Setkání Paddyho s Paddym 19

19. dubna 2008 v 22:23 |  Moje příběhy a práce
,, Tak razíme k vám! '' zavolal Joey zvesela od volantu a nastartoval. Míjeli jsme stovky, možná tisíce diváků a pak už jsme byli konečně na pořádné silnici.
,, Tak co koncert? '' zeptala se zepředu Kathy. Pokrčila jsem rameny.
,, To tě furt baví slyšet, jak jste skvělí? Pokud ano, tak ti to opakuju znovu : jste skvělí, skvělí, a zase skvělí! '' zakřenila jsem se a Kathy se s úsměvem otočila zase dopředu.
,, Teda, to nejseš zvyklá ponocovat? '' zeptal se mě Angelo. Nechápavě jsem se na něj podívala.
,, Máš kruhy pod očima! '' vysvětlil mi a já se usmála.
,, To víš, já si na váš koncík musela vydělat, k tomu škola, trénink hřebce a to už je docela makačka. '' vysvětlila jsem mu a pak se ozval Paddy: ,, Co vlastně dělá hřebec? ''
,, Dneska musel, chudinka, závodit a málem se tam začal s jedním koněm bít. ''
,, On závodil? A jak dopadl ? '' chtěl hned vědět.
,, První. Je šikovnej a nadějnej. ''
Paddy vykulil nevěřícně oči : ,, Vážně? A to ho jel kdo? Ty? Blahopřeju ! ''
,, Díky. Jo, jela jsem ho já, ale měla jsem obavy, jestli to do Prahy stihnu, byly to velké fofry. Ale jo, povedlo se. '' řekla jsem mu a pohlédla z okýnka na cestu ponořenou do černočerné tmy, která vše pohlcovala.
,, Tak to seš dobrá. Nezvoní ti mobil ? '' zeptal se vedle mě Angelo a ukázal na batoh, z něhož se linula melodie písničky When the boys come into town. Takže zase jednou trapas jako hrom.
,, Nojo, dík ''' řekla jsem celá rudá a honem mobílka vytáhla. Byla to máma.
,, A sakra, tak teď to slíznu. '' zaklela jsem potichu česky a hovor přijala.
,, Kde vězíš?! '' přeskočila můj pozdrav.
,, Jsem na cestě. '' bránila jsem se. Koneckonců to byla pravda.
,, To je dobře, ale domů nejezdi. Tvůj kůň má koliku, volal Roman. ''
,, Cože?! '' nadskočila jsem vyděšeně. Zbytek hovoru proběhl rychle, jako poslední slova mi popřála hodně štěstí s koněm.
,, Tak to je v háji! '' nadávala jsem česky bez ohledu na Kellys. Pak mi ale došlo, jak asi koukají a zamumlala jsem omluvu, ale to už jsem vytáčela číslo na Romana.
,, To jsem rád, že voláš, nutně tě potřebujeme, nedokážeme ho postavit, neposlouchá, musíš tu být, potřebuje tě! Musím padat, budeme se ho dál pokoušet postavit, ale musíš přijet! '' To bylo to poslední, co mi řekl, než zavěsil.
,, Joey! '' zavolala jsem, procpala se mezi Angelem a sedačkou a přímo kosmickou rychlostí jsem běžela za řidičem.
Co blbneš, hoří? '' zeptal se posměšně, ale po kradmém pohledu na mě poznal, že je po legraci a vyslechl mou jedinou, ačkoli nemalou prosbu. Aby mě neodvezli domů, ale do stájí. Souhlasil.
,, No, ty koukáš, zase nějakej malér? '' zeptala se na rovinu Patricia. Přikývla jsem. Posadila jsem se vyčerpaně zpátky na sedadlo vedle Angela a zahleděla se na opěradlo přede mnou.
,, Milý Paddínek má koliku. A nejhorší je, že nechce vstát. '' řekla jsem jako ve snách. Jestli přijedu pozdě, anebo odmítne vstát, i když budu u něj, tak přijdu o nejlepšího koně, jakého jsem kdy poznala....
,, Neboj, on se z toho dostane. '' řekl Angelo.
,, Jo. Doufám. Musí. '' řekla jsem si spíš pro sebe. Nevím, co bych dělala, kdyby tenhle hřebeček ztratil vůli překonat žít a nechat se navždy odvést na věčné pastviny. Má na to ještě dost času...
Takhle jsem seděla po celý zbytek cesty, přemýšlela jsem, z čeho tu koliku mohl dostat. Kathy probírala s Patricií a Johnem koncert, ale byli potichoučku jako myšky.
,, Jsme tady, kudy mám jet? ''¨ozval se John a já se probudila ze své dřímoty.
,, Dobrý, já už tam dojdu, díky moc! '' řekla jsem a chtěla vyskočit z busu, ale Jimmy s Paddym mě zadrželi.
,, Dovezeme tě až ke stáji, abys získala čas. '' vysvětlil mi Jimmy a Joey jel dál, tak jsem mu jen řekla, ať pokračuje rovně.
,, Díky moc! '' zavolala jsem a teď už opravdu vyskočila z autobusu.
,, Měj se! Tady je naše adresa, kde nás zítra najdeš, přijeď! '' Objal mě John, ostatní mi jen zamávali.
,, Drž se! '' popřál mi Paddy, ale pak už obrátili svůj autobus a jeli zpátky. Zaběhla jsem do stáje a zamířila k boxu, u něhož bylo rozsvíceno.
,, No to je dost! Dělej, zkoušej ho zvednout, já jedu pro veterináře! '' zaúkoloval mě a vyběhl pryč.
,, Co mi to děláš, Paddy? '' klekla jsem si ke hřebcově zpocené hlavě. Oddychoval těžce, jeho krk byl mokrý od potu a oči vyčerpáním přivřené.
,, No tak, vstávej, ještě není tvůj čas. Jsi můj šampion. Vstávej! '' řekla jsem, ale nic, nereagoval. Vzala jsem ho za ohlávku a zvedla mu hlavu. Teprve teď jsem cítila, jak se celý napřímil. Podepřela jsem ho ještě víc a on opravdu vstal!
,, No vidíš! Pojď, musíš chodit! '' snažila jsem se ho vést k ohradě, ale jeho krok byl vratký, nejistý a pomalý. Každou chvíli zastavoval, ale já ho nutila jít dál.
,, Nevzdávej to, to nesmíš! '' hučela jsem do něj, ale bylo mi jasné, že slábne. Jenomže naděje umírá poslední a tenhle kůň dnes nezemře!
Upřel svůj zoufalý pohled do mých očí. Četla jsem v něm bolest a beznaději. Tohle nebyl ten majestátný hřebec, který mě v Irsku tolikrát shodil. Není to tentýž kůň, který kousal a kopal na potkání.
,, Paddy, prosím tě, nevzdávej to! Jsi moje hvězda, nesmíš odejít, prosím! '' prosila jsem ho a teď už mi zoufalstvím začaly téct slzy.
,, Tak pojď! '' vodila jsem ho dál po obvodu, ale náhle se zastavil.
,, Co je? Paddy? Pojď! ''
Slaboučce zařehtal. Pak jeho hlava klesla dolů. Rychle jsem šla k jeho plecím a pokusila se ho podepřít, ale jeho zradily zadní nohy. Zhroutily se pod ním jako domeček z karet a hned na to spadl celý na bok.
,, Né! '' zoufale jsem se vrhla k jeho hlavě, kterou jsem vzala do svých rukou.
,, Prosím, Paddy, nemůžeš mě tu nechat samotnou, seber se! Prosím, vstaň! '' zavolala jsem a znovu se ho pokoušela za ohlávku vzpřímit. Slabě zařehtal.
,, Neokecávej to! Ty se postavíš, já nehodlám ztratit dalšího přítele, rozumíš?! ''
Nevím, kde se ve mě vzala ta vůle, ale neustále jsem do něho hučela. Seděla jsem u něj a drbala ho pod bradou, abych mu dodala psychickou podporu. Ale Paddy stále ležel a jeho dech se mi zdál stále slabší.
,, Sakra, kde je ten veterinář! '' vztekala jsem se nahlas.
,, Sakra, vstávej! '' zavolala jsem zoufale a znovu zatáhla za ohlávku. Konečně!
Pomaličku, hrozně pomaličku, vstal. Třásl se víc, než předtím, ale dokázal to!
,, Tak pojď, musíš chodit! '' zašeptala jsem a neustále vyvíjela mírný nátlak na ohlávku, abych ho nutila jít dál. Jenže pak si chtěl zase lehnou. Vrhla jsem se k jeho boku a tlačila se proti němu, aby si lehnout nemohl. Jenže teď síly opouštěly už i mně. Únava z předešlých dnů si začala vybírat daň v tomto nejméně vhodném okamžiku.
Bohudík, tentokrát mi přispěchal na pomoc sám Paddy, když se rozhodl pokračovat v chůzi. Nevím, jestli jeho bolest byla mírnější, ale v kroku měl více energie.
A pak už se o lehnutí ani nepokoušel. Roman s veterinářem přijel asi za hodinu. Moc se omlouval, že musel pomáhat telící se krávě a byly tam silné komplikace.
Nad ránem už byla jistota, že je hřebec zachráněn. Mohli jsme ho dát do boxu, kde dostal injekci a prý má být zhruba tři dny zcela v klidu.
Odjela jsem okolo poledne na adresu, kterou mi dal John. A byla jsem ráda, když jsem dojela. Sice jsem měla opět menší komplikace s bodyguardy, ale nakonec mě poznal ten, co mě měl ke Kellys dovést na koncertě a tak mě pustili k dočasnému sídlu rodiny Kelly.
,, Čau! Koukám, že seš zralá na postel! '' uvítala mě jako první Barby. Pokusila jsem se o úsměv.
,, No, je fakt, že už se těším na noc ''' přiznala jsem.
,, Pojď, zavedu tě do tvého pokoje, ať si vybalíš. '' usmála se. Jen jsem poděkovala a šla za ní.
,, Až si vybalíš, přijď dolů, ostatní už tam budou ''' řekla a pak odešla, abych měla klid. Jako první jsem se natáhla na postel a ověřovala si její pohodlí. Ani jsem se nenadála a usnula. H ,, Tak razíme k vám! '' zavolal Joey zvesela od volantu a nastartoval. Míjeli jsme stovky, možná tisíce diváků a pak už jsme byli konečně na pořádné silnici.
,, Tak co koncert? '' zeptala se zepředu Kathy. Pokrčila jsem rameny.
,, To tě furt baví slyšet, jak jste skvělí? Pokud ano, tak ti to opakuju znovu : jste skvělí, skvělí, a zase skvělí! '' zakřenila jsem se a Kathy se s úsměvem otočila zase dopředu.
,, Teda, to nejseš zvyklá ponocovat? '' zeptal se mě Angelo. Nechápavě jsem se na něj podívala.
,, Máš kruhy pod očima! '' vysvětlil mi a já se usmála.
,, To víš, já si na váš koncík musela vydělat, k tomu škola, trénink hřebce a to už je docela makačka. '' vysvětlila jsem mu a pak se ozval Paddy: ,, Co vlastně dělá hřebec? ''
,, Dneska musel, chudinka, závodit a málem se tam začal s jedním koněm bít. ''
,, On závodil? A jak dopadl ? '' chtěl hned vědět.
,, První. Je šikovnej a nadějnej. ''
Paddy vykulil nevěřícně oči : ,, Vážně? A to ho jel kdo? Ty? Blahopřeju ! ''
,, Díky. Jo, jela jsem ho já, ale měla jsem obavy, jestli to do Prahy stihnu, byly to velké fofry. Ale jo, povedlo se. '' řekla jsem mu a pohlédla z okýnka na cestu ponořenou do černočerné tmy, která vše pohlcovala.
,, Tak to seš dobrá. Nezvoní ti mobil ? '' zeptal se vedle mě Angelo a ukázal na batoh, z něhož se linula melodie písničky When the boys come into town. Takže zase jednou trapas jako hrom.
,, Nojo, dík ''' řekla jsem celá rudá a honem mobílka vytáhla. Byla to máma.
,, A sakra, tak teď to slíznu. '' zaklela jsem potichu česky a hovor přijala.
,, Kde vězíš?! '' přeskočila můj pozdrav.
,, Jsem na cestě. '' bránila jsem se. Koneckonců to byla pravda.
,, To je dobře, ale domů nejezdi. Tvůj kůň má koliku, volal Roman. ''
,, Cože?! '' nadskočila jsem vyděšeně. Zbytek hovoru proběhl rychle, jako poslední slova mi popřála hodně štěstí s koněm.
,, Tak to je v háji! '' nadávala jsem česky bez ohledu na Kellys. Pak mi ale došlo, jak asi koukají a zamumlala jsem omluvu, ale to už jsem vytáčela číslo na Romana.
,, To jsem rád, že voláš, nutně tě potřebujeme, nedokážeme ho postavit, neposlouchá, musíš tu být, potřebuje tě! Musím padat, budeme se ho dál pokoušet postavit, ale musíš přijet! '' To bylo to poslední, co mi řekl, než zavěsil.
,, Joey! '' zavolala jsem, procpala se mezi Angelem a sedačkou a přímo kosmickou rychlostí jsem běžela za řidičem.
Co blbneš, hoří? '' zeptal se posměšně, ale po kradmém pohledu na mě poznal, že je po legraci a vyslechl mou jedinou, ačkoli nemalou prosbu. Aby mě neodvezli domů, ale do stájí. Souhlasil.
,, No, ty koukáš, zase nějakej malér? '' zeptala se na rovinu Patricia. Přikývla jsem. Posadila jsem se vyčerpaně zpátky na sedadlo vedle Angela a zahleděla se na opěradlo přede mnou.
,, Milý Paddínek má koliku. A nejhorší je, že nechce vstát. '' řekla jsem jako ve snách. Jestli přijedu pozdě, anebo odmítne vstát, i když budu u něj, tak přijdu o nejlepšího koně, jakého jsem kdy poznala....
,, Neboj, on se z toho dostane. '' řekl Angelo.
,, Jo. Doufám. Musí. '' řekla jsem si spíš pro sebe. Nevím, co bych dělala, kdyby tenhle hřebeček ztratil vůli překonat žít a nechat se navždy odvést na věčné pastviny. Má na to ještě dost času...
Takhle jsem seděla po celý zbytek cesty, přemýšlela jsem, z čeho tu koliku mohl dostat. Kathy probírala s Patricií a Johnem koncert, ale byli potichoučku jako myšky.
,, Jsme tady, kudy mám jet? ''¨ozval se John a já se probudila ze své dřímoty.
,, Dobrý, já už tam dojdu, díky moc! '' řekla jsem a chtěla vyskočit z busu, ale Jimmy s Paddym mě zadrželi.
,, Dovezeme tě až ke stáji, abys získala čas. '' vysvětlil mi Jimmy a Joey jel dál, tak jsem mu jen řekla, ať pokračuje rovně.
,, Díky moc! '' zavolala jsem a teď už opravdu vyskočila z autobusu.
,, Měj se! Tady je naše adresa, kde nás zítra najdeš, přijeď! '' Objal mě John, ostatní mi jen zamávali.
,, Drž se! '' popřál mi Paddy, ale pak už obrátili svůj autobus a jeli zpátky. Zaběhla jsem do stáje a zamířila k boxu, u něhož bylo rozsvíceno.
,, No to je dost! Dělej, zkoušej ho zvednout, já jedu pro veterináře! '' zaúkoloval mě a vyběhl pryč.
,, Co mi to děláš, Paddy? '' klekla jsem si ke hřebcově zpocené hlavě. Oddychoval těžce, jeho krk byl mokrý od potu a oči vyčerpáním přivřené.
,, No tak, vstávej, ještě není tvůj čas. Jsi můj šampion. Vstávej! '' řekla jsem, ale nic, nereagoval. Vzala jsem ho za ohlávku a zvedla mu hlavu. Teprve teď jsem cítila, jak se celý napřímil. Podepřela jsem ho ještě víc a on opravdu vstal!
,, No vidíš! Pojď, musíš chodit! '' snažila jsem se ho vést k ohradě, ale jeho krok byl vratký, nejistý a pomalý. Každou chvíli zastavoval, ale já ho nutila jít dál.
,, Nevzdávej to, to nesmíš! '' hučela jsem do něj, ale bylo mi jasné, že slábne. Jenomže naděje umírá poslední a tenhle kůň dnes nezemře!
Upřel svůj zoufalý pohled do mých očí. Četla jsem v něm bolest a beznaději. Tohle nebyl ten majestátný hřebec, který mě v Irsku tolikrát shodil. Není to tentýž kůň, který kousal a kopal na potkání.
,, Paddy, prosím tě, nevzdávej to! Jsi moje hvězda, nesmíš odejít, prosím! '' prosila jsem ho a teď už mi zoufalstvím začaly téct slzy.
,, Tak pojď! '' vodila jsem ho dál po obvodu, ale náhle se zastavil.
,, Co je? Paddy? Pojď! ''
Slaboučce zařehtal. Pak jeho hlava klesla dolů. Rychle jsem šla k jeho plecím a pokusila se ho podepřít, ale jeho zradily zadní nohy. Zhroutily se pod ním jako domeček z karet a hned na to spadl celý na bok.
,, Né! '' zoufale jsem se vrhla k jeho hlavě, kterou jsem vzala do svých rukou.
,, Prosím, Paddy, nemůžeš mě tu nechat samotnou, seber se! Prosím, vstaň! '' zavolala jsem a znovu se ho pokoušela za ohlávku vzpřímit. Slabě zařehtal.
,, Neokecávej to! Ty se postavíš, já nehodlám ztratit dalšího přítele, rozumíš?! ''
Nevím, kde se ve mě vzala ta vůle, ale neustále jsem do něho hučela. Seděla jsem u něj a drbala ho pod bradou, abych mu dodala psychickou podporu. Ale Paddy stále ležel a jeho dech se mi zdál stále slabší.
,, Sakra, kde je ten veterinář! '' vztekala jsem se nahlas.
,, Sakra, vstávej! '' zavolala jsem zoufale a znovu zatáhla za ohlávku. Konečně!
Pomaličku, hrozně pomaličku, vstal. Třásl se víc, než předtím, ale dokázal to!
,, Tak pojď, musíš chodit! '' zašeptala jsem a neustále vyvíjela mírný nátlak na ohlávku, abych ho nutila jít dál. Jenže pak si chtěl zase lehnou. Vrhla jsem se k jeho boku a tlačila se proti němu, aby si lehnout nemohl. Jenže teď síly opouštěly už i mně. Únava z předešlých dnů si začala vybírat daň v tomto nejméně vhodném okamžiku.
Bohudík, tentokrát mi přispěchal na pomoc sám Paddy, když se rozhodl pokračovat v chůzi. Nevím, jestli jeho bolest byla mírnější, ale v kroku měl více energie.
A pak už se o lehnutí ani nepokoušel. Roman s veterinářem přijel asi za hodinu. Moc se omlouval, že musel pomáhat telící se krávě a byly tam silné komplikace.
Nad ránem už byla jistota, že je hřebec zachráněn. Mohli jsme ho dát do boxu, kde dostal injekci a prý má být zhruba tři dny zcela v klidu.
Odjela jsem okolo poledne na adresu, kterou mi dal John. A byla jsem ráda, když jsem dojela. Sice jsem měla opět menší komplikace s bodyguardy, ale nakonec mě poznal ten, co mě měl ke Kellys dovést na koncertě a tak mě pustili k dočasnému sídlu rodiny Kelly.
,, Čau! Koukám, že seš zralá na postel! '' uvítala mě jako první Barby. Pokusila jsem se o úsměv.
,, No, je fakt, že už se těším na noc ''' přiznala jsem.
,, Pojď, zavedu tě do tvého pokoje, ať si vybalíš. '' usmála se. Jen jsem poděkovala a šla za ní.
,, Až si vybalíš, přijď dolů, ostatní už tam budou ''' řekla a pak odešla, abych měla klid. Jako první jsem se natáhla na postel a ověřovala si její pohodlí. Ani jsem se nenadála a usnula. Holt únavě se meze kladou jen chviličku...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama