Bombardování stájí

19. dubna 2008 v 22:57 |  Říše snů
Probudila jsem se uprostřed nádherné noci. Při pohledu z okna jsem spatřila měsíc v úplňku, a byla to opravdu nádhera.
Můj pohled sklouzl na kamarádku, která vedle mě v klidu spala, asi se jí něco hezkého zdálo. Bodejť by ne, po celodenní práci u koní se člověk lehce unaví, než si zvykne. Já a Klárka jsme tu začaly pracovat asi před týdnem. Ani se nedivím, že je tak unavená, já jsem vlastně taky, ale něco mě probudilo.
Ještě jednou jsem vyhlédla z okna, ale tentokrát ne na měsíc. Můj pohled upoutaly stáje naproti mě. Věděla jsem, že tam v boxu je i Aquamin, úžasný kůň, kterého jsem nedávno poznala.
Vstala jsem z postele a oblékla se. Ani jsem nehledala žádné extra věci, stačí mi ty, které jsem nosila na ježdění.
Procházela jsem budovou a v tom vedle mě byla sedlovna. Věděla jsem, jaké tajemství ukrývá. Taková noční projížďka...
Vešla jsem dovnitř, popadla sedlo a uzdečku a vyšla ven na dvůr a honem jsem zamířila do stáje, rovnou k boxu vysokého valáška Aquamina.
,,Agy, projedeme se ?'' Zeptala jsem se ho šeptem. Agy se k mému překvapení okamžitě probudil a stoupl si ke mně bokem. Nosem ukázal ke hřbetu, tudíž jsem na něj stále překvapeně položila sedlo. Když mě přešel šok, nasadila jsem tomuto krasavci i uzdečku. Pak už jsem ho vyvedla na dvůr, kde jsem nasedla. Musím uznat, že je hodně vysokej, a vyskočit na něj je zcela nemožné, na Agyho se dá jedině vyšplhat.
Pobídla jsem ho do kroku a zamířila k lesu. Krásná noční krajina mě opravdu fascinovala, nechala jsem valáškovi volnou otěž a vychutnávala si tu krásu.
,,Agy, zaklušeme si, ano?'' Zeptala jsem se a pobídla ho nohama. Bez zaváhání přešel do uvolněného klusu, a byla to opravdová nádhera. Jeli jsme takto docela dlouho, čas bych asi nedokázala odhadnout.
,,Tak hochu, asi je čas se vrátit.'' Zašeptala jsem a chtěla ho otočit ke zpáteční cestě, ale před námi něco bouchlo. Byla to příšerná rána, která Agyho vyděsila k smrti. Prudce se vzepjal na zadní, když se před námi objevil hustý dým. Pak jsem skrze něj zahlédla i oheň. Agy se postavil na všechny čtyři nohy, hlavu držel vysoko jako arab a já nepochybovala o jeho hrůzou vytřeštěných očích, neboť sama jsem byla v šoku. Zařičel divoce, jako by byl hřebec.
,,Agy, musíme rychle domů!'' Zavolala jsem a otočila ho. Neprotestoval, oba jsme se hnali závodním tryskem, neboť jsem za námi zaslechla další výbuch.
Cesta zpět byla děsná. Z Agyho jsem cítila napětí a hrůzu, a nejhorší bylo, že jsem ho nemohla uklidňovat, protože jsem na tom byla úplně stejně,tudíž jsem se jen modlila, abychom byli doma co nejdříve.
Větvičky mě šlehaly do obličeje, už jsem neměla sílu se jim vyhýbat. Dokonce jsem postřehla, že Agy také schytal nejeden šlehanec, ale i tak tryskal dál. Konečně jsme dojeli k místu, odkud už jsem viděla na stáje, a srdce se mi sevřelo bolestí a strachem.
Ještě jsem Agyho pobídla k pár krokům a seskočila. Vedla jsem ho k dýmu a prachu, po chvíli mě odmítl následovat, tudíž jsme zůstali oba stát.
Před námi byly trosky. Z nádherných, velkých stájí a domu jejich majitelů zbyly jenom trosky, prach a místy oheň. Celý areál přenádherných stájí zničilo několik výbuchů za sebou.
Po tvářích se mi řinuly slzy a došlo mi, že tohle je konec všeho. Úplně všeho....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Anelys Anelys | Web | 24. května 2008 v 11:26 | Reagovat

páni zanechalo to na mě hlubokej dojem.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama