Setkání Paddyho s Paddym 11

19. dubna 2008 v 22:14 |  Moje příběhy a práce
,, Paddýsku, pojedeme si trošku víc zatrénovat, ano?? '' šeptala jsem ráno hřebečkovi do uší, když jsem ho čistila. Pohlédl na mě svýma velkýma očima, ve kterých se zračila moudrost a radost ze života. Usmála jsem se a podrbala ho na nose. Následovalo sedlání a uzdění, při kterém jsem s radostí zjistila, že kůň, který mi kdysi při tomto ceremoniálu ukousl ruce, stojí teď v klídku a uvolněně na jednom místě.
Jak jsem mu slíbila, tak jsem také udělala. Přilbu jsem tentokrát nechala doma, protože skoky mi nedělají problém a koni už vůbec ne.
,, Tak pojed, trošku tě zahřeju! '' řekla jsem a pobídla ho do cvalu. Byl překvapivě krásně a jemně na přilnutí, tudíž jsem ho opatrně navedla ke spadlému kmeni, který ležel asi padesát metrů od nás. Přenesl se lehce jako gumový míč a já se rozhodla, že tohle bude další z našich příjemných vyjížděk, jen mu ji kapku zpestřím.
A tak jsme projížděli nádherným Irskem, občas si něco přeskočili a bylo nám oběma nádherně.
Po chvilce jsem si všimla, že Paddy má neustále uši natočené dozadu a pečlivě poslouchá. Bylo to zvláštní. Otočila jsem se také, ale nic jsem neviděla. Ne, určitě se mu jenom něco zdá.
,, Hochu, copak se děje? Já nic nevidím! '' Chtěla jsem ho uklidnit, protože jsem začala cítit, že se napíná, a to se mi nelíbilo. A teprve teď mi došlo, že slyším dusot dalších kopyt. ,,Tak takhle se věci mají! '' usmála jsem se v duchu a přesně jsem tušila, kdo to jede za námi.
,, To ti nedaruju! '' řekla jsem si a pobídla Paddyho k trysku napříč zelenou plání. Tímhle jsem mohla Tomma vyhnat z jeho úkrytu a mít ho hezky na očích.
Vyřítil se za mnou na nádherném bílém koni, kterého urputně pobízel a v klidu nezůstal ani bičík.
,, Zastav! Chci s tebou mluvit! Zastav! '' volal za mnou, ale hrála jsem si na hluchou. Navedla jsem Paddyho k zídce, za kterou byl na pohled sympatický lesík. Hřebec nervózně pohodil hlavou a já poznala, že kůň , který nám běžel v patách, nepatří k jeho oblíbencům. Překonali jsme zídku a zaběhli do lesa. Větvičky mě švihaly do obličeje, ale po pěti minutách cesty jsem zjistila, že se nám Tomm ztratil z dohledu a já Paddyho převedla do kroku a za odměnu mu povolila otěže. Spokojeně natáhl krk a přežvykoval udidlo. Rozhodla jsem se, že když už jsme tady, tak projedeme celým lesem a vrátíme se velikým obloukem. Taková procházečka nebude na škodu..
,, Neboj, už bude klid. '' pohladila jsem Paddyho po mírně zpoceném krku a pro jistotu se ohlédla. Nikde nikdo. Vyjeli jsme z lesa a já ho navedla tak, abychom jeli po jeho obvodu.
Projížděli jsme se krokem asi hodinku, když jsem před námi zahlédla další nízké zídky. Sklonila jsem se ke koni.
,, Co říkáš, zvládneš to, nebo ti mám dát pokoj? '' zeptala jsem se ho. Jako na povel se celý napřímil, zafrkal a já cítila, že čeká jen na jeden povel, který jsem mu také dala. Vyrazil do živého cvalu a elegantně cválal až k zídce, přes kterou skočil jako baletka. Vjela do něj energie a mě bylo blbý mu to utnout, tudíž jsem ho nechala, ať si chvíli tryská podle svého.
Dotryskali jsme až k místu,jež ohraničovala další kamenná zídka, a za ní byly dvě povědomé postavy, tudíž jsem se k nim vydala. Jo, byl to Jimmy a John, poznala jsem je, když jsme od nich byli tak padesát metrů.
,, Nazdárek! '' zavolal Jimmy, a tak jsem mu na pozdrav zamávala.
Paddy prudce zařehtal, když z lesíka vedle nás vyrazil Tomm na svém běloušovi, který drsně narazil do Paddyho plece. Ten se vzepjal na zadní a já jen vyděšeně sledovala, co bude dál, protože mi došlo, že ani Tomm svého koně neovládá a je z něj jen loutka na běloušově hřbetě, který se vzepjal zároveň s Paddym. Bylo to něco šíleného, oba dva hřebci začali ržát jako pominutí a bili se. Bez ohledu na své jezdce se tloukli kopyty a já jen vyděšeně sledovala, kdy Tomm, anebo já spadneme. Spadl Tomm. Jeho bělouš se vzpínal tak vysoko, že byl téměř kolmo se zemí a po chvilce Tommovi došly síly. Bála jsem se, že ho zdivočelí hřebci ukopou, ale stihl se včas stáhnou za zídku k Johnovi a Jimmymu, kteří se snažili upoutat běloušovu pozornost, ale bohužel marně. Jako poslední možnost jsem viděla útěk, jenže jak, před námi byla zídka, kterou by Paddy musel skočit z místa a nebyla jistota, že ten bílý hřebec se nepustí za námi.
,, Skoč dolů, nebo tě pokope! '' zaslechla jsem volání Jimmyho i Johna, ale já se křečovitě držela jako klíště, protože nebyla šance, že bych se dost rychle odkulila. Nakonec zasáhl sám bělouš, když se mi kopytem trefil do kolene a já křečovitě slítla na zem a honem se plazila k zídce, která mi mohla být jedinou spásou. Krčila jsem se tam jako malé vyděšené dítě, které hledá oporu.
,, Paddy, uteč!! '' volala jsem na koně, protože jsem moc dobře věděla, že i přes jeho mohutnost mu po dnešním výkonu dochází síly. Do očí se mi přihnaly slzy, protože tohle bylo děsné, viděla jsem, jak můj přítel trpí. Již se ani nevzpínal, jen uhýbal určitě bolestivým kopancům.
,, Ne, Paddy, tohle ne!! '' zařvala jsem jako smyslů zbavená, vstala a prudce skočila po běloušových otěžích, které se mu stále plácaly na krku. Doteď nechápu, kde se ve mně vzal ten vztek. Plnou silou jsem mu tou otěží škubla a táhla ho od Paddyho. Střihl po mě pohledem, ze kterého mu sršely blesky a znova se postavil na zadní a to úplně lehoučce, jako kdybych jeho otěž vůbec nedržela.
,, Ty zatracenej hajzle, přestaň!!! '' zaječela jsem na něj česky, protože mnou zuřivost lomcovala jako bouře. Ještě jednou zařičel, pak se vrátil na všechny čtyři a jen se okolo mně točil jako káča. Vycítil můj hněv a zarazil se. Ještě jednou jsem mu škubla otěží, kterou jsem následně vrazila do ruky ztuhlému Tommovi, nebot jsem si všimla, že stojí za mnou.
Beze slova jsem odešla k Paddymu, který se celý třásl a byl úplně zpocený.
,, Není ti nic? '' ozval se vedle mě John. Zavrtěla jsem hlavou a dál hladila Paddyho, načež jsem požádala Jimmyho, ať mi ho na moment podrží a vyrazila k Tommovi.
,, Vidíš, co děláš, ty pako?! Tohle je kvůli tobě! Nevim, o co ti jde, proč mě sleduješ a snažíš se mi poroučet, ale tohle byla poslední kapka! Jestli tomu koni něco je, zabiju tě! '' řekla jsem takovou nenávistí, až jsem se sama lekla. Myslím, že si dobře uvědomil svou chybu, protože hleděl do země. Nakonec jsem se smilovala a zeptala se ho, jestli je alespoň on v pořádku. Přikývl.
Vrátila jsem se k Paddymu, který se pomalu začal uklidňovat.
,, Tak tohle bylo něco.. Jak tě mohlo napadnout skočit po tom koni?? Mohl tě udupat! '' vynadal mi John.
,, Nedokážu jen tak sledovat, jak mu dochází síly. A já bych o něj přišla, Johne, ten bělouš nemínil přestat! '' řekla jsem. Pomalu přikývl.
,, Odvedu ho domů. '' pronesla jsem a pomalu se i s Paddym otočila k odchodu.
,, Přijď dneska večer k nám! '' ozval se ještě Jimmy, ale já zavrtěla hlavou.
,, Ještě si musím něco vyřídit. '' řekla jsem a ohlédla k místu, kde stál Tomm.
,, Jde o to, aby se o vás nikdo nedozvěděl. '' dodala jsem a vydala se na dlouhou zpáteční cestu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama