Setkání Paddyho s Paddym 24

19. dubna 2008 v 22:27 |  Moje příběhy a práce
Byl mírně nade mnou, ale něco mi na něm nesedělo. Za chvíli jsem také zjistila, proč: ,,Hodně riskuješ, víš to?'' Začal.Nechápavě jsem na něj vykulila oči.
,,Proč myslíš?'' zeptala jsem se ho. Mluvil podivně vážně, jako by to ani nebyl on. Rozhodla jsem se, že zjistím příčinu této změny.
,,Je vidět, že neznáš, co ti může udělat pouhá desítka fandů'' vysvětlil mi a bohudík, konečně to docvaklo i mě.
,,Jo aha. V klídku, mě nic nehrozí. Umím si lidi držet od těla.'' řekla jsem s úsměvem a podle šustění poznala, že si sedá vedle mě, tudíž jsem se také posadila. Nemám ráda, když je někdo nade mnou, je to nepříjemný pocit. I když je to Paddy.
,,Máš sílu, ale ta ti je prd platná na desítky, někdy i stovky bláznivých fanynek!'' Bylo vidět, že je opravdu nervózní.
,,Ok, budu si dávat bacha, ale po pravdě, teď mi jsou nějaké slepice víš kde.'' Řekla jsem.
,,Tobě to věřím, ale ty jim ne. Už chápeš?'' Seděla jsem jako zpráskaný pes. Ale mě to bylo vážně jedno!
Zničehonic mě objal a řekl : ,,Mrzí mě, co se stalo, ale vrátit čas nedokážeme. Teď budeš u nás, jak dlouho chceš, ale tady nejsme v Irsku-'''
,,Jistě, Paddy, došlo mi, že Irsko vypadá jinak!'' Nevím proč, ale vjel do mě vztek. Poučoval mě jako malou. Odtáhla jsem se. Myslela jsem, že už pochopil, že jsem paličák, ale zmýlila jsem se. Nepochopil to. Anebo jsem to přehnala já?
,,Zu, já-'''
,,Promiň, jsem blbá a nervní, je toho na mě moc, omlouvám se'' přerušila jsem ho a svůj pohled zaměřila na vodní hladinu, která mi doslova učarovala. Jaké by to bylo, kdybych byla vlnka, která se objeví a zase zmizí, podle toho, jak se jí zachce?
,,Já vím, mohlo mi to dojít. Tak toho necháme, ne?'' Byla jsem ráda, že tuto nesmyslnou debatu skončil sám od sebe. A pak se mě zeptal, co mě sem přivedlo.
,,Po pravdě nevím. Donesly mě sem nohy. Asi jsem opravdu vodník, to mi, když jsem byla malá, říkala máma.'' Paddy hleděl do hladiny, jako by nevnímal, tudíž jsem do něj drcla.
,,Spíš, nebo bdíš?'' zeptala jsem se ho. Jeho odpověď mě nechtíc donutila k úsměvu.
,,Přemýšlím'' Teď mě jemně chytil za bradu a i přes tmu se naše pohledy vpíjely do sebe. A pak se konečně naše rty setkaly. Bylo to úžasné, jakoby najednou všechny starosti byly pryč. Ačkoli jistá bolest ve mně byla pořád, ale díky Paddyho polibcích se stala snesitelnější. Položil mě do trávy a dál líbal. Pak jsme si lehli vedle sebe a pozorovali hvězdy. Povídali jsme si o nich, jenomže jsem zaslechla : ,,Támhle někdo leží. Koukej, Veroniko!''
No nazdar! Tak tohle je průšvih, hlavně, pokud mají foťáky!
,,Co je ti?'' Zeptal se Paddy, který si všiml, že jsem podezřele ztuhla. Zeptala jsem se ho, jestli to slyšel.
,,Jo, co má být? Zase nějaký fans, co neustále střeží bránu'' usmál se.
,,Paddy, to jsou ale češky!'' řekla jsem a zvedla se do dřepu.
,,Počkej tu, omrknu situaci!'' zašeptala jsem, ale chytil mě za ruku s otázkou, co zase hodlám vyvádět.
,,Uvidíš!'' řekla jsem, vyškubla svou ruku z jeho sevření a nenápadně popocházela, až jsem byla skoro u nich.
,,Já Paddyho miluju! Jakej asi je v posteli! Jo, viděla jsi tu holku, co s nimi jela v autobuse?'' mluvila jedna. Obrázek jsem si o nich udělala okamžitě : naivní slečinky, co se přijely podívat na hvězdy, ale nejde jim o to, co dokážou.
,,Viděla. Někoho mi hrozně připomíná, ale nevím, koho. Vypadala, jako kdyby ji vytáhli někde z rybníka!'' ozvala se druhá a já ztuhla na místě. Ježíši! Monika! Moje úhlavní nepřítelkyně, se kterou jsme se vždy nenáviděly a neustále jsme spolu válčily. Někdy slovně, někdy fyzicky. Nevím proč, ale nenáviděly jsme se od prvního dne našeho setkání. A každé další vzájemné vidění v nás budilo touhu navzájem se povraždit. Naštěstí jsme na škole nebyli ve stejné třídě, protože by z ní byla kůlnička na dříví.
Protočila jsem oči v sloup a zase se pomalu vrátila, jenže Paddy už tam nebyl.
,,Paddy!'' zavolala jsem šeptem, ale nic se neozývalo. Zkusila jsem to znovu, ale zase marně. Asi se naštval.
Ale pak mě čapl za pas a s tichým smíchem si mě úplně lehce nadhodil do náručí.
,,Hele, co blbneš? Chceš mít kýlu?'' zeptala jsem se naoko vážně, ale koutky mi cukaly jako blázen, tudíž díky Bohu za tmu!
,,Buď v klidu. Povídej, copak jsi vykoumala?'' Zeptal se. Zapřela jsem jak Moniku, tak i její kamarádku.
,,Jak jsem říkala, nějaké češky.'' Vysvětlila jsem. Nebyl důvod mít špatné svědomí, toto byla pravda.
,,Tak půjdeme domů a prosím : už žádné útěky!'' usmál se, ale z náručí mě dosud nepustil, což se mi moc nelíbilo, jestli se natáhneme, nebude to bezbolestné.
,,Paddy, opravdu obdivuju tvou mužnou sílu, šlechetnost, a tak dále, ale laskavě mě pusť na zem!'' Dodala jsem ke vší té chvále.
,,No budiž, tak já tě teda, i když nerad, pustím.'' Zakřenil se a já konečně spočinula nohama na zemi. Ruku v ruce jsme došli až nahoru k pokoji, u kterého se zastavil.
,,Dobrou.'' Zašeptala jsem a otevřela dveře, ale ještě si mě podržel a políbil.
,,Pá zítra a už žádné noční výlety, ano?'' Chtěl ještě ujištění, načež jsem mu ho dala. Po tom dnešním šíleném dnu, ačkoliv jsem ho částečně zaspala, jsem byla jako mrtvola vytažená z vody. A pohled na mobil byl jasný : Tři hodiny ráno. Žuchla jsem do postele a ihned usnula.
Ale mé sny mi poklidnou noc nedopřály. Znova vzpínající se hřebec, výstřel a hlava koně, která mi umřela v náruči.
,,Zu, vstávej, je to jen sen, já jsem tady!'' Zaslechnu a probudím se. Nade mnou se sklání Paddy, ale vypadá hrozně ustaraně. Nechápu to a asi to dávám najevo i svým pohledem, neboť sám začne vysvětlovat: ,,Volalas ze spaní Paddy! Asi se ti zdálo o tom koni. Je ti dobře?''
,,Je.'' Zalhala jsem. Šíleně mě bolela pravá noha, ale to on vědět nemusí. Už teď se mi jeho pohled nelíbil a pak také přišla Maite.
,,No tě pic, konečně ses probrala! Asi bude lepší, když už vstaneš a půjdeš s námi na večeři.'' pobídla mě.
Seděla jsem jako v transu, i když Paddy už stál a hleděl na mě. Nakonec jsem se na něj usmála a teprve pak uklidněný odešel.
,,Přebolí to, chce to pouze čas. Věř mi!'' povzbudila mě Maite a já moc dobře věděla, že má pravdu. Sama to, bohužel, zažila Jednou tyto sny snad skončí.
Odhrnula jsem peřinu a chtěla vstát, ale to se nelíbilo pravému koleni a já se svezla na zem, kde jsem bolestí vyjekla.
,,Co blbneš?!'' Přiběhla za mnou Maite. Ukázala jsem na koleno, které hrálo všemi barvami a začala se smutně tlemit.
,,Koukám, že v noci nejen znovu a znovu padám i s koněm, ale ještě k tomu se u toho praštím. Nádhera.'' Pronesla jsem s nejvyšším stupněm ironie, na jaký jsem se vzmohla.
,,Počkej, zavolám kluky.'' Vyšla ke dveřím, ale stopla jsem ji.
,,Maite, to není potřeba, jsem Ok!'' řekla jsem a vstala. Tahle bolest se dá v pohodě přemoct.
Položila mi na postel nějaké věci s poznámkou, že se do nich určo vejdu. Byla jsem jí za to moc vděčná, protože já tu měla jenom jezdecké věci, které jsem zakopala pod postel a doteď jsem neměla odvahu je vytáhnout, protože vzpomínka byla příliš čerstvá.
,,Děkuju, Maite, fakt moc!'' Poděkovala jsem a hodila na sebe triko a rifle, které mi byly sice trošku volnější, ale opravdu jen maličko. Vyšly jsme pak společně ze dveří, ale poslala jsem Maite napřed s poznámkou, že jsem si něco zapomněla. Byla to sice lež, ale já nechtěla, aby viděla, jak se poplazím ze schodů.
Vykoukla jsem, abych měla jistotu, že už je dole a vyšla jsem. Co schod, to grimasa bolesti, ale už jsem byla skoro dole.
,,Ty jsi poleno, nemůžeš kváknout, že potřebuješ pomoc?'' vynadal mi Jimmy, který se objevil pod schody.
,,No ne, jak jsi to uhodl? Jimmy, tohle fakt není problém!'' Zakecala jsem to. Chtěl mě podepřít, ale odmítla jsem to.
,,Neblbni, už jsme tu. Alespoň budu mít trénink.'' Usmála jsem se a posadila se k ostatním ke stolu.
,,Jak sis to mohla udělat?'' Zeptala se Kathy, zatímco malému Seanovi mazala na chleba marmeládu.
,,Asi jsem se kopla, kdo ví.'' Zahučela jsem. Až teď mi došlo, že Patrick sedí vedle mě, protože mi pod stolem stiskl ruku. Usmála jsem se a jeho stisk opětovala.
,,Hele, slyšíte to?'' zeptal se najednou Angelo a všichni ztichli.
,,Fell in love with an alien..''
,,Můj mobil! Máti!'' vyjekla jsem nechtíc česky a vylétla od stolu jako střela, ale melodie dozněla. Máma že by mě jen prozvonila? Nestihla jsem o tom dál přemýšlet, protože jsem zakopla o židli a málem spadla, ale byl tu stůl, kterého jsem se chytla jako klíště psa.
,,Sakra, co se zase děje!'' vyjekla jsem zlomeně, protože mi bylo jasné, že další katastrofa bude znamenat můj konec.
Nevím, jak se mi to povedlo, ale vyběhla jsem jako o závod do schodů a do pokoje, kde jsem vytáhla jezdecké sako zpod postele. Při pohledu na jeho ušpiněnou polovinu, kterou jsem společně s Paddym skončila na zemi, se mi nahrnuly do očí slzy.. Vytáhla jsem z kapsy mobil a zaostřila na zmeškaný hovor.
,,Ježíši! Bejvalej!'' zaklela jsem. Tohle nevěstí nic dobrého....
,,Co blázníš? Já myslel, že z těch schodů spadneš!'' Řekl Paddy, když se objevil ve dveřích. Teď tomu idiotovi volat nebudu. Teď ne!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama