Setkání Paddyho s Paddym 20

19. dubna 2008 v 22:24 |  Moje příběhy a práce
Když jsem se probudila, nejdřív mi nedošlo, kde jsem a jenom jsem nevěřícně zírala do tmy kolem sebe. Pak mi, konečně, docvaklo. A pořádně jsem se lekla, protože jsem přeci měla jít za Barby a ně tady chrápat!
Vylétla jsem z postele jako střela, narychlo ustlala a vyběhla ze dveří, ale hned na jejich prahu jsem se zarazila.
,, Ty schody tu předtím nebyly, ne? '' řekla jsem si v duchu, ale pak jsem si uvědomila, že samou únavou jsem nesledovala nic okolo sebe. Sešla jsem dolů a zahnula k místu, odkud jsem slyšela hudbu.. Opatrně jsem otevřela dveře a nakoukla dovnitř. Mé tušení mě nezklamalo, všichni zrovna nacvičovali, tudíž jsem opatrně proklouzla dovnitř a posadila jsem se za dveře a opřela se.
Pohlédla jsem před sebe a spatřila Patricii, která na mě nenápadně mrkla, načež jsem se usmála. Začala zpívat píseň first time, která mi byla čímsi blízká, i když nevím proč. Starší písnička, ale měla své kouzlo.
,,Otevři své srdce a dej mi ho, neříkej, že mě nemiluješ.. '' zpívala jsem si potichu s ní a hleděla na špičky svých nohou. Áchjo, jen, kdyby to nebylo tak smutné.
,, Jé! '' vykřikla jsem a spadla po zádech dozadu, protože někdo otevřel dveře.
,, Ježíši, promiň ! '' omlouval se Jimmy, ale když viděl, že se tlemím a jsem v pohodě, vynadal mi.
,, Že se nestydíš, takhle tady šmírovat za dveřmi! Nejdřív nahoře chrápe, div dům nezboří a teď ještě navíc šmíruje! ''
Zrudla jsem až po kořínky vlasů a ještě vleže se nejistě zeptala : ,, To jako fakt? ''
,, Ne, dělám si srandu. Ale vědět, že tě to tak vykolejí, tak mlčím '' tlemil se mi. Vykolejeně jsem si sedla a zjistila, že na mě všichni koukají jako na zjevení.
,, No ne, ty už ses vyhajala? '' Ozvala se Maite, načež jsem zrudla znovu a možná víc, než předtím.
,, Já se omlouvám, já jen chtěla otestovat strop při pohledu z postele, a jaksi jsem usla.. '' bránila jsem se.
,, Nojo, po tom nočním výkonu to bereme. A vůbec, jde se dělat něco jiného, toho tréninku už mám plné zuby! '' navrhl John a tak se všichni rozešli.
,, Mám pro tebe návrh. '' ozval se za mnou Paddy, načež jsem se otočila a usmála se na něj. Měl na sobě košili, která mu hrozně slušela a dlouhé vlasy, které mu, pokud jsem věděla, záviděly mnohé fanynky, měl sepnuté v culíku.
,, Povídej. '' vybídla jsem ho. Paddy se rozhlédl, kdo všechno je v dosahu a pak mě vzal za ruku s poznámkou, že mi něco ukáže. Vydali jsme se pryč z budovy směrem k lesíku, který byl v jeho okolí, podobně, jako v Irsku. Celou cestu jsme si povídali.
,, Víš, žes mi hrozně chyběla? '' zeptal se najednou, což mě donutilo zastavit. Pohlédla jsem do jeho krásných modrých očí a řekla mu, že mi bylo taky hrozně smutno.
,, Odjeď s námi. Nebude to problém, všichni tě mají moc rádi a to jedno místo nás na mizinu nepřivede. Bylo by to fajn! '' Stiskl mi ruku, ale já pohlédla jinam. Bylo těžké mu říct, že odjet nemůžu. Že to nejde, ačkoli, pokud by záleželo jenom na mě, pojedu ráda.
Pozvedl mou bradu tak, abych mu musela pohlédnout do očí. Z jeho pohledu byla znát skoro prosba.
,, Paddy, já.. Nezlob se, ale teď ještě nepojedu. Potřebuju si dát do pořádku pár věcí.. '' mluvila jsem pomalu a snažila se uhnout pohledem. Bála jsem se, že ho raním. Pak mi došlo, že to je nesmysl. Náhradu si najde pokaždé, když bude chtít.
,, Takže nechceš? Kolik času potřebuješ? '' Touto otázkou mě dostal a já zavrtěla hlavou.
,, To nevím. Přijedete sem ještě? '' chtěla jsem to vědět. Ne, já to potřebovala vědět.
,, Určitě. Je to škoda, doufal jsem, že bys jela, ale nevadí. Příště pojedeš? '' zeptal se a v jeho hlase se objevila nová naděje. Pokrčila jsem rameny. ,, Možná. Nejdřív musím zajet s hřebcem ještě pár závodů. Pak se uvidí. ''
Paddy mě objal a pevně přitiskl. Bylo to, jako kdyby mě zasáhl elektrický proud, takovou slabost jsem cítila.
,, Mám tě fakt rád. '' zašeptal.
,, Já tebe taky, a ty to víš, viď? '' zeptala jsem se. Paddy se na mě podíval a pomaličku přikývl.
,, Tak pojď, je na čase se vrátit. '' usmál se a ruku v ruce jsme šli zpět.
Těsně před vchodem jsme se ještě políbili a pak už se šlo na večeři. Pak se všichni společně dívali na film a šlo se spát.
Ty dva dny uběhly hrozně rychle. Ani jsem se nenadála a oni mi zase odjížděli. Paddy mi těsně před odchodem dal pusu na rozloučenou společně s řetízkem, na němž visela koňská podkova.
,, Pro štěstí '' řekl naposledy, rozhlédl se a když byli všichni z dohledu, naposledy mě políbil a pak odešel s ostatními do svého autobusu.
Mávala jsem jim s očima plnýma slz prázdnotou v srdci. Zase mi odjížděli moji milovaní přátelé, které jsem poznala zcela náhodou.
Místo přímé cesty domů jsem se zastavila znovu ve stájích, abych se podívala na hřebce. Konečně byl zase plný elánu a radosti ze života, ale jak nařídil veterinář, ještě alespoň dva dny bude v klidu.
,, Kamaráde, zase mi odfrčel někam na turné. Ty víš, jak moc mi chybí, že? '' zeptala jsem se Paddyho, zatímco jsem ho pořádně čistila. Jako na znamení souhlasu zařehtal a pohodil hlavou.
,, Máme hodně moc před sebou, zlatíčko. Jsi moje jediná naděje, že někdy budu mít i veselejší vzpomínky. A také jsi šampion. Ještě toho hodně dokážeš, uvidíš! ''
Takhle jsem si s ním povídala asi dvě hodinky. Převrátila jsem si v rohu boxu prázdný kýbl a posadila se na něj.
,, Tady jsi! Takže, poslouchej mě: '' objevil se Roman.
,, Připravíme Paradise na mistrovství. Ten kůň na to má, ty taky, ale stejně musíte oba dva makat! ''
,, Mistrovství? V military? '' vytřeštila jsem nevěřícně oči. Roman přikývl.
,, Jistě! Jeho sobotní výkon byl vynikající, a já si myslím, že ho dokáže zopakovat. A pokud dokáže vyhrát mistrovství republiky, postupuje do mistrovství světa, což je úžasné! Máme tu koně na vrcholné úrovni! '' Roman zářil.
,, A ty věříš, že vyhraje? Je mu šest let! Nepopírám, hodně toho umí, ale je na to připravenej psychicky? '' váhala jsem.
,, Jistě, proč by nebyl? A i kdyby měl mezery, ty ho umíš vést a pomůžeš mu. A nesnaž se odmítat, dobře víš, že jenom tebe si připustí k tělu. '' skončil. Pokrčila jsem rameny a pohlédla na koně, který po Romanovi blýskal pohledem plným nedůvěry.
,, Dobrá, pojedu ho. Alespoň něco dokáže. '' souhlasila jsem nakonec.
A od té doby jsme začali trénovat. Roman chtěl původně každý den, ale to jsem odmítla s tím, že se to koni znechutí a bude po závodění. Nakonec musel souhlasit.
Uběhla trocha času, který byl jako náplast, ale ne lék na můj stesk.
Jezdili jsme po soutěžích a nutno uznat, že Paddy skončil pokaždé do pátého místa. Nejčastěji byl první, ale občas i pátý, nebo čtvrtý. Začali jsme dostávat nabídky na jeho koupení, ale všechny jsme odmítali, protože hřebce jsme chtěli dostat na vrchol, ne na prodej.
A konečně bylo mistrovství před námi. Naše úsilí a vytrvalost se projeví v tomto důležitém závodě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama