Setkání Paddyho s Paddym 30

19. dubna 2008 v 22:33 |  Moje příběhy a práce
Když jsem se ráno probudila, byla jsem stále v Paddyho náručí. Ještě spal, měl klidný dech a zavřené oči, které byly hrozně okouzlující. Chvíli jsem se na něj dívala a pak jsem se pomalu pokusila vstát.
Nejdřív jsem se nadzvedla na rukách, ale k mému překvapení mě za ně chytil a já se hrozně lekla.
,,Kampak mi mizíš?'' Zašeptal, tudíž jsem si lehla zpět.
,,No, já..'' Nevěděla jsem, co říct, protože ani nechápu, kam mně srdce zase táhlo. Nevypadlo ze mně ani slovo.
,,No?'' zeptal se.
,,Já ani nevím, poslední dobou mi nějak hrabe.'' Přiznala jsem se. Paddy se zakřenil a pohladil mně po tváři. Sama jsem se k němu přitulila, protože mi s ním bylo hrozně dobře, slovy bych to nedokázala vyjádřit. Prostě pocit tepla, bezpečí a hlavně : lásky. Poznala jsem to poprvé a to díky hvězdě, o kterou stály miliony dívek na světě.
Byla jsem sobec? Vlastně co jsem tady, nehnula jsem se zámku jinam, než na výslech. Jsem tu jako ptáček v kleci, ale já tu jsem dobrovolně! Proč jsem si nevyšla do města? Mezi další lidi? Ale co, dneska to napravím!
Dlouze jsme se políbili a pak mi řekl, že koncert začne okolo deváté večer a vyrážíme ve čtyři, aby se všechno včas uchystalo.
,,A už je ti dobře?'' Zeptal se ještě a já na rovinu přiznala, že mi nebylo líp. Paddy se pousmál a rukou mi prohrabával vlasy.
,,Hele, Paddy, potřebuju-co to?'' Vtrhla dovnitř Kathy. Vytřeštila jsem oči a chtěla od Paddyho odskočit, ale ten mně držel dál, tudíž nebylo úniku.
Zavřela za sebou dveře a já se konečně vyprostila z Paddyho sevření a posadila se na postel s pohledem zapíchlým na peřinu. Bylo mi jasné, že si to pěkně slíznem, ale Kathy mně překvapila : ,,Takže je to pravda, vy dva, já si to myslela.''
Opatrně jsem na ni pohlédla. Zdálo se mi to, anebo se fakt nezlobila?
,,Jo, Kathy, je to tak. Cos potřebovala?'' Posadil se Paddy a přerušil tak ticho, za což jsem mu byla patřičně vděčná.
,,Jenom, jestli nám pomůžeš s nástroji, skládáme je do kamionu, aby so dovezly do Vídně.'' Vysvětlila Kathy a Paddy slíbil, že je hned dole, načež Kathy odešla.
,,Tak, a je to oficiální.'' Usmál se Paddy. Dělala jsem nechápavou : ,,Co máš na mysli?'' Paddy si mě zase přitáhl, položil si mně do klína a s vážnou tváří mi vysvětloval : ,,No přeci naše chození.''
,,To je sice skvělé, ale mě ses jaksi zapomněl zeptat!'' Řekla jsem naoko vážně. Hleděla jsem na něj zespoda, ale on ke mně ihned sklonil hlavu.
,,Budeš se mnou chodit?'' Jeho vlasy mě lechtaly ve tváři, ale byly bezvadně hebké.
Začala jsem se křenit. ,,No jasan! Budeš se mi asi divit, ale docela ráda!'' Po těchto slovech jsme se spolu vydali ven na dvůr, abychom pomohli s nástroji. Zabralo to asi jenom hodinku a pak se všichni přemístili do obýváku a já se při té příležitosti vypařila. Zamířila jsem k zadnímu východu zámku, o němž se kdysi Paddy zmínil. Sice tam stál bodyguard, ale když jsem mu vysvětlila, kam mířím, pochopil, a pustil mně ven.
Zamířila jsem po cestě k městu. Byla to pěkná procházka, dokud jsem před sebou nezahlédla partu slečen, které se po mně podívaly a hned nato si začaly něco šuškat. V duchu jsem pokrčila rameny a šla dál, protože jsem se nikdy nezaobírala cizím tlacháním. Prošla jsem okolo nich, a jedna se ozvala : ,,Hele, dáš mi podpis?''
Vytřeštila jsem na ni oči.
,,Já?'' Zeptala jsem ze znovu.
,,Jo. Jela jsi toho hřebce, ne? Jak ho zastřelili po tom, co vyhrál?'' Zeptala se a v tu chvíli mě bodlo u srdce.
,,Jo, jela.'' Hlesla jsem. Ale ta holka byla neodbytná : ,,A podepíšeš se mi?''
Nakonec jsem jí tedy naškrábala podpis na kus papíru, rozloučila se a ostře pokračovala vpřed.
,,No nazdar, lidi po mně chtějí podpisy, aniž bych někdy něco dokázala!'' Pomyslela jsem si mírně nasupeně a hodně rázným krokem jsem mířila k jednomu obchodu, který jsem po půl hodině cesty zahlédla. Jenže jsem málem cestou smetla malé děcko. I když... Já ho opravdu smetla, válelo se mi pod nohama, tudíž jsem se k němu ihned sehla.
,,Žiješ?'' Spustila jsem německy, jak mě to kdysi učili ve škole.
,,To nemůžete dát bacha?!'' Osopila se na mně žena, nejspíš jeho matka. Rychle jsem ze sebe chrlila omluvu, a ta se na mně vztekle podívala, ale náhle se rozzářila.
,,Vy jste ta z televize!'' Ale pak pohasla : ,,Vám zemřel ten kůň, viďte? Je mi to moc líto.Ale nechcete se mi podepsat?'' Zeptala se náhle a rovnou mi podstrčila papír s propiskou.
Naoko normálně jsem se jí podepsala, ale v duši mi bylo zle. Okamžitě jsem upustila od svého záměru jít kouknout do města a prudce jsem se otočila k návratu, ale trošku mi to nevyšlo, protože za mnou stála asi třicetiletá žena s fotoaparátem ruce,s nějakým mužem vedle sebe a hned na mně vyrukovala : ,,Dovolíte mi pár otázek?!''
,,Ne!''
,,Kdo a proč zabil toho koně? Jak to, že pachatel nebyl zadržen, když musel být v areálu závodů? Vy jste ho neviděla?!''
Byl to příval otázek, které ve mně vyvolaly paniku, protože na tohle jsem opravdu připravená nebyla.
,,Nechte mě být!'' Zasyčela jsem a obešla ji, ale stál u ní ten muž a teď mi zastoupil cestu. Z jeho očí jsem nevyčetla nic.
Nakonec jsem i jeho prudce obešla a doslova tryskem jsem běžela po pěšině, abych se dostala co nejdál od té reportérky a poté jsem zaslechla skřípění brzd a jen tak tak jsem uskočila před autem, které se vynořilo přede mnou. K mému překvapení zastavilo a vyskočil z něj Angelo.
,,Žiješ? Dělej, nasedej!'' Pobídl mě a já zmateně dosedla do auta, v němž seděl i Paddy. Kupodivu se během chvilky dopředu posadil i bodyguard Zach a vedle mě se natěsnal Angelo. Teprve poté jsme se rozjeli.
,,Prosim tě, kde lítáš? Málem jsme tě smetli, ale ty si to běžíš prostředkem silnice!'' Vynadal mi Paddy.
,,Raději to neřeš, ano?'' Požádala jsem ho a pohlédla ven.
Sakra, my to neotočili, ta reportérka tam teď stojí a kouká vykuleně na mně! Bleskovou rychlostí jsem se skulila do prostoru pro nohy, což zase nepochopil Angelo a táhnul mě zpět na sedadlo.
,,Počkej!'' Vyjekla jsem a počítala do deseti, než jsem se odvážila vrátit zpět. Reportérku už jsme dávno minuli, tudíž jsem si neuvěřitelně oddechla.
,,Prosim tě, co jančíš?'' Nechápal to Paddy, tudíž jsem mu to vysvětlila jednoduchou větou : ,,To víš, mé první setkání s novinářkou!'' Zahučela jsem vztekle.
,,Vážně? A co ti chtěla?'' Zeptal se Angelo. Nasupeně jsem se podívala dopředu, protože už jsem nechtěla dál jenom brečet.
,,Ryla do mě, proč se ještě nenašel ten, co zabil Paddyho a jak to je možný, když musel být v areálu. Jestli jsem ho neviděla a takové kecy.'' Vysypala jsem ze sebe a nasupeně koukala z okýnka.
,,No nazdar. Mohlo mě napadnout, že tě teď budou obletovat.'' Řekl smutně Paddy a stiskl mi ruku.
,,Já jsem v pohodě. Jen jsem jí chtěla vyškrábat oči!'' Pronesla jsem ironicky, ale nikoho to nerozesmálo.
,,Na tohle si dej majzla, jsou jako supi. Jo, mimochodem, jedeme do studia, nevadí ti to?'' Dodal. Zavrtěla jsem hlavou.
,,Neber si to tak, ano?'' Povzbudil mě Angelo a vzal mě kolem ramen zároveň s Paddym.
,,Teda kluci, mě by bez vás asi hráblo!'' Pronesla jsem, čemuž se zasmáli, ale pak už jsme zastavili před studiem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama