Setkání Paddyho s Paddym 21

19. dubna 2008 v 22:25 |  Moje příběhy a práce
Připravovala jsem tohoto koně tak, jak nejlépe jsem dokázala. A lepšil se víc a víc. Byl nádherně vysvalený, ale co mě nejvíce potěšilo, bylo, že zůstal stejně jemný. I nadále platilo pravidlo, že já jediná jsem ho mohla jezdit, ačkoliv jsem dostala nabídku od jedné kamarádky, že její dobrá známá skvěle jezdí a tutově by Paddyho zvládla.
Musím uznat, že tato dáma jezdí znamenitě i koně, na které by mě nikdo nedostal, ale Paddy ji stejně shodil. Ačkoliv, neměla s ním problémy, dokud ho za jedním skokem nevzala moc u huby. Paddy, který je na tohle hodně citlivý, se rázem změnil v divokého mustanga a vyváděl tak dlouho, až Erika spadla.
,,Teda, Zuzule, máte můj obdiv. Ten kůň má úžasný skokový potenciál, ale je až moc citlivý.'' řekla mi slova uznání, což mě pochopitelně potěšilo, ale také mi došlo, že Paddy má jenom jednoho jezdce a pokud by se mi něco stalo, tak ho tím zničím.
,,Díky, Eriko. Myslím, že je na čase začít si tykat, co ty na to? '' navrhla jsem, protože jsme byly ve stejném věku a já si na formálnost obvykle moc nepotrpím.
,,Ráda. Tak jaké máš s tím koněm plány?'' zeptala se, tudíž jsem jí řekla, že momentálně je mým cílem umístit se s ním co nejlépe na mistrovství. Pokývala hlavou a prozradila, že u nich ve stáji mají také koně, který se mistrovství zúčastní, ale že si myslí, že Paradise ho bez problému porazí, protože tamtomu moc nejde drezura.
A takhle jsme si povídaly až do pozdního odpoledne, kdy zase odjela.
,,A je to tady, Paddy. Zítra se ukáže, jak moc jsi dobrý. Ale i kdybys měl dojet poslední, mám tě pořád ráda, kamaráde!'' říkala jsem mu v předvečer onoho závodu a pak jsem zamířila domů.
Tu noc se mi zdály podivné sny. Nejdříve jsem cválala s Paddym po nějaké dráze a vzápětí jsem stála přímo proti zahalenému muži, který na mě namířil zbraň a vystřelil. Já jen třeštila hrůzou oči, ale nemohla jsem nic dělat, jen stát a hledět smrti do očí.
,,No ty vypadáš! Spalas vůbec?'' uvítala mě ráno máma, když mi nalévala teplý čaj k snídani. Bylo brzo, okolo pěti hodin, ale mě čekala ještě cesta do stájí a naložení koně.
,, Blbý sny, nic víc.'' usmála jsem se. Popřála mi hodně štěstí a abych vyhrála. Odcházela jsem s poznámkou, že tohle mistrovství je jenom na zkoušku a já budu ráda, když vůbec dojedu.
Atmosféra závodů byla úchvatná. Hodně koní, nemálo stánků s různými suvenýry a koňskými potřebami a ještě více lidí. Těsně před drezurní zkouškou jsem zaběhla za Romanem pro poslední instrukce, ale zklamal mě.
,,Tenhle závod je na tobě, svého koně znáš nejlépe, sama musíš odhadnout, jak na něj.''
A tak jsem vyjela. Bohudík, drezura proběhla bez problémů a já se trošičku oklepala z nervozity. Mistrovství, ne mistrovství, je to jenom závod!
Jenom z crossu jsem měla mírné obavy. Děsila mě překážka, která byla z pneumatik, za ní bylo potřeba projet vodou a posbírat koňovu energii, neboť po třech cvalových krocích vodou bylo nutné překonat metrovou masivní bariéru z kmenů. Jinak se mi zdála trasa celkem příjemná.
,,Tak hodně štěstí a nepředkláněj se!'' popřál mi trenér s posledním pokynem a já vyjela. Paddy cválal plný elánu, prohlížel si překážky, a pak už jsme se ocitli u mé obávané kombinace.
Paddy se mocně odrazil, ale při dopadu do vody trošku zavrávoral. Nechala jsem trošku volnější otěže a řídila ho pouze nohama. Asi to bylo to, co potřeboval, protože se napřímil a pokračoval. Začala jsem si odpočítávat cvalové skoky, kterými hřebec ukrajoval vzdálenost mezi námi a bariérou. Jedna. Dvě. Tři a hop! Pobídla jsem ho pouze nohama a Paddy se vymrštil takovou energií, až jsem se podivila. Obávala jsem se, že to ani neskočí, ale omyl, měl ještě rezervu!
Zaslechla jsem potlesk od přihlížejících diváků a pokračovala dál.
,,Neuvěřitelné! To byla jízda! Zatím má Paradise de Dark nejlepší čas ze všech!'' zaslechla jsem hlasatele a šťastně Paddyho objala. Roman se přiznal, že nevěřil, že tu kombinaci zvládneme, ale o to větší měl radost.
,,Jenom se neboj, dneska vás porazím!'' zaslechla jsem za sebou a při pohledu dozadu jsem spatřila onoho namyšleného jezdce s hřebcem, který vyprovokoval souboj na našich prvních závodech.
Beze slova jsem se znovu otočila, protože na toho blbečka jsem neměla náladu.
,,Klidně, viď, Paddy. Hlavně, že dojedeme celí a bez ostudy. '' řekla jsem hřebci a pohladila ho po krku. Mezitím se okolo nás nahrnuli lidé a obdivovali tohoto koně. Moc jsem jim nerozuměla, ale asi převažovala slova chvály.
A pak už byl na řadě parkur. Schválně jsem se šla podívat na jízdu toho blbce, který neumí prohrávat. Hnal svého krásného hřebce jako o život. Musela jsem uznat, že jeho kůň je skvělý, akorát v obratech mi přišel trošku nejistý, ale jináč opravdu úžasný. Vjednom takovém obratu mírně uklouzl, ale dokázal sebrat veškerou sílu a překonat oxer, který byl dva kroky od nich. Přes veškeré nesympatie jsem obdivovala i jeho jezdce, protože ani nezaváhal a ihned se zase pořádně posadil.
A pak už byla řada na nás. Pozdravila jsem rozhodčí a pak už vyrazila s Paddym. Už jsem se nedivila, že předchozí kůň uklouzl, obraty byly opravdu prudké a bylo potřeba, aby kůň věřil jezdci a poslouchal bez odporu jeho pokyny. Paddy to naštěstí pochopil a naše jízda byla perfektní. Kolmáky, i oxery jsme zvládli levou zadní, na vějíř se hřebec rozjel s elegancí a já si všimla, že napřímil hlavu a uši a pozoroval lidi, jestli se na něj dívají. Těsně před skokem mocně zařičel a pak už se odrazil.
,,Ty seš komediant!'' zašeptala jsem se smíchem a navedla ho k poslední překážce, kterou opět bravurně překlenul.
,,Milí diváci, a účastníci dnešního mistrovství České republiky, mám zde výsledky a rád bych, aby jezdci, které teď přečtu, přijeli i se svými koňmi do kolbiště. Děkuji.'' ozval se komentátor a přečetl několik jmen, mezi nimiž zaznělo i mé, tudíž jsem ani nevyjížděla.
Bylo to úžasné, skončili jsme na prvním místě! Ačkoliv jsem se ani nedivila, bylo nádherné slyšet aplaus od diváků, obdržet medaili a mašličku pro Paddyho. A postup na mistrovství světa byl jistý. No, a hned za námi skončil onen namyšlený muž se svým šikovným, ale odrzlým koněm. Jako na potvoru, na mistrovství světa šli první dva vítězi. Tudíž to bude opět boj...
,,Gratuluju! Tam si ověříme, kdo má lepší koně! Každopádně, dobří jsou beze sporu oba!'' řekl můj soupeř, načež jsem mu také pogratulovala, neboť přes naši vzájemnou rivalitu jezdil opravdu dobře.
I Roman se mohl radostí a překvapením pominout a zaručil mi, že na světový pohár nás připraví, jak nejlépe bude moct.
Měla jsem opravdu radost. Paddy, kůň, který proslul jako neovladatelný hajzlík, získal rovnou první místo na mistrovství republiky a bude bojovat o světový pohár. Padla jsem mu znovu kolem krku a zašeptala pouze jedno slovo, které vystihovalo veškeré mé pocity : ,,Děkuji!''.
Diváci nadšeně tleskali a já s Paddym procválala jedno kolo po obvodu, aby se hřebec ukázal v celé své kráse a nezklamal. Utíkal se vztyčenou hlavou, mohutným ržáním dával najevo, že je pánem situace. Když jsme zastavili, popustila jsem uzdu a on se vzepjal na zadní a mohutně mával kopyty. Naštěstí jsem to čekala, tudíž jsem nespadla a jen se smíchem ho žádala, aby se vrátil na zem.
A když už se celá ta sláva trošku uklidnila, zaslechla jsem písničku Hey diddle diddle od Kelly family, která ve mě nabudila sice stesk, ale hlavně dobrou náladu ze své veselé melodie. Jak moc mi ale chyběl Paddyho hlas..
,,Jednou se zase uvidíme, Patricku. Alespoň doufám!'' zašeptala jsem do větru, ale pak už bylo na čase jít koně odsedlat a dát mu pořádnou porci jablek a mrkve, protože si to zasloužil.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama