Setkání Paddyho s Paddym 27

19. dubna 2008 v 22:30 |  Moje příběhy a práce
,,No jejda, já mám anděla strážného!'' Zakřenila jsem se na Paddyho, který se na mě usmál zrovna tak hezky.
,,Hele vy dva, já jdu chrnět, jo? Zatím čauves!'' Řekl Jimmy a vyběhl schody neuvěřitelnou rychlostí a zamířil do pokoje.
,,Klidně spadni, já tě chytím.'' Pousmál se Paddy, ale já zůstala stát a čekala, až bude vedle mě, abychom pokračovali v cestě spolu. Paddy mě chytil za ruku.
,,Napadla mě jedna písnička, nechtěla bys mi ji zkritizovat?'' Zeptal se a obrátil mě k sobě.
,,Na tohle nejsem odborník a ty to moc dobře víš.'' Odmítla jsem.
,,No tak, nebuď labuť! Klidně stačí zítra!'' Ukecával mě dál, až jsem s úsměvem přikývla. Paddyho modré oči se rozzářily, až mě to udivilo.
,,Bezva! Tak pojď, půjdeme spát!'' Řekl a už jsme stáli u dveří. Jenomže mi došlo, že stejně hned tak neusnu.
,,Nechceš zajít na pokec? Teda, pokud se ti nechce extra spát.'' Pozvala jsem Paddyho k sobě, který s úsměvem přikývl.
Došli jsme k pokoji a posadili se vedle sebe na postel. Začali jsme si povídat. Probrali jsme jeho dětství, a pak i moje.
,,Tobě se chce spát, co?'' Zeptal se najednou.
,,Teď už celkem jo. Ale spíš prostě ležet. Hele, jestli nemáš nic proti, tak se uveleb, protože já to po dnešku potřebuju!'' Prohlásila jsem a pozadu sebou třískla do peřin. Ještě, že bylo zhasnuto, jinak by viděl nejspíš pořádné kruhy pod mýma očima, které se mi při únavě dělají. Uslyšela jsem Paddyho tichý smích a pak se postel mírně prohla a Paddyho tělo bylo vedle mého.
,,Zu?''
,,No?''
,,Zůstaneš tu s námi, viď? Neodjedeš mi?'' Zeptal se, a docela mě tím šokoval.
,,To nezáleží na mě. Ale věř mi : dokud bude záležet na mě, zůstanu tu.'' Řekla jsem nakonec. Paddy mi stiskl ruku a já se v duchu usmála. A pak mě napadlo, proč ho nepolíbit sama od sebe. Přetočila jsem se k němu a rty se dotkla jeho nosu. I v té tmě jsem zahlédla nádherný lesk jeho očí. Vlasy měl rozložené na polštáři a mě to nedalo, musela jsem je uchopit do dlaně.
,,Sakra, Paddy, já mít tvoje háro, tak si pískám!'' Pronesla jsem s mírnou závistí v hlase, což ho pobavilo.
,,Však k němu nemáš moc daleko.'' Uklidňoval mě.
,,Máš pravdu, už jenom půl metru a možná tě doženu, co?'' Zakřenila jsem se. Paddyho moje ironie taky pobavila, ale pak se nade mnou naklonil a naše rty se spojily. Mým tělem prostupoval žár a příjemné vzrušení.
Skončili jsme ve vzájemném objetí a bylo nám oběma krásně. Paddyho teplo mi dodávalo vytoužený klid a pohodu, jakou jsem už dlouho neměla. Usnuli jsme.
Těsně nad ránem jsem se probudila. Paddy ještě spal, a já neměla to srdce ho budit, protože byl takovej roztomilej.
Hodně opatrně jsem vyklouzla z jeho objetí a přikryla ho dekou. Pak jsem vyšla z pokoje do kuchyně, kde jsem zjistila, že je teprve osm hodin a tudíž všichni mají ještě půlnoc. Našla jsem na lince ležet mrkev a tak mě napadlo, že zajdu za kozou. Pásla se za zámkem a otočila se, jakmile jsem na ni promluvila.
,,Pojď, dej si. To abys lépe viděla.'' Zakřenila jsem se a nechala ji pomalu chroupat. Bylo poměrně chladno, tudíž jsem se vrátila do zámku. Měla jsem chuť si ještě naposledy zabrnkat na kytaru, ale co když se někdo probudí?
Ale risknu to.
Sklípek byl prázdný, tudíž jsem zvesela usedla na stoličku a uchopila kytaru, která tu zůstala od včera ležet. Kapku jsem se rozehrála a pak spustila : ,,All I ever wanted in my life Was a house on the ocean, with my will Something's tellin' me in my eyes You're not living, you're dying In your world''
(Vše, co jsem v životě kdy chtěl, byl dům na moři, s mou vůlí. Ale něco v mých očích mi říká, že ty nežiješ, umíráš, v našem světě.)
Byla to písnička, která mě prostě uchvátila a já si nemohla pomoct. Teď byl na řadě refrén : Please don't die
Try not to say goodbye please don't die Try not to say goodbye Try not to make, make me cry
All I ever wanted to do Is chop wood for my fire, for winter But all you ever picked up as young Is get a job and you'll go higher In your world.
(Prosím, neumírej, pokus se zůstat s námi, prosím, neumírej, pokus se s námi neloučit, snaž se, abych nemusel plakat.)
Hrozně jsem se lekla, protože refrén jsem už nezpívala sama. Otočila jsem se a za mnou stál Paddy. Usmál se a kývl, abych pokračovala. Střihli jsme si takový duet, ale jen, co píseň skončila, odložila jsem kytaru a vstala.
,,Já... Promiň, vím, že tu nemám co dělat, já...Nechala jsem se trochu unést.'' Vychrlila jsem ze sebe a modlila se, aby to jako omluva stačilo.
,,Já nestačím zírat! Ty ses ani nepochlubila, že umíš na kytaru! A zpívala jsi to náhodou dost dobře!'' Začal ihned, protože si všiml mých nemalých rozpaků.
,,No, konec představení, jde se domů.'' Zakřenila jsem se a zamířila ke dveřím. Bylo mi šíleně trapně, že mě nachytal na švestkách zrovna Paddy. U ostatních by mi to tolik nevadilo, ale zrovna on!
,,Počkej! Nechceš si ještě zahrát?'' Zavolal za mnou, ale já vypálila ze dveří jako namydlený blesk.
,,Ne, díky, Paddy, ani ne!'' Zavolala jsem přes rameno a mazala ven. Chvíli jsem koumala, kam jít, ale pak mi to došlo : půjdu na pokec ke koze!
,,Holka, já ti mám trapas!'' Začala jsem a pak jsem chytila výtlem z toho, že se tu zpovídám koze. Ale nedalo mi to. Sedla jsem si i přes ten chlad do trávy a vyprávěla jí o celé ranní příhodě.
,,Hele, kozo, co když tě naučím česky? Tvůj páneček rozumí drbům v různých zemích, ale češtinu neumí, takže bys ho trumfla! Ne, promiň, mám blbý nápady, už mi hrabe na maják.'' Přiznala jsem, ale pak mě ta koza pěkně vytočila.
,,No teda! Já se ti tady zpovídám, a ty se suverénně začneš pást! To je vrchol ignorantství!'' Řekla jsem naoko vážně, ale pak už jsem to nevydržela a vybuchla smíchy.
,,Méééééééééé! Mééééééééé!''
,,Co blbneš? Já to tak nemyslela!'' Zavolala jsem na ni, ale milá koza odmítla další diskuzi a vzala roha kamsi do zahrad Gymnichu. Zaslechla jsem za sebou hurónský smích a prudce jsem se otočila. Paddyho celá tato scéna evidentně pobavila, jen by mě zajímalo, jak dlouho tu stál.
,,Ona ti utekla, co?'' Stále trošku vysmátý ke mně přistoupil a dal mi pusu na tvář. Pohlédla jsem mu do očí, z nichž se zračila dětská veselost.
,,Nenaštval jsem tě?'' Zeptal se.
,,Čím, prosim tě? Já beru roha pokaždé, když mám záchvat smíchu!'' Vysvětlila jsem mu.
,,Ale vážně, pojď si se mnou zahrát, třeba nám to bude klapat.'' Ukecával mě, ale marně.
,,Ne, Paddy. Já na tohle nemám. Někde sama, kde vím, že mě nikdo neuslyší, si klidně zakrákám, ale s někým... Ne, díky, ale to není pro mně.''
Paddy se rezignovaně pousmál a změnil téma.
,,Dneska bychom měli mít koncert ve Vídni, pojedeš s námi?'' Navrhl.
,,Díky, pojedu celkem ráda.'' Usmála jsem se a Paddy mě vzal do náruče s jeho odzbrojujícím úsměvem. A mě bylo jasné, že se chystá nějaká pořádná lumpárna....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama