezbývalo mi nic jiného, než se ušklíbnout.
,,Coby? Nic extra.''
,,S tím koněm je mi to líto. Ten závod jsem shodou náhod viděl, ale nevěřil jsem, že to jsi ty. Až když... Se to stalo, tak jsem tě poznal. A paddyho Kelly taky!'' Dodal, chytl mě za paži a donutil mě podívat se mu do očí.
,,Ať už je mezi vámi cokoliv, nenech si ublížit, jasný?'' Asi to myslel vážně, protože teď se nesmál, jen mi hleděl do očí. Musela jsem se zašklebit.
,,V klídku, Dane, já se nedám!'' Slíbila jsem, když už jsme dorazili k nádraží, kde jsem nasedla na vlak, který mě měl odvézt těch sedmdesát kilometrů domů. Cestou jsem měla čas přemýšlet. O sobě, Paddym a dokonce jsem se chvilku zamyslela i nad Danem.
,,Fell in love with an Alien..'' Zazněl mobil a já jsem ho okamžitě zvedla. Byl to můj milovaný Paddy!
Povídali jsme si o tom, co jsme dnes dělali a jak je nám navzájem smutno. Podle všeho budou teď koncertovat každý den. Doufala jsem, že to vydrží, aby si pak užil zasloužené volno.
,,A co ty? Těšíš se na tábor?'' Zeptal se a tak jsem mu přiznala, že bez něho mi bude velice smutno, ale jinak se už nemůžu dočkat.
,,Tak to ti budu držet palce, ať se tam vydovádíš. Pak teda pojedeš s námi do Irska?'' Zeptal se ještě a já s radostí souhlasila.
Nakonec jsme se rozloučili, protože já jsem už vystupovala. Už tedy jenom týden, a budu si užívat týdenního lenošství a pak hurá na tábor!
Ani bych nevěřila, jak ten týden uběhne rychle. Trošku jsem srovnala svou čubu, která si zvykla občas neposlechnout, taky mírně pozlobila mamku a coby dup jsem stála na autobusovém nádraží s kupou děcek a přátel vedoucích...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama