Setkání Paddyho s Paddym 28

19. dubna 2008 v 22:31 |  Moje příběhy a práce
,,Hele, Paddy, hoď mě na zem, jo?'' Zažádala jsem, ale Paddyho to nijak nevzrušovalo. Tak tohle se mi opravdu přestává líbit!
,,Hele, Paddy, pusť mě!'' Řekla jsem rázněji, ale Paddy se jen pousmál a držel mě dál. Dobrá, hochu, uvidíme, kdo z koho!
Prudce jsem vykopla nohama a škubla celým tělem. Milý Paddy to evidentně nečekal a zavrávoral. Škubla jsem sebou znovu a konečně se jeho sevření uvolnilo, ale trochu jinak, než jsem potřebovala a tak jsem se zřítila do štěrku a Paddy na mně.
,,Paddy, žiješ?!'' Vyjekla jsem a honem ho ze sebe opatrně sundala. Ležel na zemi a ani se nepohnul.
,,Paddy?! Co je ti?!'' Vyjekla jsem a vrhla se k jeho hlavě zkontrolovat dech. Ulevilo se mi, protože dýchal bez problému. Zkusila jsem mu hlavu podepřít rukou, aby ji neměl na tom pitomém štěrku. Ještě jednou jsem si dala ucho k jeho a kontrolovala jeho dech. Ježíši, jestli jsem mu něco udělala....
,,Lekla ses, co?!'' Zašeptal a já sebou vyděšeně škubla. To je pako, on si tu hraje na mrtvolu!
,,Ty seš... Hej, kozo, pojď si křísit páníčka, já padám!'' Zavolala jsem na kozu, která se k nám přiblížila, zatímco jsme s Paddym mírně bojovali.
Vyběhla jsem kamsi do zahrad. Letěla jsem jako o závod, nevím proč, co mě tam táhlo, ale já najednou pocítila strašnou touhu utíkat, závodit s větrem a cítit, jak mě bije do očí, tváří a jak mi chrčí v uších! A tak jsem závodila. Asi nikdy jsem nebyla rychlejší, než teď, bylo to, jako by do mě vnikla energie a síla všech pohádkových a příběhových postav, které na světě existují. Zavřela jsem oči a vnímala, jak se tomu přizpůsobilo celé mé tělo a jak mé nohy opatrně tápou po nejen neznámé, ale teď i neviditelné zemi. Jen rychlost jsem této skutečnosti nepřizpůsobila a řítila se nezměrnou rychlostí dál a dál. Bylo to tak krásné.. Ta volnost!
,,Pozor!''
Dopadla jsem do vody. Byla ledová, jako kdyby se do mě zabodávaly tisíce malých jehliček. Hladina se za mnou uzavřela a okolo mně se rozprostilo hrobové ticho. Otevřela jsem oči, ale vše bylo mlhavě rozmazané a takové zelené. Ale svým způsobem to bylo hrozně krásné. Jen dech mi začal docházet, ale já si nebyla jistá, že ho chci ještě chytit.
,,Ale jo, plav se nadechnout!'' Nakonec jsem se tedy rozhodla a chtěla plout na hladinu, ale neudělala jsem ani pohyb. ,,Proč? Co se děje? Já musím na hladinu! Sakra, ruce, pomozte mi!'' Poroučela jsem si, ale marně.
Pohlédla jsem k hladině. ,,Já chci kyslík!'' Volala jsem v duchu, ale voda mi zaplnila nos a následně i pusu. Tohle je tedy konec?
Začala jsem klesat k hladině a hlava se mi motala, jako po hodinové jízdě na centrifuze. A ta ledová voda!
Jenže pak mě někdo objal a vynášel k hladině, až jsem se konečně mohla nadechnout. A bylo mi zle. Oči se mi stále protáčely, bez schopnosti se normálně podívat. Po kyslíku jsem lapala jako blázen, který se ho nemůže nabažit.
,,Vydrž! Donesu tě do tepla!'' A hele, Paddy mě chce odnést do tepla. Jak zajímavé! Kdybych na něj mohla alespoň pohlédnout, ale prostě to nešlo... Anebo... Jo! Konečně, hleděla jsem na zámek, ale proč je vzhůru nohama? Aha, jestli to nebude tím, že mám hlavu zvrácenou dozadu!
,,Ježíši, Paddy, takováhle koupel po ránu je něco děsnýho!'' Zahučela jsem.
,,Neboj se, už budeme v teple!'' Uklidňoval mě, ale nebylo to potřeba. Mě je celkem dobře, teda, až na tu zimu, to je fakt.
,,Ty seš tele!'' Zaslechla jsem Kathy a Paddy mě pustil na zem. Bylo to tak nečekané, že jsem se mu svezla k nohám a zůstala ležet. Pohlédla jsem nahoru, ale on se otočil a odešel.
Zvedla jsem se na kolena a klepala se zimou. Byla jsem v chladné části chodby. Docela by mi bodnul ručník, ale mám obavy, že si pro něj nebudu schopná ani dojít.
,,Ty seš blbá, Paddy se mohl utopit! A to jenom kvůli tomu, že běháš poslepu!'' Ozval se za mnou Joey.
,,Já se omlouvám, nedošlo mi, že je přede mnou to jezírko, já-''' ,,Seš blázen!'' Zaječela na mě Kathy, která stála ve dveřích naproti mně. Tak tohle byla podpásovka a nejhorší bylo, že měla pravdu. Já ho mohla zabít... Milovaného Paddyho!
Vytryskly mi z očí slzy a já se přes počáteční neschopnost pohybu vydala do pokoje. Před jeho dveřmi stál Paddy a byl celý mokrý. Vypadal hrozně.
,,Tohle je konec. Prostě konec, přehnalas to. Odejdi, prosím tě o to!'' Řekl tak rázně, až mi přeběhl mráz po zádech. Tohle je tedy konec. Se sehnutou hlavou jsem ho obešla, abych se dostala do pokoje, ve kterém jsem od začátku chvil na Gymnichu bydlela.
A teď mi bylo tak smutno, byla jsem prázdná jako váza na skříni. A ta bolest v srdci, to se teprve nedalo vydržet! Proč já? Proč? Jedna rána za druhou, já už nemůžu! Proč?! Za co?
,,Odejdi ještě dnes, bude to tak nejlepší. Nevracej se, prosím!'' Strčila hlavu do dveří Kathy, a hned zase odešla.
Pohlédla jsem na skříň, v níž bylo pár věcí, které mi stejně platili Kellysáci. Nechám je tady, budily by ve mě akorát bolest.
Vydala jsem se znovu ke dveřím tak, jak jsem byla. Mokrá, ale hlavně zlomená. Proklouzla jsem potichu k východu a odcházela pryč. Pryč od rodiny, kterou jsem milovala jako vlastní.
Stála jsem před branou, kterou museli hlídat bodyguardi.
,,Kam jdete?!'' Zeptal se jeden, v jehož hlase jsem poznala Zacha. Zničeně jsem mu pohlédla do očí.
,,Pryč. Odemkněte mi, prosím!'' Zažádala jsem a tak pomalu odemykal.
,,Kam jdete?! A k tomu mokrá?'' Nechápal, ale já řekla prostě : ,,Sbohem!'' a snažila se protlačit davem bláznivých fanynek. Jakmile mě spatřily, vrhly se po mně jako vlci a za chvíli už jsem se válela na špinavé zemi pod jejich nohama. Ze stran ke mně padaly otázky, proč jsem chtěla Paddyho zabít a návrhy, že zabijou ony mně.
,,Já ho ale nechtěla zabít!'' Bránila jsem se, ale marně. Tvrdé kopance mi mířily do obličeje a ty holky mířily zatraceně dobře. Teď už jsem o svém konci nepochybovala. Ale možná je to tak lepší. Mají pravdu. Já mohla Paddyho zabít, a to se neodpouští nikdy a nikomu!
,,A hele! Copak tu děláš, Zuzičko? Nechte ji, dorazím ji sama!'' Rozehnala ostatní moje úhlavní nepřítelkyně. Monika.
Jenže dnes ji neporazím, ona bude vítězem. Už nemám ani kapičku sil, a dokonce i moje vůle kamsi zmizela. Já vlastně ani neměla důvod se bránit, neměla jsem cíl, za jakým jít. Byla ze mně troska.
,,Tak začneme, co ty na to?!'' Zvolala a kopla mě přímo do břicha. A já? Prostě jsem zůstala ležet. Jenom jsem brečela bolestí, ale ani ne nad těmi ranami, ale nad ztrátou toho, jehož jsem vlastně milovala. Nad ztrátou Paddyho!
,,Nech mě být.'' Zašeptala jsem. Ani jsem na ni neviděla, neměla jsem odvahu pohlédnout jí do zákeřností zamračeného obličeje. Věděla jsem, že tato slova byla marná a že byla moje poslední.
,,Tys mi málem zabila Paddyho, za to budeš pykat! Máš poslední přání?'' Procedila skrze zuby. Poslední přání jsem neměla. Jen jsem chtěla, aby věděly, že bych Paddyho nikdy nezabila.
,,Já ho nechtěla zabít! Nechtěla!'' Zakřičela jsem, ale to už se na mě kopance hrnuly ze všech stran. ,,Nechtěla jsem!'' Volala jsem jako smyslů zbavená, ale výsledkem byly o to silnější rány. Teď už jsem si přála zemřít, já jsem to chtěla!
,,Zu! Prober se, prosím!'' Zaslechla jsem
,,Já ho nechtěla zabít, nechtěla!''
,,Nic se nestalo, probuď se, prosím tě!''
Otevřela jsem oči a nade mnou byl.. Paddy!
,,Paddy, já nechtěla! Já nechtěla! Vážně, nikdy bych ti neublížila, nikdy!'' Začala jsem hned.
,,Klid, něco se ti zdálo, neboj se, nic se přeci nestalo!'' Uklidňoval mně. Až teď jsem se rozhlédla. Já jsem zase v pokoji?
,,Já vážně nechtěla!''
,,O čem to mluvíš?! Musela jsi mít noční můru, zmítáš se tu celou noc jako blázen!''
,,Celou noc? Vždyť...Přece jsi mně poslal pryč a já-''' ,,Něco se ti zdálo, uklidni se! Nic se neděje, jsem u tebe!'' Hladil mě dlaní po tváři a jí cítila, jak mi stírá slzy. Pomalu jsem se začala uklidňovat.
,,No vidíš to. Všechno je ok. Dojdu pro Kathy, ano? Neboj se, hned tu budu!'' Naposledy mě pohladil a pak už jsem jenom slyšela, jak běží po schodech a vzápětí se vrací i s Kathy, která se ihned posadila na postel vedle mně a já čekala, že mě šíleně vynadá a tak jsem se skrčila jako malé dítě.
,,Už je ti líp? Holka, noc v horečkách, tys nám dala.Podej mi ruku!''
Bázlivě jsem ji vyndala zpod peřiny a podala ji Kathy. K mému překvapení mi začala měřit tep.
,,Bude už v pořádku?'' Zeptal se Paddy.
,,Myslím, že ano. Zu? Jak je ti?'' Oslovila najednou mně. Nemohla jsem uvěřit tomu, že to byl jenom sen. To přeci není možné, byl tak živej!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama