Setkání Paddyho s Paddym 17

19. dubna 2008 v 22:21 |  Moje příběhy a práce
Že všechno nepůjde tak hladce, jak bych potřebovala, jsem zjistila večer doma po tréninku. Když jsem na mámu vybalila, na čí koncert chci jet, řekla mi : ,, Jeď si kam chceš, ale já ti to platit nebudu!, '' čímž mě nechtěně dorazila, protože momentálně jsem u sebe neměla ani korunu.
,, Mami, ale já teď peníze nemám.. '' bránila jsem se.
,, Tak si na to vydělej a můžeš jet. Já ti na tyhle vlasáče nemám z čeho dát. ''
,, A když si seženu brigádu, tak můžu jet? '' ujišťovala jsem se. Přikývla.
A tak jsem začala pátrat po takové práci, se kterou bych mohla skloubit školu a trénink koně. Bylo to těžší, než jsem čekala, ale nakonec jsem jednu brigádu přeci jenom sehnala : každý večer jsem pracovala do jedenácti v hospodě.
Takhle jsem přežívala už asi tři týdny, ale bylo to nesmírně náročné na psychickou i fyzickou kondici. Ve škole jsme dostávali pořádný zápřah, příprava na první military závod byla také těžká a k tomu ta večerní brigáda..
,, Jedeš teda? Budou tu příští týden, v sobotu. ''' zeptala se Renata. Šokovaně jsem vytřeštila oči.
,, Cože?! Příští týden?! To mám závody, na ty se nemůžu vyfláknout! Od kolika to začíná? '' informovala jsem se o začátku koncertu, protože pokud by začínal déle, měla jsem mizivou šanci, že ho stihnu.
,, Od osmi večer, to zmákneš, ne? '' zeptala se. Přikývla jsem. Ano, snad to zvládnu.
Ani jsem se nenadála a byla tu sobota. Musela jsem vstávat brzo ráno a vyrazit připravit Paddyho pro dnešní den. Upletla jsem mu copánky, které byly pro drezuru povinné, dala do auta všechny potřebné věci a společně s Romanem vyjela vstříc dnešní výzvě.
,, S těmi kruhy pod očima vypadáš úchvatně! '' rýpnul si do mě Roman, ale dělala jsem, že o tom nevím. Po příjezdu na místo konání závodu jsem se šla převléknout do jezdeckého, zjistit časový harmonogram a nakonec jsem osedlala hřebce a vyrazila na oprácko, kde jsme si lehce zopakovali drezurní úlohu.
,, Paradise de Dark! '' ozval se z amplionu hlas pořadatele a já vyrazila. Paddy se předvedl úplně skvěle, přechody měl ladné a i přes počáteční obavy, jak bude reagovat na ostatní koně, jsem byla spokojená. Prozatím jsme byli na třetím místě, ale o všem rozhodne cross-country a závěrečný parkur.
,, To zvládnete, hlavně si dejte pozor na ty suché příkopy, vypadají zrádně, ale jsou jednoduché. '' dával mi poslední rady trenér krátce před startem. A pak už nás volali.
,, Tři, dva, jedna, hodně štěstí '' popřál mi rozhodčí a já s Paddym vyrazila. Letěli jsme kupředu jako vítr a lehce překonali silné kmeny stromů. Snažila jsem se Paddyho vést takovým tempem, ze kterého může ještě zjistit, ale nebylo to nic jednoduchého. Ke konci jsem ho již skoro nepobízela, hnal se takovým tryskem, jako by jel nějaké derby. Ale pak se před námi objevil suchý příkop a Paddy evidentně zaváhal.
,,Neboj se, skoč! '' zavolala jsem a silně ho pobídla nohama. Dokázal to. Skočil sice zbytečně vysoko, ale překonal sám sebe. Cílem jsme proběhli se skvělým časem.
,, Paráda, už jenom parkur a je to za námi! '' poplácala jsem ho po krku, na který jsem si vzápětí vyčerpaně lehla. Dalo mi to zabrat, ale byla jsem šťastná. Roman mě poslal, ať se dojdu najíst, že zatím bude hřebce provádět, aby se uvolnil.
Došla jsem si pro hamburger, protože na fast-foodu jsem závislá, ale ani jsem ho nedojedla, když jsem zahlédla, jak se Paddy Romanovi vytrhává a řítí se za dalším hřebcem, který ho pronikavým ržáním vyzýval k souboji.
Zahodila jsem jídlo a vystřelila jako namydlená střela za Paddym. Pak mě napadlo, že si nadběhnu a tak jsem doběhla před hřebce, který Paddyho tolik vyprovokoval.
,, Brzdi, frajere! '' rozeběhla jsem se proti Paddymu, kterého to přimělo zastavit.
,, Držte si ho, slečinko, nepotřebuju, aby mi nějakej mezek pokopal tohoto nadějného koně! '' vynadal mi chlap, který seděl na onom provokujícím koni.
,, Nadějnej kůň nikdy nedosáhne vrcholu, pokud ho bude jezdit trotl! '' ujelo mi dřív, než jsem se stihla ovládnout. Ale toho naivního nafoukance to zkrotilo.
,, Prosim tě, ještě si dělej nepřátele! Mazej na start parkuru, už tě volali! '' vynadal mi i Roman a tak jsem jenom pokrčila rameny a zamířila ke kolbišti.
Vyhráli jsme. Docela s přehledem. Jen jsem znervózněla, když se na druhém místě umístil onen týpek, na kterého jsem tak vyjela. Měli jsme si objet čestné kolo pro vítěze v pořadí umístění, ale naši hřebci se opět spolu pustili do křížku, takže jsem se zařadila na konec.
,, Bezva, aspoň, že jsme vyhráli. Tak pojď, zvu tě na zmrzlinu ''. Navrhnul Roman.
,, Kolik je? '' zeptala jsem se a po odpovědi, že pět, jsem se zhrozila.
Dalo mi trošku práce umluvit Romana, abychom se ihned vydali na cestu domů, ale přeci jenom se mi to povedlo. S prací jsem skončila v půl sedmé, rychle domů, umýt, obléct a honem do Prahy ke koncertní hale.
Bylo to tam hafo lidí, tolik po hromadě jsem v životě neviděla. Některé praštěné holky se praly o tričko s obrázkem Kelly family, ale celkově čekali všichni jenom na jedno : až se hala otevře.
Prodrala jsem se až ke dveřím. Sice mi to dalo dost práce, určitě mi přibydou nějaké modřiny, ale musela jsem se dostat do první řady.
A pak se konečně otevřelo a já se rozlétla k bariéře, která ohraničovala podium. A povedlo se! Dámičky se tlačily na mě, málem jsem si o bariéru umačkala vnitřnosti, ale hlavně, že jsem byla úplně vepředu. Stála jsem spíše napravo a očima hltala dosud prázdné podium. Bylo mi jedno, že jsem nakonec nejela s Renatou, protože jsem pomalu neslyšela vlastní myšlenky, natož slova.
A pak to přišlo. Všichni vyběhli na podium, odkud pozdravili diváky. Když se mikrofonu ujal Paddy, zazněl halou ještě větší řev, ani bych nevěřila, že je tohle vůbec možné. Pozdravil stejně jako jeho sourozenci a anglicky uvedl, že začnou písní, kterou všichni znají.
,, An Angel '' řekl název a začal hrát na kytaru. Řev se začal pomalu tišit a všichni zpívali společně s Paddym, ke kterému se přidal i Angelo.
Za ten měsíc a půl se nezměnili. Postupně jsem si prohlížela všechny členy. A pak jsem se pohledem střetla s Johnem. Usmál se, ale nebyla jsem si jistá, jestli mě vůbec poznal, protože se hned otočil a přidal se k refrénu. A pak začal Paddy zpívat mou nejmilejší část písničky : ,, Ale ve vzduchu je nebezpečí, snaží se ze všech sil špinit.. '' a Angelo : ,, nebezpečí je ve vzduchu, ale my se nebojíme.. '' A teď spustili všichni refrén a Paddy se rozhlédl po všech. Zavadili jsme o sebe pohledem, ale stejně tak zavadil nejspíš o každou.
Zahráli hodně známých písniček, Roses of red, Santa Maria, Nothing like home, Come back to me, kterou jsem si zpívala společně s Kathy, Hey diddle diddle, Every baby a When the boys come into town.
Paddy zase probouzel v ostatních nadšení, když s nimi mával rukama..
A pak přišla na řadu Take my hand. Chvilku se držel s rodinou, pak si sedl na ramena bodyguardovi a vydal se plácnout si s fanoušky. Každá holka ho honem chytla za ruku, byla legrace, jak je další bodyguard sundal.
Paddy šel dál a kupodivu se blížil ke mě. Hleděl neustále do publika a ačkoliv ke mě došel, evidentně si mě nevšiml.
Tohle byla rána. Zahráli ještě Nanana, a pak ohlásili pauzu. Fanynky vedle mě ječely jako pominuté, aby daly najevo svůj nesouhlas, ale já už ani nezvedla pohled od svých bot. Tak tohle je konec všech nadějí.
Jako by to nestačilo, postavila se přede mě jedna gorila a řekla, že mám jít s nimi a to okamžitě.
,, Ale proč? Já nic neprovedla! '' bránila jsem se, ale to už jeden rozepínal řetěz na bariéře a když se mu to povedlo, protáhl mě ten druhý dovnitř a zkřížil mi ruce za zády.
,, To bolí, jste normální?! '' Nadávala jsem anglicky, protože mě napadlo, že českou národnost opravdu mít nebudou.
,, Mlč a pojď! '' utřel mě ten, který mě táhl kamsi mimo lidi. Zuřila jsem úplně nehorázně, protože mi bolestivě svíral ruku a já si na tenhle koncert musela tvrdě vydělat.
Nakonec mě šoupl do nějaké místnosti, která byla temně prázdná oproti vyprodané hale.
,, Neboj se, ještě k tobě přijdou další, co dělají akorát bordel! '' řekl a odešel. Znechuceně jsem si sedla ke zdi, rukama objala svá kolena a hlavu si na ně položila. Všechno je v háji....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama